Chtěla bych být v sobotním ránu v chodníku kvádrem žulovým...
Dušica Zimová
Už léta dodržuji, pokud možno, sobotní ranní rituál. Velký puclák horkého kafe s trochou kakaa a mlíčkem a noviny do postele. Kráása, pohoda. Tentokrát ale má siesta dlouhého trvání neměla.
MF 9.srpna 2008, sešit A - nadskočení první - Trilobit Pavla Kohouta. Na jeho sebemrskačství jsem alergická, protože na ně nikdy nezapomene, aby následně pokračoval přípomenutím, že byl pak přece disidentem, takže - tralala - všechno v pořádku. Jistě. Úpěli jsme přece pouze za Habsburků a normalizace.
Problémem zmíněného článku pro mne tedy nebyl názor páně Kohoutův na čínské téma. To by mohlo být námětem jiného pojednání a jistě zajímavé diskuse. Ovšem Pavel Kohout odstartoval téma Číny vzpomínkou na svou účast v putování po této zemi spolu s delegací, vyslanou tam stranou a vládou v radostných padesátých letech. Jak sám sebe popisuje - „tehdy ještě zanícený komunista Pavel Kohout, budoucí samozvanec a ztroskotanec“. Jistě - jak jinak - viz výše.
Mimo jiné Pavka píše: „ Čínská tlumočnice přiznala před večeří nám všem, že přehnanou péčí o svůj vzhled zřejmě svedla soudruha Mihálika (bigotní katolík, který skončil jako předseda normalizační Sněmovny národů - jak píše PK) k pokusu znásilnit ji, za což se mu omlouvá.“ Čímž Pavel Kohout popisuje situaci v tehdejší Číně. Věřím, že to tak bylo.
Žaludek se mi ale nezvedá nad čínskou soudružkou, která samozřejmě a určitě tuto sebekritiku provedla “dobrovolně”, ale nad panem Kohoutem, který tuto historku opravdu zveřejňuje jako pouhou součást popisu poměrů v Číně. On doopravdy počítá s tím, že jeho si od této historky odpreparujeme?! Co tomuto člověku, PROBOHA, dává právo vyjadřovat se dnes K ČEMUKOLI, s neotřesitelnou jistotou, že trestem od svých zvíteživších soudruhů získal doživotní odpustek? A nejen to. Že získal i právo stále poučovat tu „šedou zónu“, které právě on nadšeně připravoval to její “šedé” žití.
Že si donekonečna plácá svoje rozumy, konečně, proč ne! Na lavičce v parku....klidně. Je dobrý vypravěč, navíc opravdu psát umí. Stačí to ale na takový pravidelný, názorový sloupek v novinách? Nepřipadá mi to jako vymoženost demokracie, ale spíše jako drzost na entou. Otázka je, čí vlastně.
Druhé sobotní nadskočení nad novinami v posteli, článek na protější straně od pana Vladimíra Kučery: „ L.P.1968 - sázka na kulhavého koně“. Podotýkám- že před pár dny jsem se v komentářích k jednomu článku na serveru Virtually pochvalně vyjádřila o diskusních pořadech pana Kučery na ČT 2. Sleduji je ráda a se zájmem a velmi oceňuji, jakým způsobem jsou tyto diskuse vedeny. Dobrá práce. Takže - nic osobního.
Jak ale přežit bez újmy na zdraví “přiznání”tohoto publicisty, že v době, kdy nás obsazovali Rusové, běžel podat přihlášku do KSČ, protože si myslel, že právě komunisté něco zmohou. Jak přežít ve zdraví další zmíněný fakt, že ze Strany nevystoupil ani rok nato, kdy čeští lidé šli při prvním výročí okupace proti českým lidem? Když to dokonce posvětil Dubček pendrekovým zákonem. Že z Partaje vystoupil až “na konci roku devětašedesát nebo na počátku sedmdesátého”, jak sám píše. Další zajímou informací je úvaha, že prý byl asi posledním člověkem v této zemi, po kterém, když nesl přihlášku do KSČ, stříleli. Pravda, Ivani prý do vzduchu a svítícími projektily. Zajímalo mě jen, kdo byli u nás ti další ostřelovaní zájemci o členství v KSČ.
Protože tedy přece jen prozřel, článek končí sdělením, že když pak v Melantrichu vystoupil na balkón Dubček, pan Kučera z Václaváku odešel.
Dočetla jsem a a nevěřícně zírala. A říkala si: probůh, to byl opravdu tak strašně - teď slušně napsáno- naivní? Sám přiznává, že ač 3 roky plnoletý, někdo možná zapochybuje zda byl plnorozumný. A pochybovateli rovnou vzkazuje ať si trhne nohou, že on tehdy chtěl něco dělat. Cítil prý, že komunisté možná něco svedou, když budou chtít a když je “ti dole” potlačí. A tak šel tlačit. Byla jsem mladší, ale takováhle pitomost by mě nenapadla ani ve snu. Zatímco on rokoval se soudruhy, já jsem byla se spolužáky z gymplu na manifestaci k ročnímu výročí a vím, že třeba vojenské transportéry měly v Liberci stanovenou minimální rychlost, kterou vjíždět mezi lidi. Žádné krokem, kdyby to nějakého slabocha napadlo.Ale dobře. Dejme tomu, budu mít dobrou vůli a budu zmíněný, budiž, idealismus, považovat za omluvu. Ale co teď? Co má znamenat tohle “přiznání”? Je pisatel vydíraný? Nebo co se to tady vlastně děje? Co má tahle kohoutovština znamenat? A co mne zaráží je fakt, že někdo může z podobně loženého faktu udělat poučnou lapálii a druhému je jeho členství neustále účelově omlacováno o hřbet. Tak trochu - rozděl a panuj. A odváděj pozornost od věcí podstatných a nebezpečných.
Už kdysi jsem napsala, že bychom měli za tou naší neslavnou normalizací, ze které se zdařilo vyrobit nejtemnější údobí českého národa, kam se hrabou léta padesátá nebo Bílá hora, udělat tlustou čáru. Že bychom se měli konečně věnovat současnosti - máme čemu - a ne se patlat v bahně tak, jak to komu proti někomu v té oné chvíli vyhovuje. Ale takovýto folklór sypání se popele mi přece jen přijde velmi nevhodný. Že pisatel šlápl vedle, z toho si nikdo už dnes poučení neodnese, anžto je to každému už dávno jasné. Prostě - svá špinavá kaťata si má každý prát na svém dvorku.
Do třetice všeho zlého, rozhovor na poslední straně prvního sešitu Fronty. Kouzlo nechtěného - ne, nebudu věřit, že to má nějaký hlubší, zvrácený smysl pro srandu- třetí Ká. Po Kohoutovi a Kučerovi - Kocáb. Po přečtení tří odstavců rozhovoru, sečteno s předchozími dojmy, mne tato tří Káčka vyhnala z postele takovým fofrem, že by mě k tomu nedonutil snad ani Quasimodo, kdyby přilehnul. Přiznávám, že jsem si málem cigaretou vypíchla oko, jak se mi rozčilením klepala ruka.
Přišla prý “dost důrazná přímluva od exprezidenta Havla”, takže se Michal Kocáb nechal “zlákat” a kandiduje do senátu za Zelené. Má právo kandidovat a za koho chce. Ale co to je, důrazná přímluva? Zmlácení železnými pruty nebo stranický příkaz tajného bratrstva? Slovo “zlákat” by zase spíše naznačovalo něco lukrativního. Kde jsou vlastní, uvážlivé důvody?
Dále: k radaru Kocáb přístup změnil, dnes je jeho zastáncem.Prý se přesvědčil, že jde o poslední dorozdělování vlivu v Evropě. Pokud je tomu tak a nejde o muslimské rakety - proč se těm Rusům všichni tolik divíme? Národní zájmy - patří do nich jistě také sféra vlivu - jsou legitimní záležitost každého státu. Měla by to být dokonce povinnost. Jen u nás ne, ale tato naše anomálie opravdu není ”směroplatná”. U nás patrně přetrvá ten internacionalismus, jakýsi. Ehm.
Pokud pan Kocáb svůj původní, rezervovaný postoj k radaru zdůvodňuje tím, že byl mezi těmi, kteří odsunovali sovětskou armádu a proto mu nebylo prý dvakrát příjemné mít tu jinou, pak snad pouze lať do ruky za takovouto demagogii. Ne jemu, samozřejmě. Anebo opravdu ví o čem mluví a potom určitě lepší Američan než Rus. Američan by snad případně pomohl i proti Velkoevropské Unii, zatímco Rus se s Němcem domluví. Konečně - pro sféru vlivu se bombardovalo už v Srbsku.
Pro Kocába musí s radarem souhlasít oba současní američtí prezidenští kandidáti, protože tak bude mít jistotu, že nejde jen o politický avanturismus Bushovy vlády. Roztomilé. Kocáb tedy akceptuje - jak sám říká - mocenskou politiku USA pod vedením nového prezidenta (samozřejmě Obamy, že ano?), ale od Bushe ne a ne a just ne! Ale možná chtěl mít Bush radar bílý a Obama slibuje natřený zeleně. Takže i když s radarem souhlasím, s panem Kocábem na jedné lodi - to mě přece jen poněkud zneklidňuje. Je tu ovšem ještě jedna možnost: Kocáb ví dobře, proč takhle mluví. On tady radar ve skutečnosti nechce. Jinak by - podle zmiňovaného rozhovoru - měl z té muziky už úplně vymlácenou hlavu.
A komunisté! Ne, že by se prý Havel o jejich zákaz nezasadil! Ono se to promýšlelo, říká Kocáb - ale bác, smetla to lavina rozpadu státu. To jsou mi věci! Aby mi bylo rozuměno: já pro zákaz nejsem. Z mnoha důvodů. Ale aby budoucí pan senátor na přímou otázku o zákazu komunistů odpověděl v roce 2008 - “To bych musel mít trochu víc informací. Neumím teď dohlédnout všechny dopady takového kroku. Asi bych byl spíše pro zákaz, ale nechci se unáhlovat. “Kdybychom byli ve filmu pana režiséra Trošky, jediná adekvátní reakce na toto vyjádření by byla - To si snad dělá kozy! Mimochodem, pan Troška svou kandidaturu do senátu odmítl a zdůvodnil to s jadrností sobě vlastní: “Čerte, drž se svého kopyta.” A myslím, že opravdu neřekl ševče. Však dělá krásné pohádky. A jsou mnohem lepší, než ty Kocábovy.
Co se ekologie týká - má Michael Kocáb jasno. Například úspora energie začíná prý už v tom, že si to člověk uvědomuje a nezapíná spotřebiče, když to není nutné. Konečně hlubohá myšlenka, se kterou mohu souhlasit. Hurá! Nezapínám pračku, když nemusím prát, myčku, když v ní není nádobí, rozhlas, když ho nechci poslouchat....
Tohle jsem ale byla schopná dočíst až odpoledne. Poté jsem začala přemýšlet, jak bych oslovila zvláště urážlivě Michaela Kocába - kdybych to měla ve zvyku - za to, že se podílel na zkažení mé sobotní ranní siesty. To, co mne napadlo, je v zemích českých opravdu zvláště kruté, urážlivé, potupně dehonestující, sprosté až brutální, vražedně atakující. Ale nemohu si pomoci: ” Vy, Vy ......Vy jedna ostudo poctivých českých rockerů!” Tak. To je ten správný nářez!
Že mi ta tři Káčka, o kterých píši, zkazila sobotní ráno a málem přivodila infarkt, má ovšem jedno plus. Ještě celé tři sešity sobotní Mladé Fronty mi netradičně zbyly na ráno nedělní! Znáte to: postel, noviny, kafe, pohoda.......
Dušica Zimová