Tak jsme přišli o další Světlé zítřky...
Dušica Zimová
Nepsala jsem už dlouho a výjimku jsem neučinila ani v „prezidentské kampani“, kterou rozpoutal pan Švejnar. (No, nechme mu tu domněnku.) Bylo proti mému osobnímu přesvědčení, přispívat jakoukoli polemikou k legitimizaci té absurdní, nehorázné kandidatury. Pár slov jako dovětek si však neodpustím.
Do oné „prezidentské kampaně“ se pan Švejnar pustil skutečně po americku a navíc uvěřil, že je důstojným protivníkem Václava Klause. Nepochopil, že je ve skutečnosti opravdu pouhý Antiklaus, vyšumivší ze zkumavky pudové nenávisti určité části české společnosti. Ostatně, ve svých projevech se osvědčil jako dobrý klon. Ale v podstatě mu to člověk nemůže mít za zlé, vždyť se jen inspiroval prezidentskými volbami své vlasti, které je a byl zaslíbený věrností i během kampaně u nás. Dál to netřeba rozebírat, jedině, že bych vytvořila satirickou science fiction, po které by třeba sáhnul i Hollywood. K “volební kampani” tedy pouze konstatování, že si vážím postoje staronového prezidenta, který se nenechal vyprovokovat k účinkování ve frašce, zvané „Jakoamerické prezidentské volby v zemích Koruny České“.
Pan Švejnar hodnotí svůj výsledek kladně. Jak říká, dosáhl skutečně vysokého počtu hlasů, ač o něm před dvěma měsíci nikdo nevěděl. Nemohu se zbavit pocitu, že tento výsledek by ho ale spíše než k uspokojení měl vést k zamyšlení a následnému rychlému úprku. Neboť vypovídá cosi o poměrech, mírně řečeno, poněkud nestandardních, na politické scéně ČR. Ovšem nesebekritická chtivost s níž se chopil role mu přidělené ukazuje pouze na to, že pokud zmizí do propadliště dějin, nebude to kvůli prozření.
A průběh jeho “kampaně?” Nic neříkající fráze a napadání protikandidáta. Snad je opravdu důvodem jen americké pojetí prezidentských voleb, ale v tom případě by si Jan Švejnar měl uvědomit, kde a v jakých podmínkách kandiduje. Je však možné, že kdyby tak jako tady zasáhl do voleb amerických, Barak Obama, kdo také jiný, by měl nahnáno. Divím se, že po něm, tedy Švejnarovi, jistě politicky aktivním člověku, nikdo ve Státech ještě nesáhl.
Dovolím si otázku: co udělal Jan Švejnar v porovnání s vysmívanou Janou Bobošíkovou, která i přes svou rozporuplně přijímanou pozici na české politické scéně má za sebou kus práce. Inu co?! Pouze se zviditelnil a navíc těžil z evidentní protiklausovské nálady. Nic víc a nic méně. A co chce dělat dál, na rozdíl od Bobo? Nic. Odpočívat. Čekat, zda ho někdo osloví a něco mu nabídne. Politik a potenciální vůdce této země jak víno!
Ostatně – odmítnutí rozhovoru po volbě, s poukazem na únavu, také o něčem svědčí. Václav Klaus nebyl unaven? To se spíše jen Jeník Švejnarů nemohl smířit s tím, že na něm Vašek Klausů vyhrál kuličky. Nejsladší skleněnku, která slibovala, že by se bez práce mohla přikutálet do Jendova sáčku. Jinak totiž nemohl nabízenou funkci brát. Na rozdíl od současného prezidenta. A věděl moc dobře, že by to na něho v rozhovoru prasklo. Že by vypadl ze své kipsmajlingovské, vyrovnané role. Sice neutekl jako Miloš Zeman, ale stačilo, že ve své povolební řeči neoslovil prezidenta republiky, přítomného v sále. Inu, zvládl alespoň poblahopřát zvolenému. To přece féroví kluci dělají. Vůči prezidentu současnému se však dopustil společenského faux paux jak Brno. A nebudu urážet páně Švejnarovu inteligenci a domnívat se, že tak neučinil záměrně.
Co se ČSSD a Jiřího Paroubka týká, netrpí snad onou zmíněnou nelogickou, animální nenávistí vůči VK . Doufám, že se jedná o protivenství, vyrůstající skutečně z nesmiřitelně odlišného vidění světa, sice těžkého kalibru, ale zcela legitimní a pochopitelné. A samozřejmě, protože je Jiří Paroubek též osobnost - a to mu ani jeho zavilí nepřátelé nemohou upřít - i jeho případná osobní animozita vůči Václavu Klausovi je zcela pochopitelná. Ale nedůstojné šmírování hlasujících, navíc zelenou “scrutátorkou” Jacques, už bylo více než mírně přes míru. Jako ostatně celá veřejná volba – výjimečná veřejná volba – vůbec.
S rezervou je nutné brát ataky ze strany ČSSD ohledně pojmu „nadstranický prezident“. Václav Klaus samozřejmě dokázal, že takovým prezidentem je. Jeho ideová zaměřenost je prostě používána jako bič, když vše ostatní selže. Přičemž i Jiřímu Paroubkovi a ostatním poněkud při smyslech je jasné, že politická osobnost, jakou je prezident, musí nějaký světonázor mít. A podle světonázoru se tvoří politické strany a kdyby na Hradě seděl Miloš Zeman, patrně by se dočkal podobných ataků, s obráceným znaménkem. Tak to holt chodí. Snad by ale ČSSD a její předseda mohli posbírat zbytky důstojnosti a přestat si rozdírat bebí. Od nenávistných a zneuznaných osobností z blat české politické a rádobyintelektuální scény to nikdo neočekává.
Napsalo se toho před volbami dost. Švejnar byl rytířem v bílé zbroji, se štítem popsaným Změnou a Světlým zítřkem. Švejnarovi patřily televize a tisk, protože on přece dělal kampaň. My, kteří jsme chtěli, aby byl našimi zákonodárci zvolen Václav Klaus, jsme aspoň podepsali svůj názor na internetu. Že by se kdokoli z poslanců a senátorů rozhodoval podle těchto či opačných hlasů svých voličů,to si nemyslí patrně nikdo. Ale v mediálním, švejnarovském světě to mělo své opodstatnění.
Napsalo se a napíše se o volbách ještě dost, ale časem vše vyprchá. Na průběh těchto voleb ale zapomenout nesmíme! A už vůbec by neměly zapadnout jisté znepokojující signály. Pan senátor Zlatuška, vytyčující patrně nový směr ofenzivy, označil druhý prezidentův volební projev za fašizoidní. Zvykli jsme si, že i lidé, kteří dobře vědí o co jde, vezou se účelově na vlně nevzdělanosti, motající dohromady nacismus a fašismus, neonacismus , skiny a ultras, krajní pravici, vlastenectví neřku-li národovectví, a to v poměru a vztahu momentálně jim vyhovujícím. Prostý občan se v tom houby vyzná. Nyní do tohoto nákypu zahrnul pan senátor už i konzervatismus. Ale přece jen není třeba pan Zlatuška tak vzdělaný a dostane se nakonec pouze od konzervatismu ke konzervárentví. Okurky ostatně znají všichni.
Takže: i pro tento projev Václava Klause končím následovně: blahopřeji, pane prezidente, NÁM, OBČANŮM ČR, k Vašemu znovuzvolení.
Dušica Zimová