Hostina u Trimalchiona stále živá
Milan Rohler
Fejeton na víkend
Petronius zvaný Arbiter (coby rozhodčí ve věcech vkusu, arbiter elegantiarum), žil v 1. století našeho letopočtu. Byl prokonzulem v Bithýnii a pak konzulem v Římě, ale když padl v nemilost u císaře Nerona (jinak tento vzdělaný člověk ani dopadnout nemohl), spáchal sebevraždu.
Sepsal toho vícero, chytrého a úžasně vtipného, ale nesmrtelnost mu zajistil především dochovaný zlomek zvaný Hostina u Trimalchiona. Vypráví o pyšném, nevkusném a polovzdělaném zbohatlíkovi, který se křečovitě opičí po jiných, vkusných a vzdělaných, přičemž výsledek je nutně zoufale nechutná trapnost. Při jeho až neskutečně hloupě okázalé hostině mu sekundují další bývalí otroci, boháči s napěchovanými měšci, bankrotáři i příživníci nejrůznějších druhů, a vytvářejí tragikomický obraz, který vstoupil do dějin. Obraz přitroublého nýmanda, který se díky své mimořádné vychcanosti stal boháčem – a teď neví, co s tím.
O zbohatlících je toho v literatuře mnoho, už třeba jen Balzac se jim záslužně věnoval, ale Petronius je pramenem úctyhodně starým, a právě proto ho každému vřele doporučuji. Hostinu u Trimalchiona, kterou mám v ruce, vydalo v roce 1959 Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, jako 208. svazek edice Světová četba; kartonový svazek tehdy stál 2,80 Kčs.
Přečtěte si Hostinu u Trimalchiona. Už jenom pro zjištění, že na světě není - pokud jde o zbohatlíky – opravdu, ale opravdu vůbec nic nového.
Milan Rohler