Jak můžeme diskutovat, když nám Špidla nasadil roubík!?
Vlastimil Tlustý
Lidové noviny, 4.3.2004
V televizní Sedmičce premiér Špidla na dotaz, zda bude vláda jednat s opozicí na téma výběru eurokomisaře, prohlásil: "Tohle je celkem jednoznačně záležitost, která přesahuje běžné hranice.Je to ojedinělé rozhodnutí o člověku, který reprezentuje Česko jako celek, a ta debata se prostě povede." Předseda ODS Mirek Topolánek tehdy tato slova označil za podanou ruku k jednání.
A výsledek? Ne podaná ruka, ale facka. Nejen opozici, ale všem občanům. Odmítnutím diskuse o postupu a kritériích nominace zástupců Česka do institucí EU vládní koalice ústy premiéra prokázala, že ve skutečnosti o názory opozice nestojí. Chtěli jsme přitom poukázat na skutečnost, že ČR nebude v Bruselu obsazovat jenom post eurokomisaře.
Česká republika bude obsazovat i zastoupení v Evropské investiční bance, v soudním dvoře, v účetním dvoře a po 1. květnu v celé řadě dalších institucí. Politická scéna by měla nalézt dohodu o společném postupu při vysílání našich zástupců do Evropské unie, protože jsou to - v duchu úvodní citace premiéra Špidly - zástupci celého Česka, a nikoli jen vládní koalice s převahou jednoho hlasu v Poslanecké sněmovně.
Tento konsenzus považujeme za potřebný už jenom proto, že některá další jména, která již dnes kolují v médiích - především Ivana Pilipa, směřujícího do Evropské investiční banky - překonávají ty nejčernější představy o serióznosti vládní personální politiky.
Klid na práci?
Z koaličních lavic přitom opět zaznívají reminiscence dávných časů v duchu "Chceme klid na práci". Přitom čti: "Chceme klid na nikým nerušené a nekontrolovatelné rozdělování nejrůznějších trafik a prebend, tentokrát už nejen na domácí scéně, ale i v evropských strukturách." Oč méně energie vláda vynakládá na provádění skutečných reforem, o to více vnitřního úsilí vyvíjí k naplnění nejrůznějších nepsaných dohod o rozdělení postů, a pokud na to chce někdo veřejně upozornit, účelově hovoří o obstrukcích a pokouší se mu nasadit roubík.
Kdyby Vladimír Špidla bral svoje slova vážně, mohlo by se Česko vyhnout bezprecedentním mezinárodním ostudám jako v kauze exkomisař Kužvart. Špičky ČSSD se však nepoučily a i následující nominaci na eurokomisaře provázel obdobný scénář. Ministr Škromach v televizní diskusi veřejně slíbil jednání se všemi politickými stranami a opět zůstalo jen u slov. Výsledek byl veřejnosti, opozici i jednomu z koaličních partnerů opět pouze oznámen.
Tento postup - mediální snaha ČSSD, potažmo vládní koalice, dát najevo ochotu jednat o čemkoli a ve skutečnosti nejednat o ničem, není ničím novým. Její ochota klesá úměrně s tím, čím je téma citlivější - ať už se týká kritické situace v justici, ve zdravotnictví, privatizací nebo postoje vlády k evropské ústavě. Ostatně obdobná nechuť provázela výzvy ODS diskutovat o vyjednaných podmínkách vstupu do EU. Mlžení, zatajování všech důsledků a odmítání jakékoli kritiky působí ve finále "protievropsky".
K dobrému vládnutí patří i schopnost naslouchat
Masivní zdražování, datované dnem vstupu do Evropské unie, může zanechat v řadě občanů hořkou pachuť této historické chvíle. Odpovědnost za ni ponese současná vláda, která promarnila příležitost spojit vstup do EU s nutnými, ale zároveň motivačními reformami typu prudkého snížení daní.
Závěrem nezbývá nic jiného než vládě vzkázat, že její politika nasazování roubíků opozici nikam nepovede. Ke schopnosti dobře vládnout náleží mimo jiné i schopnost naslouchat. Vláda mnohými svými kroky jen prokazuje, že neumí ani dobře vládnout, ani naslouchat. A veřejnost to už ví.