Klaus versus Bursík aneb státník nebo pišišvor
Jan Schwippel
V nedělní debatě OVM dne 25. března 2007 mě zaujala roztržka mezi Martinem Bursíkem (předsedou Strany zelených) a šéfem Politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Ladislavem Jaklem. Velmi jsem se pozastavil nad slovy pana Bursíka o tom, že Václav Klaus se prý „zesměšnil“ v debatě o globálním oteplování (poskytnutím svých odpovědí na otázky U.S. Kongresu) a že Bursík nechá slova pana Jakla „přeložit a rozesílat, aby bylo vidět, čemu musí (Zelení) čelit“.
Tato polemika jistě předznamenává debatu, která nás čeká a nemine, totiž debatu o tom, jaký je Václav Klaus vlastně prezident, jestli jsou ve světě jeho názory brány vážně v úvahu, zkrátka zda má Václav Klaus jako politik světu co říci (Martin Bursík si evidentně myslí, že ne a že by měl raději mlčet). S tím souvisí otázka, jak významný je vlastně Václav Klaus politik, měřeno srovnáním s ostatními prezidenty členských států současné EU, případně jak v tomto srovnání dopadají navzájem nejvýznamnější čeští politici.
Je např. možno zadat příslušné jméno na vyhledávači Altavista, porovnat výsledky pro jména všech prezidentů a sledovat, co se stane. Vyloučíme-li monarchie, kterých je v EU celkem šest (jmenovitě Belgie, Dánsko, Nizozemsko, Španělsko, Švédsko a Spojené království), a jejichž hlavy-monarchy nelze s prezidenty bez dalšího z pochopitelných důvodů přímo srovnávat, dostaneme následující top ten (tučně jsou označeni zde i v dalším prezidenti států srovnatelného počtu obyvatel, tj. ČR, Portugalska, Řecka a Maďarska):
Tabulka č. 1 – počet stránek prezidentů EU na www.altavista.com | |
poř. | jméno | stát | počet stránek | 1 | Jacques Chirac | Francie | 10,300,000 | 2 | Václav Klaus | Česká rep. | 982,000 | 3 | Horst Köhler | Německo | 952,000 | 4 | Traian Basescu | Rumunsko | 625,000 |
5 | Giorgio Napolitano | Itálie | 545,000 | 6 | Lech Kaczyński | Polsko | 498,000 | 7 | Tarja Halonen | Finsko | 443,000 | 8 | Mary McAleese | Irsko | 420,000 | 9 | Aníbal Cavaco Silva | Portugalsko | 363,000 | 10 | Heinz Fischer | Rakousko | 243,000 |
Ostatní prezidenti, včetně například slovenského Ivana Gašparoviče, ale takéKarolose Papouliase (Řecko) a László Sólyoma (Maďarsko), už vykázali méně než sto tisíc stránek. Tento výsledek mě poněkud překvapil. Je pravda, že Chirac předstihl ostatní o jeden řád (konkrétně třeba Václava Klause 10,5 krát), ale Klaus na druhém místě porazil prezidenty mnohem větších států Köhlera, Napolitana, Kaczyńského i rakouského Heinze Fischera. Nakolik je ale takovýhle pokus relevantní? Bůhvíjaké stránky se to na altavistě objevují. Nejde tu o shodu jmen? (i když jsem poctivě zadával třeba „Vaclav Klaus“, ne „Vaclav“ a „Klaus“). Lépe bude vyzkoušet nějaký novinářský archiv, nejlépe světově uznávané a respektované noviny. Tak třeba New York Times. Jsou řadou politických expertů uznávány za relevantní zdroj a mají tu výhodu, že na jejich webové stránce (www.nytimes.com) je volně dostupný on-line archiv od roku 1981. Zadal jsem tedy poctivě jména všech prezidentů a obdržel následující výsledek:
Tabulka č. 2 – počet výskytů v New York Times on-line od r. 1981 | |
poř. | jméno | stát | počet výskytů | 1. | Jacques Chirac | Francie | 4262 | 2. | Václav Klaus | Česká rep. | 219 | 3. | Horst Köhler | Německo | 87 | 4. | Aníbal Cavaco Silva | Portugalsko |
59 | 5. | Lech Kaczynski | Polsko | 47 | 6. | Karolos Papoulias | Řecko | 45 | 7. | Mary McAleese | Irsko | 39 | 8. | Giorgio Napolitano | Itálie | 33 | 9. | Tarja Halonen | Finsko | 29 | 10. | Janez Drnovšek | Slovinsko | 20 | 11. | Heinz Fischer | Rakousko | 15 | 12. | Traian Basescu | Rumunsko | 14 | 13. | Georgi Parvanov | Bulharsko | 13 | 14. | Ivan Gašparovič | Slovensko | 6 | 15. | Lászlo Szólyom | Maďarsko | 3 |
Pořadí tedy bylo potvrzeno, ba Klausova pozice se ještě upevnila. Rozdíl mezi prvním Chirakem a druhým Klausem sice zůstal řádový (dokonce se ještě o něco prohloubil), ale zato se zvýraznil odstup Václava Klause před Horstem Köhlerem a všemi ostatními politiky.
Neobstojí námitka, že Klaus byl kromě prezidentem i premiérem – to totiž platí i o některých jiných prezidentech a někdy dokonce ve větší míře. Tak například portugalský prezident Aníbal Cavaco Silva byl premiérem celých deset let (1985-1995). Naopak třeba Horst Köhler byl šéfem významné instituce (Mezinárodního měnového fondu), u níž lze očekávat ohlas i u relevantních médií v USA. V českých podmínkách – vezmeme-li v potaz všechny prezidenty a předsedy relevantních politických subjektů, dostaneme tento obrázek:
Tabulka č. 3 – NYT on-line od r. 1981, Češi | poř. | jméno počet | počet výskytů | 1. | Václav Havel | 1322 | 2. |
Václav Klaus | 240 | 3. | Miloš Zeman | 47 | 4. | Vladimír Špidla | 21 | 5. | Stanislav Gross | 16 | 6. | Mirek Topolánek | 10 | 7. | Jan Ruml | 7 | 8. | Jiří Paroubek | 6 | 9. | Josef Lux | 4 | 10. | Miroslav Grebeníček | 1 |
V českých podmínkách tedy Klause předstihl Havel, i když ne tak výrazně (pouze 5,5 krát). Všimněme si, že Klausovy „zásahy“ (240) činí výrazně více než součet pro všechny premiéry za soc. dem. dohromady (90), ačkoli se např. Vladimír Špidla ještě „přiživuje“ jako evropský komisař a v souhrnu byli zástupci ČSSD předsedy vlády déle než Klaus. Topolánek je před Paroubkem i přesto, že není ještě ani zdaleka tak dlouho předsedou vlády. Mimochodem, pánové Filip, Kalousek a také aktér nedělní debaty Martin Bursík si nevysloužili v on-line archivu New York Times až dosud ani jediný záznam.
Z citačních indexů je navíc známo, že u nich existuje tzv. „ideology bias“, tj. straní buď levici nebo pravici podle toho, na jakou stranu se samy přiklání (viz např. článek Kleina a Chianga o tzv. Social Sciences Citation Index – SSCI, a levotočivosti jejího autora Eugena Garfielda). Takže by bylo dobré tenhle obrázek ještě doplnit nějakým konzervativním médiem.
Mezi konzervativními think tanky bývá velmi často citován CATO Institute, takže je vhodné použít citace z jeho Cato Journal. Pokud se na jeho stránku podíváme (pro „zásahy“ tam není uvedeno časové rozmezí, ale jde o záznamy nejméně od roku 1995), „přežijí“ z výše uvedených prezidentů pouze čtyři, a to v tomto pořadí:
Tabulka č. 4 – výskyty v Cato Journal on- line | poř. | jméno počet | počet výskytů | 1. | Jacques Chirac | 53 | 2. | Václav Klaus | 43 | 3. | Horst Köhler | 3 | 4. | Lech Kaczyński | 1 |
Tento pokus ukazuje, že skutečně v NYT stranili levicovějším státníkům a naopak opomíjeli pravici. Nyní již Chirac udržel náskok jen stěží a odstup mezi Klausem a Köhlerem je nyní zásadní a řádový. Také podíváme-li se na domácí scénu, je situace podstatně odlišná:
Tabulka č. 5 - výskyty v Cato Journal on-line, Češi | poř. | jméno | počet výskytů | 1. | Václav Klaus | 43 | 2. | Václav Havel | 18 | 3. | Mirek Topolánek | 7 | 4. | Miloš Zeman | 3 | 5. | Stanislav Gross | 1 |
Klaus je nyní (poměrně výrazně) nejcitovanějším českým politikem a na třetí místo poskočil Mirek Topolánek. Všimněte si, že z pořadí „vymizel“ Jiří Paroubek, který Cato Institutu nestál za jedinou zmínku –pochopitelně, chtělo by se říci.
Podívejme se nyní na to, jak vypadá citovanost trochu jinde, konkrétně v Rusku (v jakékoli zemi EU by byl jeden nebo několik prezidentů neúměrně zvýhodněn). Vyjděme opět z teze „kdo je úspěšný ve vyhledávačích, je úspěšný i ve svém oboru“. Nejlogičtější je využít nejfrekventovanější vyhledávač, jímž je i v Rusku google. Jen s malým upřesněním – uveďme počet nalezených stránek pro azbuku (pro ty, kteří se jí ve škole už neučili, uvedu latinskou transkripci), aby jsme měli jistotu, že jde vskutku o ruské stránky a nikoli o zrcadla těch anglických.
Pro ruský google (www.google.ru) dostaneme následující:Tabulka č. 6 – úspěšnost ve vyhledávači www.google.ru, azbuka | poř. | jméno(azbuka) | jméno(latinka) | stát | počet str. | 1. | Жак Ширак | Jacques Chirac | Francie | 411,000 | 2. | Вайра Вике-Фрейберга | Vaira Vike-Freiberga | Lotyšsko | 111,000 | 3. | Валдас Адамкус | Valdas Adamkus | Litva | 90,600 | 4. | Вацлав Клаус |
Václav Klaus | ČR | 65,100 | 5. | Лех Качиньский | Lech Kaczyński | Polsko | 41,400 | 6. | Джорджо Наполитано | Giorgio Napolitano | Itálie | 26,400 | 7. | Траян Бэсеску | Traian Basescu | Rumunsko | 22,900 | 8. | Тарья Халонен | Tarja Halonnen | Finsko | 19,400 | 9. | Хайнц Фишер | Heinz Fischer | Rakousko | 16,000 | 10. | Георгий Пырванов | Georgi Parvanov | Bulharsko | 13,900 | 11. | Хорст Кёлер | Horst Köhler | Německo | 13,700 | 12. | Тоомас Ильвес | Toomas Ilves | Estonsko | 5,100 | 13. | Ласло Шойом | Lásló Sólyom | Maďarsko | 675 |
Ruské stránky prezidentky Mary McAleese (Irsko) a prezidentů Aníbala Cavaco Silvy (Portugalsko), Karolose Papouliase (Řecko) a Ivana Gašparoviče (Slovensko) se na první desítce seznamů vůbec nenacházejí, lze proto vycházet z toho, že jejich počet se bude limitně blížit nule.
A výsledek? Perspektiva se vskutku změnila, například se zcela propadl Němec Horst Köhler a naopak se objevili někteří jiní, výše neuvádění. Václav Klaus je sice až čtvrtý, ale za prezidentkou Lotyšska a prezidentem Litvy, což je vzhledem k početným ruským menšinám v těchto státech pochopitelné. Navíc Lotyšsko a Litva se v „amerických“ vyhledávačích objevují zcela sporadicky, takže lze říci, že Klaus je z relevantních státníků znovu druhý nejlepší i v tomto prostředí.
Takto by bylo možno pokračovat. Bylo by např. možno zkoumat podporu prezidentů v jejich domovských zemích (a kritická vyjádření místních politických subjektů, jež nejsou v žádném případě omezena na Českou republiku a její hlavu státu) nebo se zamýšlet nad tím, jaký díl citací je v pozitivním duchu a jaký v negativním. Jenže: je apriori dobré, jestliže se (o někom) všichni vyjadřují pozitivně? Neznamená to, že jde o člověka nekonfliktního, ale nikoho také nezajímajícího? Podobně by bylo možno vyhledávat komplexní citační indexy (např. výše zmíněný SSCI) nebo se zabývat otázkou, v kterých obdobích a proč byli jednotliví prezidenti zmiňováni. I v těchto případech bychom se však rychle dostali do téměř neřešitelných interpretačních problémů: je např. dobře, že Horst Köhler nebo Giorgio Napolitano nebyli před svým zvolením prezidentem téměř vůbec zmiňováni? Jaký vliv na zmínky po zvolení má daný ústavní systém a role prezidenta v něm?
Co z toho všeho plyne? Bylo by možné říci, ač to možná zní nadneseně, že máme velice známého a světově uznávaného prezidenta, a to jak v USA, tak i v Rusku. Že jeho věhlas a reputace předstihují dokonce i prezidenty mnohem větších a výrazně bohatších zemí (třeba Německa nebo Rakouska) a samozřejmě velmi výrazně prezidenty srovnatelných států. Že bychom se neměli za tuto skutečnost stydět, ale naopak se k ní hrdě hlásit a nenechat si od nikoho namluvit opak.
Zjednodušená analýza je jistě jen povšechným a hrubým odrazem citovanosti a zájmu o danou osobnost. Na druhou stranu však nesporně jistou vypovídací schopnost má. A z ní vyplývá otázka: je lépe a) mít všeobecně citovaného prezidenta, na nějž je ve světě ohlas a který vzbuzuje řadu reakcí, ať už souhlasných nebo odmítavých, a který významně překračuje očekávaný dopad dané země vzhledem k její velikosti a vlivu, anebo b) je lépe mít – slovy Miloše Zemana – za prezidenta nedůležitého „pišišvora“, který nikomu nevadí, ale také nikoho nezajímá a neinspiruje k reakcím, ať už souhlasu nebo polemice?
a) je správně. Alespoň podle mého názoru.
Jan SchwippelJan Schwippel - poslanec ODS z berounského regionu Osobní stránky
|