Paroubkův CzechTek a teorie spontánního řádu
Martin Mařák
O CzechTeku a o tom, jak skončil, už byly popsány tuny papíru. Rád bych využil této mediální prázdninové kauzy k tomu, abych vás na ní seznámil s myšlenkami F.A.Hayeka, základního myslitele a teoretika liberalismu, směru stavícího jednotlivce a jeho svobodu do centra veškerého dění.
F.A.Hayek ve své teorii spontánního řádu popisuje způsob fungování lidské společnosti. Spontánní řády, k nimž můžeme řadit společnost, stát, seskupení států jako třeba Evropská unie a vůbec celý vesmír, se vyvíjejí samy o sobě na základě nekonečného množství nejrůznějších vzájemných reakcí subjektů, ze kterých jsou složeny. Je naprosto nemožné nějakým způsobem postihnout, kudy se budou ubírat, neboť nepřetržité zpracovávání oné neustále se měnící nekonečné masy informací o jejich pohybu prostorem a časem se vymyká lidským možnostem.
Blouznivce, jenž si je přeje spoutat a řídit, bych přirovnal k poutníkovi labyrintem, na kterého každým krokem kupředu čeká překvapení v podobě okamžité změny všech stěn a chodeb bludiště. Jedná se o snahu marnou a navždy odsouzenou k neúspěchu.
Spontánní řády se řídí obecnými pravidly chování, které vnitřně známe, aniž bychom o tom museli nějak dlouze přemýšlet. Můžeme je také nalézt a vhodně pojmenovat pozorováním života určité společnosti, o což se úspěšně snaží třeba soudy. Hmmm, tedy měly by se snažit. Zrovna mě napadá jeden z klasických případů, kdy tomu tak není. Mám na mysli již třicet let trvající soudní šikanu kapitána V.Hučína, jež snad nikdy neskončí. Ale vraťme se raději k původnímu námětu. Ona obecná pravidla chování nedokážeme v žádném případě sami vytvářet, neboť naše znalosti jsou a budou nedostatečné vzhledem ke komplexnosti fenoménu.
Spontánní řád společnosti se skládá z jednotlivců a organizací. Uvědomělá organizace, nebo-li řízený společenský řád, tedy rodina, farma, továrna, veřejné instituce, vláda a podobně, je vlastně jakýmsi spojením skupiny lidí k tomu, aby dosáhli určitých předem vytyčených cílů. Organizaci ovládá pomocí příkazů nějaké konkrétní řídící centrum a její členové podléhají pevné hierarchii, čímž se kvalitativně odlišuje od spontánního řádu.
Jeden z velkých omylů zejména levicově orientovaných politiků je jejich bláhové přesvědčení o tom, že by měli a mohli nějakým způsobem utvářet, plánovat a řídit vývoj něčeho tak neuchopitelného, jako je spontánní společenský řád. Tedy jejich neustálá pošetilá touha řídit lidským rozumem nepostihnutelné nekonečno způsobem, který s úspěchem používají k řízení kvalitativně odlišné pevně ohraničené struktury.
Nyní se vám pokusím ukázat, jak podobná teorie funguje v praxi.
Náš nový premiér J.Paroubek vydal příkaz, aby byl CzechTek razantně potlačen a odjel na dovolenou. Ozbrojené složky ministra vnitra F.Bublana příkaz splnily, což je v náplni jejich práce. Došlo však k tomu, že počaly hasit požár, který ještě ani nevypukl, a pod vlivem nejrůznějších těžko představitelných náhod ( existence smlouvy o pronájmu pozemku, skutečnost, že velitel zákroku je bývalým členem STB, velké množství nejrůznějších materiálů volně přístupných na internetu dokumentujících násilnost represe, nespokojená reakce části veřejnosti a nesouhlas s formou zásahu napříč částí celého politického spektra ... ) všechno dopadlo poněkud jinak, než si to náš premiér dopředu vymyslel a strategicky naplánoval.
CzechTek byl tedy rozehnán. Nic mu však nebránilo v tom, aby se jeho část přesunula do Prahy na Strahov, kde nakonec proběhl bez problémů se státní mocí. Pokus J.Paroubka o to, aby nám ukázal jakou má tvrdou ruku, tak nakonec dopadl neslaně a nemastně, ..........sociálně-demokraticky.
Poté, co jsem vám popsal klasický pokus o příkaznický vstup do života spontánního řádu s důsledky, které z toho logicky plynou, bych se vám na dvou nejznámějších příkladech pokusil předvést, jak v podobných okolnostech postupují individuální občané tím, že se snaží přizpůsobit dané situaci a prostředí na základě svých znalostí a pokouší se najít to nejefektivnější východisko k adaptaci na konkrétní skutečnost. To je patrně ta nejvhodnější metoda a vlastně i sám způsob, kterým se spontánní řád sám reguluje k lepší účinnosti.
Jeden z nich je ten, kterým radní Marie Matušková s neuvěřitelnou státnickou rozvahou a moudrostí vyřešila celou zapeklitou aféru CzechTek před dvěma roky, druhý pojednává o vstupu J.X.Doležala a několika jeho přátel na noční Strahov a následný přesun technařů do vzdálenějších míst, kde poněkud méně rušili noční klid. Jak vidíte, jde to i bez hrubého násilí a demonstrace síly.
Marie Matušková: http://www.techno.cz/rozhovor/7706/starostka-matuskova-prach
J.X.Doležal: http://zpravy.centrum.cz/domov/clanek.phtml?id=382660
Za základ civilizace F.A.Hayek považuje tři velká negativa, tedy mír, svobodu a spravedlnost. Nazýváme je tak proto, že negativním a tedy zákazovým způsobem vymezují, co se nesmí. Je to mnohem praktičtější, než vymezení pozitivní, k jeho uskutečnění nám totiž chybí nekonečné množství informací o vzájemných interakcích prvků neustále se vyvíjejícího světa.
Svoboda, co vlastně tento pojem obnáší? Na otázku neexistuje jednoduchá odpověď a docela mě z tohoto hlediska zaujaly demonstrace doposud apolitické mládeže související s nepřiměřeností policejního zásahu a to, jak často se nyní slovo svoboda skloňuje ve všech pádech. No vidíte a jsme u toho. Abstraktní pojem, jenž těžko dokážeme popsat, v sobě neseme zasunutý někde v hlubinách vědomí. Při prvním pokusu o jeho pošlapání automaticky vyplave na povrch a vše je najednou jasné. To, co svobodou není, tedy její negativní vymezení, okamžitě spojilo nejrůznější politické oponenty napříč celým politickým spektrem a došlo dokonce k tak neobvyklé události, že i naši dva prezidenti mají na věc podobný názor. Nikdo to nikde v žádných moudrých knihách nevyčetl, pouze se nám to najednou vynořilo v myslích jako ona obecná pravidla chování, o kterých jsem mluvil na počátku v souvislosti se spontánními řády.
Na závěr bych chtěl poznamenat, že to ani jinak nemohlo dopadnout. J.Paroubek je totiž socialistou a tedy přesvědčením ten, co se snaží všemi způsoby modelovat společnost k lepším zítřkům. Pokouší se zaměnit spontánnost organizovaností v oblasti, kde to není možné. To koneckonců potvrzuje i jeho lpění na referendu o Ústavě EU a na jejím přijetí, což je ale zdánlivě jiná historie.
Uvědomuji si, že jsem se navždy zařadil mezi heretiky, ale snad mi strážce chrámu odpustí mou nestoudnou opovážlivost, se kterou jsem se dotkl mistrova myšlenkového odkazu.
