Ty peníze mohou jít na školy
Hynek Fajmon
14.04.2009, MF DNES
Šrotovné se začalo používat již od 80. let v některých státech západní Evropy jako nástroj na podporu domácích automobilek, které se dostaly do problémů. Týkalo se to Itálie, Francie a také Německa. Jelikož přímá dotace pro firmy byla již v té době v EHS zakázána, tak se peníze poskytly zákazníkům a vlády doufaly, že šrotovné utratí za doma vyrobené automobily. Jako zdůvodnění se přitom vždy uváděly argumenty bezpečnostní a environmentální. Nová auta mají lepší bezpečnostní standard, více airbagů a také lepší standard environmentální, nižší emise apod. To ale není skutečným cílem akce šrotovné. Tím je podpora domácí produkce.
Když na podzim minulého roku došlo v západní Evropě k prudkému propadu na trhu s novými auty, tak se západoevropské vlády rozhodly toto opatření opět zavést. Jednalo se svým způsobem i o reakci na masivní přímé dotace, které ve stejné době poskytla americká vláda koncernům GM a Chrysler.
Dotace i šrotovné mají jednu společnou charakteristiku, kterou je skutečnost, že jde o veřejné peníze. A tyto peníze platí daňoví poplatníci svému státu za tím účelem, aby za ně stát poskytoval veřejné statky. Co jsou veřejné statky, je sice předmětem občasného sporu, ale všichni normální lidé se shodnou v tom, že do této kategorie patří dálnice, silnice, školy, policie, soudnictví, vězeňství atd. Do kategorie veřejný statek rozhodně nepatří příspěvek na soukromé auto. Šrotovné by se snad dalo pochopit v případě, že by naše české veřejné statky byly v naprostém pořádku. Kdyby naše školky, školy, silnice, dálnice, policejní služebny a další stavby byly v pořádku a nepotřebovaly žádné investice. Ale tak tomu rozhodně není. Proto je možné označit šrotovné bez váhání jako hanebnost.
