Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Důvěra lidí se velice těžko získává

Evžen Tošenovský

Moravskoslezský deník, 3.2.2004

Ostrava Evžen Tošenovský se narodil 26. února 1956. Je ženatý a s manželkou Drahomírou má dvě děti - syna Evžena a dceru Lucii. Po maturitě na gymnáziu vystudoval Vysokou školu báňskou v Ostravě, obor systémové inženýrství. Primátorem města Ostravy byl zvolen v roce 1993, tento post zastával až do roku 2000, kdy byl zvolen hejtmanem Moravskoslezského kraje. V roce 2000 mu byla ministrem vnitra udělena Čestná medaile Hasičského záchranného sboru České republiky a o dva roky později mu francouzský prezident udělil Řád rytíře Čestné legie. Deset let hrál jako prvoligový hráč odbíjenou, kromě sportu má rád literaturu a výtvarné umění.

Jak dlouho působíte v politice, co vás do ní přivedlo, proč jste se stal členem ODS?

V politice jsem v podstatě od podzimu 1989 a přivedlo mne do ní, jako mnoho současných politiků, dění té přelomové doby. Byla to náhoda a pocit, že nemohu stát bokem a musím se také snažit změnit poměry, které tu tehdy byly. Upřímně řečeno, ani mi v té době nedocházelo, že vlastně fakticky do politiky vstupuji. Pozdější vstup do ODS byl již velmi vážné a i těžké rozhodnutí. Těžké proto, že jsem byl vychován ve značném odporu vůči stranickosti v pojetí tohoto slova před rokem 1989. Na druhé straně jsem si byl dobře vědom, že je nutné v té době nastavit standardní demokratický mechanismus politických stran. Bylo to pro mne skutečně vážné rozhodování, na které mělo vliv i mnoho přátel, kteří paradoxně již v ODS ani nejsou. Proč ODS? To již bylo jednodušší rozhodování - byl to jediný jasně formulovaný pravicový směr blízký mým osobním názorům.

Primátorské křeslo jste vyměnil za hejtmanské. Můžete stručně vyjádřit rozdíl mezi těmito dvěma posty?

Funkce primátorská a hejtmanská se skutečně liší, ale má i mnoho společného. Primátor je již jen z důvodů rozsahu území a přímých vztahů k majetku města více zaměřen ke konkrétním řešením, je nucen více se zaobírat krátkodobější operativou. U hejtmana se jedná o řešení na velkém území, kde má již jen relativně velmi malý rozsah přímého vlastnictví kraje, ale naopak více rozhoduje o záležitostech ve větších souvislostech a dopadech. Rozdíl v prvním období existence krajů spočíval především v tom, že primátor přichází do fungujícího systému, který jej - obrazně řečeno - velmi rychle naučí chodit. V případě prvních hejtmanů vše teprve vznikalo a každý hejtman stavěl úřad skutečně na zelené louce, vytvářel a nastavoval pravidla fungování; právě to bylo pro mne ohromnou školou.

Jedno však mají oba posty velmi společné - primátor i hejtman musejí nad svou funkcí hodně přemýšlet, musejí být vůči ní velmi pokorní, protože ji vykonávají jen určitou dobu a potom ji předávají dalším. Pokud se s ní osobně, bez patřičné pokory, absolutně ztotožní, vzniká nebezpečí, že převáží osobní subjektivní pohledy a zájmy. Takový primátor nebo hejtman se pak může stát velmi nebezpečným pro instituci, kterou má tu čest reprezentovat.

Jak byste hodnotil úroveň krajského úřadu, který řídíte?

Hodnocení každého úřadu je ošidné, protože každý člověk posuzuje úřad ze své jednotlivé osobní zkušenosti, a to se určitě liší i podle osobního očekávání a naplnění vlastních představ. Jsem přesvědčen, že u nás absolutně převažují pracovníci na vysoké profesní úrovni. Na to, že úřad vznikl z nuly, máme velmi málo dokladovaných chyb. Jsem rád, že se postupně vytváří určitý konsolidovaný kolektiv, který si uvědomuje, pod jakým drobnohledem a kritikou veřejnosti je. Často musí společnými silami řešit neuvěřitelně komplikované věci, které přináší velmi nepřipravená a nedodělaná takzvaná reforma veřejné správy. O úrovni našeho úřadu svědčí i fakt, že jsme v mnoha oblastech metodickým vzorem pro jiné kraje.

Mnozí lidé mají nedůvěru k politikům a k úřadům. Čím si to vysvětlujete?

Hovořit o nedůvěře k politikům je těžká věc a bylo by to spíš na delší filozofickou úvahu. Problémem asi vždy bude, jak mají politici získávat více důvěry, když se vlastně o to každý z nich snaží ze všech sil. Důvěra se totiž velmi těžce získává, ale lehce ztrácí, a bohužel politik ji může velmi rychle ztratit i při nepodložené kauze. Ovšem toho si musí být každý politik vědom, už když do této nebezpečné řeky vstupuje. Jsem ale hluboce přesvědčen, že i politika se musí dělat právě při dodržení osobních zásad slušnosti a pravidel obecné morálky. A právě v tom může být skryt pohled na danou věc, protože každý má na tato pravidla trochu jiný pohled.

Lidé této země mají pocit bezmoci. Jak se díváte na vymahatelnost práva?

Velice zkráceně řečeno, vnímám největší problém spíše v rychlosti a jednoznačnosti právního rozhodnutí, což je v převážné většině případů zdrojem negativního pohledu veřejnosti. Bohužel tato rychlost, respektive pomalost rozhodnutí je často způsobena současným směrem legislativy, která vytváří zákonná pravidla pro jakékoliv chování, čímž dochází k ohromnému komplikování a nepřehlednosti celé legislativy. Na druhé straně se tak " rozostřují" hranice zákonného či nezákonného chování a lákají k využívání krajních poloh na rozhraní. Ale to je skutečně na delší rozhovor.

Které problémy této země považujete za nejvážnější?

Za zásadní považuji problematiku daňového systému, který je v současné době pod ohromným tlakem. Bohužel totiž převládla idealistická politika, kdy je lidem slibováno, že o mnohé oblasti se umí stát postarat nejlépe, přičemž je lidem nalháváno, že je to pro ně výhodné. Tím, že na sebe stát přebírá čím dál větší povinnosti, se zvedají potřeby finančních zdrojů a roste nespokojenost. Neustále se ukazuje, že toto stát efektivně neumí, a výsledkem je v současné době rostoucí deficit. Zjednodušeně - deficit roste, aby vláda nemusela dramaticky zvyšovat daně. V poslední době ale dochází i k růstu daní, někdy pod heslem srovnávání s Evropskou unií. Z této - podle mého názoru - chybné politické filozofie pramení mnohé problémy, včetně problémů zdravotního systému a těžkostí s hledáním řešení důchodového systému.

Kraj dostal do vínku po zániku okresních úřadů devět zadlužených nemocnic. Je evidentní, že si s nimi kraje nevědí rady a problémy si přehazují s ministerstvem zdravotnictví jako horký brambor. Kde je podle vás zakopaný pes?

Slova, že si kraje s tím nevědí rady, nejsou přesná, a ani s ministerstvem si nepřehazujeme horký brambor. Problém spočívá v tom, že kraje dostaly určitou část zařízení, která zajišťují zdravotní péči v daném území. Ale kraje nenastavují ekonomická pravidla vztahů a vstupů. Dokonce ani nerozhodují o kapacitách zdravotnických zařízení. Jako zásadní problém vnímám to, že ve zdravotnictví nefungují skutečné ceny. Pojištění, které každý pracující člověk platí, není skutečným pojištěním, ale v podstatě daňovým odvodem. Pojišťovny fakticky nezastupují individuálně svého klienta, tedy platícího člověka. Lékař není přímo ekonomicky navázán na daný úkon, přičemž je od něj vyžadována vysoká erudice a kvalita. Tyto všechny charakteristiky velmi ztěžují jakékoliv řídící kroky kraje jako majitele nemocnice, protože o mnohých parametrech nemůže rozhodnout. Přitom nese zodpovědnost za fungování jednotlivých nemocnic, které jsou v podstatě jedněmi z nejsložitějších organizací. Jsem hluboce přesvědčen, že je nezbytně nutná velmi radikální změna celého zdravotnického systému, velmi dobře to vědí i pojišťovny a lékaři. A myslím, že hrozbu nefunkčnosti začínají tušit i pacienti. Obávám se ale, že současná politická vládní reprezentace nemá sílu tuto změnu provést, protože by musela popřít mnoho ze svých dřívějších proklamací.

V našem kraji je obrovská nezaměstnanost. Myslíte si, že existuje lék, který by ji razantně snížil?

Jednorázový lék, který by účinně a okamžitě snížil nezaměstnanost v našem regionu, neexistuje. Medikamentů musí být několik a musejí být systematicky, dlouhodobě a trvale dávkovány. Moravskoslezský kraj považuji za velice perspektivní v mnoha směrech. Transformace je jistě složitá, ale uvědomme si, jak kvalitní a vysoce kvalifikovanou pracovní sílu zejména technického zaměření a erudice v regionu máme. Lze tedy očekávat rozvoj strojírenství, elektrotechniky, chemie a dalších technických disciplín. Významná je i existence čtyř vysokých škol v kraji, které připravují odborníky mnohdy i ve velmi specializovaných oborech. Vzdělávání je jednou z podmínek rozvoje kraje. Podporováno musí být i malé a střední podnikání, je nutné zužitkovat všechny předpoklady a celý potenciál kraje. Velice důležité je samozřejmě dobudovat chybějící infrastrukturu. Ale nesmíme si nic nalhávat. I samotní lidé musí hledat možnosti svého uplatnění a nečekat jen, že tuto tíživou situaci za ně vyřeší někdo jiný. Lékem pro mne je tedy souhra mnoha kroků.

Blíží se krajské volby. Chystáte se znovu kandidovat a obhájit post hejtmana? Jak vidíte šance ODS a jak vidíte budoucí spolupráci s KDU- ČSL, US- DEU? Na magistrátu se totiž daly tyto strany do jakéhosi holportu s komunisty a ČSSD.

Ano, chystám se opět kandidovat na post hejtmana, protože výzva řešit mnoho problémů, jako zdravotnictví, školství či daňový systém, je pro mne velmi zajímavá. Chtěl bych zúročit vše, co jsem se v uplynulých letech naučil. Je to výzva změnit tyto věci, které mne tím více rozčilují, čím více chápu jejich vnitřní souvislosti. KDU- ČSL a další demokratické strany považuji za perspektivní koaliční partnery, se kterými mám dlouhodobou zkušenost. Koalice s KSČM je pro mne nemožná, protože v ideových základech jsou si obě strany absolutně vzdáleny. To, co se stalo na radnici v Ostravě, považuji za velmi nešťastnou záležitost, kdy mnohé osobní zájmy jednotlivců převážily, způsobily nemožnost politického řešení, a tak vytvořily současnou situaci.

Čemu se v poslední době nejvíce věnujete?

Nejvíce se zabývám financemi, a to i z filozofického pohledu, tedy jak by měl vypadat daňový systém. Hodně času věnuji zdravotnímu systému a pořád se zabývám bezpečnostními systémy v souvislosti s přípravou krajského operačního střediska.

Máte vůbec čas na svou rodinu a své koníčky?

Snažím se čas na své zájmy bránit, ale bohužel toho času je pořád málo. V této věci jsem se pořád nenaučil vlastní organizaci.

Jakých vlastností si na lidech obecně nejvíce vážíte, co vám na nich naopak vadí?

Na lidech si vážím pracovitosti a ohleduplnosti. Vadí mi neustálé setkávání se závistí, hluboce zakořeněnou z dob socialismu, a mám obavu, abychom to výchovou a vzorem rodičů nepředávali i další generaci.

Jak a kde relaxujete, při jaké činnosti si odpočinete a dobijete si energii?

Nejvíce si odpočinu na horách. Energii dobíjím nacvičeným způsobem ze sportu. Spím, kde se dá a okamžitě, třeba i velmi krátce úplně vypnu.

Jaké je vaše oblíbené jídlo, který alkoholický nápoj pijete nejraději?

Má oblíbená jídla jsou hlavně italská, jako lasagne, ravioli apod. Taky mám rád mořské příšery - mušle, krevety a chobotnice. Alkohol piji velmi málo, a pokud, tak campari se sodou nebo martini. Občas si dám večer doma skleničku whisky nebo bourbonu.

Vzpomenete si, co vás v poslední době nejvíce rozesmálo nebo potěšilo?

Jsem přítelem suchého anglického humoru, který navíc velmi často přináší sám život, takže se přiznám, že se často tiše bavím při mnoha příležitostech. Sám takové situace i rád navozuji.

Jaké je vaše životní krédo? Čím se v životě řídíte?

Upřímně řečeno, nejsem moc na bonmoty ani kréda, ale jedno mi v mládí říkali rodiče. Chovej se k jiným tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě.



Evžen Tošenovský
 
  Přístupy: 15102 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA