Velkou koalici odložme k ledu
Pavel Bém
14.03.2006, Lidové noviny
Je jen málo politických témat v Česku, o kterých se zbytečně popíše tolik novinového papíru, jako je téma povolebních koalic. Jejich nezasloužená atraktivita stoupá v přímé úměře k blížícímu se datu voleb a mnohdy se tak podaří vytvořit mylný dojem, že vládní koalice se dohadují měsíce před volbami na základě preferencí místo po volbách na základě závazného mandátu od voličů. Ke stohům zbytečně popsanému papíru přidali několik odstavců i Jiří Paroubek s Milošem Zemanem, kteří ve svém článku pro deník Právo Velká koalice by byla podvodem na voličích plamenně odsuzují velkou koalici ODS a ČSSD i přesto, že ji současný premiér několikrát od nástupu do funkce označil za možnou alternativu. Společný článek dvou ze čtyř socialistických premiérů za poslední dvě volební období bohužel obsahuje tolik nepravdy, že je nutné dodat do diskuse několik (snad) posledních odstavců.
Plně souhlasit lze s tezí, že velká koalice je zcela nestandardním řešením v pravolevém politickém spektru a zcela určitě nesmí být zamýšleným výsledkem voleb. Za současného rozdání karet naštěstí ani nemůže být. Volby vyhraje buď levice, nebo pravice. Lépe řečeno je buď vyhrají ti, kteří nechtějí spolupracovat s komunisty, nebo se vítězem stane ČSSD, která s komunisty bude pokračovat v neformalizované či formalizované opoziční smlouvě. Ta funguje se střídavou intenzitou od roku 2002, v posledních měsících již ale plně nahrazuje koaliční vládu při zásadních hlasováních ve sněmovně, jakými byl například návrh zákoníku práce nebo zákon o neziskových nemocnicích. To nepokrytě přiznávají jak představitelé ČSSD, tak zástupci dvou koaličních statistů. Zjednodušeně lze říci, že pokud součet mandátů komunistů a socialistů po volbách bude nadpoloviční většina, stává se z ČSSD zcela nespolehlivý partner, který se vždy opře o rudé hlasy. Naopak pokud tento součet bude menší, strany odmítající spolupráci s komunisty mohou sestavit vládu i bez ČSSD a udělají to.
Zadlužení na generace dopředu
Zdaleka největším problémem velké koalice je ale v článku zmíněná programová rozdílnost ČSSD a ODS. Ta ovšem nespočívá v tom, že by snad levice budovala "společnost pro dolních deset milionů" a pravice pro "horních deset procent", jak se snaží tvrdit dva socialističtí premiéři. Lépe to vyjádřil Winston Churchill, když řekl, že "pravice prosazuje nerovnoměrně sdílené bohatství, levice naopak rovnoměrně sdílenou chudobu". ČSSD jeho slova empiricky potvrzuje: Dolních deset milionů i horních deset procent se sociálním demokratům podařilo pomocí rekordních deficitů zadlužit na několik generací dopředu a současně s tím zvýšit jejich daňovou zátěž o celá tři procenta. "Dolního půl milionu" nezaměstnaných nechává ČSSD dlouhodobě bez práce a 80 tisíc živnostníků, kteří přišli kvůli nesmyslným podnikatelským bariérám o práci, již také nepomůže této společnosti k větší prosperitě. Naopak deset procent odborářských bossů určitě bude těžit z nového zákoníku práce, který jim dává nevídané možnosti jak zkomplikovat chod firem a živobytí jejich zaměstnanců, stejně jako deset procent ředitelů státních nemocnic bude těžit ze znárodnění zdravotnictví, které povede k likvidaci stovek soukromých podnikatelů v tomto systému.
Pro to všechno velkou koalici odložme k ledu a nechme voličům prostor ke zhodnocení posledních osmi let vlády sociálních demokratů. Jsem přesvědčen, že volební výsledek jakoukoliv šanci této strany podílet se dále na moci vyloučí.
