Letní výprodej
Jiří Navrátil a Pavel Foltán
Důchodce Holínek, bývalý nádražák, sedí v pozdně letním nedělním ránu na lavičce před megamarketem a krátí si chvíli pozorováním lidiček na pohyblivých chodnících, vinoucích se od parkoviště do nákupního ráje. Má ještě půldruhé hodiny čas, než přijdou mladí s vnoučaty z povinného rodinného nákupu. Přesto se nervózně rozhlíží a každou chvilku kouká na hodinky. Náhle dostane nečekanou herdu do zad a zpoza lavičky se ozve hlas:
„Kam furt čumíš dědku ? Po holkách, co? Aby ti z toho náhodou nezahučelo v měkouši.“
Holínek se otočí a nakrknutě zírá do, od ucha k uchu, rozšklebeného obličeje bratra v penzi Strakáčka a hned spustí:
„Ty vole, to už mi nikdy nedělej nebo se mi zauzlujou bajpásy ! Kdybych to samý udělal tobě, stříknul by sis do textilu. Vole jeden inkontinentní!“
Přitloustlý a brunátný Strakáček, bývalý řidič popelářského vozu, přefuní kolem lavičky, sedne si vedle uklidňujícího se kolegy a plácne ho medvědí tlapou do stehna.
„Čéče, tudlenc sem čet, že ten adrenalin v malym množství neškodí, ale koukám, že ty se tady tím čuměním po mladejch paničkách marně pokoušíš vylučovat endorfíny, který jsi už vyplácal zamlada.“
Omluvně se uculí a ještě dodá:
„No tak už nebuď nakrknutej. Dřív jsem nemoh´, páč jsme se zeťákem čekali, až se ty naše pornohvězdy nafintí.“
Holínek zčásti uspokojen Strakáčkovou omluvou ukazuje k protější řadě zaparkovaných automobilů a komentuje partu halekající mládeže, povalující se na obrubníku, zatímco z otevřených dveří auta se hlasitě ozývá kakofonie jejich uznávané kultovní muziky.
„Podívej se jak jsou ty kreatúry vymóděný a ta muzika, to je hnus fialovej! Koukni na tu holku, je jak nudle cezená přes kanál a hlavně, že má žváro v hubě! Kdyby si radši koupila něco k žvanci …“
Zapálí si z krabičky levných cigaret, které mu kupuje jeho snacha s odůvodněním, že se musí šetřit a pokračuje:
„Já nevim, my jsme takový nebyli. Chovali jsme se docela slušně, na nikoho nepokřikovali, poslouchali pořádnou muziku a takový hadry jsme taky nenosili.“
Strakáček se neudrží a začne se hlasitě řehtat.
„Ty vole, ty že jsi byl slušnej nóbl voblečenej, a že si divže neposlouchal na tancovačkách Mahlerovy symfonie ?! Ha, ha! Jen si vzpomeň jak jsme v sedumdesátejch poslouchali Sabaty a Uriáše. Tys vždycky votočil bedny z vokna a vosolils to, aby to slyšela celá ulice. Nebo jak si nemoh´ pochopit, že se dospělákům nelíbí, že chodíš ve vodrbanejch a záplatovanejch džínách a jak si na učňáku zmydlil Vondráška za to, že je to šplh, páč chodí v tesilkách a nenosí dlouhej pačes … Anebo jak jsme nalitý rozmlátili všecky vokna u hospody, páč nám nechtěli nalejt, protože nám ještě nebylo vosumnáct …“
Holínkovi se při této Strakáčkově přednášce nostalgicky zajiskřilo v očích a povzdechl si:
„Nojó, to byly časy … A stejně jsme nebyli takoví kreténi jako jsou ty dnešní mladý magoři …“
Po této větě oba důchodci odcházejí směrem k megamarketu, naproti svým mladým rodinám, které již obtěžkány nákupy, přijíždějí pohyblivým chodníkem.
Pozdně letní nedělní dopolední slunce se opírá do skleněných ploch, ocelových konstrukcí a futuristických tvarů zrcadel supermoderního giga komplexu tohoto nedávno otevřeného nákupního edenu. Z jejich chromu pableskují oběma důchodcům do očí miriády megaprasátek. Takže i kdyby našli, kdoví ve které kapse založené brýle, stejně by nemohli přečíst obrovské nápisy na billboardech umístěných nad každým megavchodem :
„MEGA VÝPRODEJ - LÉTO 2024“
Jiří Navrátilautor kreslených vtipů na Virtually.cz
Pavel FoltánJUDr. Pavel Foltán, člen RRTV, která byla odvolána v roce 2003, hudebník, dramaturg, producent, publicista,
autor je mediální poradce a přednáší na universitě
