S byrokracií se bojovat dá, jen chtít
Martin Říman
03.04.2008, Právo
Prezident republiky podepsal ve středu novelu živnostenského zákona a definitivně tak začala platit nová pravidla regulace podnikání. Pravidla, která dramatickým způsobem zjednoduší papírování a plnění různých povinností (bariéry vstupu).
Když Poslanecká sněmovna schválila před několika týdny tuto předlohu, napsaly jedny noviny, že "novela neobsahuje kontroverzní návrhy, a proto pro ni hlasovalo více než 150 poslanců". Včetně všech sociálních demokratů, kteří jsou jinak automaticky proti všemu.
Teď, když je po všem, přiznám, že i pro mne byl snadný průchod zákona záhadou. Ne proto, že "neobsahoval kontroverzní návrhy", ale naopak proto, že jich obsahoval více než dost. Z 261 různých živností jich zůstává 96! Přitom celá léta od roku 1991, kdy živnostenský zákon vznikl, jsme byli svědky tlaku na rozšiřování jejich počtu často absurdním způsobem. Co říct na to, že existují dvě samostatné živnosti - kovář a podkovář?
Novela likviduje diskriminaci zejména mladých adeptů živnostníků, kteří, i když dosáhli patřičného vzdělání, nemohli poskytovat služby na své jméno. Nejprve museli získat tak zvanou praxi v délce několika let. Což nebylo nic jiného než obezlička, jak bránit vstupu do odvětví a zdravé konkurenci.
Očekával jsem urputný odpor všech těch cechů, které se občas vyjadřují způsobem, že nejlíp bylo ve středověku. Vzpomeňme na byvší snahu lékárníků zlikvidovat konkurenci povinností zaplatit kauci milión korun za nově otevíranou lékárnu.
Rušíme živnostenské listy. Za každý se musí platit tisíc korun. Nově to bude tisícovka jediná, i kdyby někdo potřeboval všech 96 živností. Ročně tím lidé ušetří 125 miliónů korun - ale přijdou o ně na úřadech. Rušíme místní příslušnost živnostenských úřadů, což je výhoda zejména pro ty, kteří mají své provozovny na různých místech. Vznikne tak zdravá konkurence.
Očekával jsem masivní nesouhlas úředníků. A dočkal jsem se. Dokonce jsem dostal stanovisko jedné jejich skupiny, ve kterém vyslovovali názor, že "konkurence mezi státními úřady je zcela nepřípustná". Bodejť. Bude to trochu bolet.
Osmnáctistránkový formulář s téměř pětistovkou kolonek, kterými se žadatel musí dnes prokousat, je redukován na dvě strany a má o něco více než jedno sto položek. Proč jich najednou stačí zhruba čtvrtina? Protože kolonky si úředníci vyráběli podle hesla "co kdyby se to (informace) hodilo", a ne podle zásady vyžadovat jen to opravdu nezbytné.
Vyvstává kruciální otázka, proč k těmto (a dalším) redukcím nedošlo už dávno, když to nakonec šlo tak jednoduše?
Odpověď je jednoduchá, zdánlivě triviální. Protože největšími zastánci byrokracie a regulací jsou opravdu úředníci. Ne politici (ani ti nalevo), ne podnikatelé (i když nějaká vhodná regulace na ochranu zrovna toho "mého" podnikání se hodí vždycky, nebudu kvůli ní stávkovat). Zato úředníkům jde o všechno. O moc, o peníze i o ta teplá místa.
Poučení z kauzy "živnostenský zákon" je tedy zřejmé. Byrokratická zátěž roste, když se byrokratům nechá volné pole. Roste, jestliže politici nemají chuť a vůli se jim postavit. Roste, jestliže vzniknou nekontrolovatelné struktury. Typický příklad je definitiva nebo Evropská unie. Roste, jestliže objekty regulace - občané - se proti tomu nebouří. Takže to jde, jen chtít. Dokonce i levice je pro. Když to za ni někdo udělá.