Bůh, král, otčina
Pavel Kopecký
Bůh dostal vyznamenání dne 28. října léta páně tohoto. Za propagaci české kultury a české země v zahraničí. Nejvyšší je zkrátka s námi a medaili po právu převzal z rukou Prvního (občana) ČR, který hájí národní zájmy, ať to stojí, co stojí. Vojnu zvedli na tento nejvýznamnější státní svátek, který oslavuje především dávno neexistující masarykovské Československo, také domácí monarchisté. Svérázní zemští patrioti, jež soudí, že pravý předák otčiny musí být urozený a povolán z Boží milosti…
Je to pravda pravdoucí, u sochy svatého Václava sešla se Koruna Česká (KČ). Šťastlivci už možná vědí, že pod tímto názvem neskrývá se špatně napsaná domácí měna, ale kupodivu společenství roajalistů. Stoupenců království čili monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska. Soudí-li někdo, že jsou to v našem striktně republikánském zřízení, kde stále platí zákon o neplatnosti aristokratických predikátů, nějací recesisté (ačkoliv mnozí takoví se k nim hlásí), pak se hluboce mýlí. Třebas by tomu mohla jejich webová petice www.zrusmeprezidenty.cz, úsměvně odkazující na antikomunistickou výzvu, dost napovídat. Stejně jako o svátek res publiky „pod koněm“ vztyčený transparent o tom, že „Král nikdy neumírá“. Konečně sám předák partaje Václav Srb, jehož někteří čtenáři mohli spatřit ve volebních šotech, si onehdy posteskl nad obvyklou první otázkou novinářů: jestli je restaurační projekt „Bůh, král, otčina“ míněn vážně.
Na účet partají tohoto druhu řekl kdysi mistr urážlivých bonmotů, Miloš Zeman, sám pojednou vůdce pidistrany, že se vejdou do výtahu. Ohledně KČ by to sice byly výtahy nejméně dva, a nákladní, ale celkově charakteristika sedí. Jinak zaplaťpánbůh, že dnes máme možnost vidět demonstrovat i Masarykovy odpůrce. Je to sice většinou nechtěná komika, leč svou cenu má. A nestojí ani kačku.
Vyšlo v deníku E15
Pavel Kopecký
Mgr. Pavel Kopecký, politolog a publicista