Udělá Lisabon z Topolánka státníka?
Edvard Kožušník
Když jsem před více než čtyřmi lety společně s Mirkem Topolánkem inicioval vznik nezávislého think-tanku eStat.cz, mnozí na nás koukali s nepochopením. Proč takové věci? A nezávisle na ODS? A efektivní stát? Tehdy jsme trpělivě opakovali, že efektivní stát má být jednou z nejvyšších priorit, které musí mít ODS při svém budoucím vládnutí. Aby se tato tehdejší představa mohla naplnit, bylo potřeba připravit konkrétní odborné výstupy související s moderním způsobem vládnutí. Ty nesměly být zatíženy stereotypními postupy a osobními vazbami. Nutně tak musely vzniknout mimo standardní prostřední stranických a úřednických struktur.
Za dobu své existence si eStat.cz vybudoval pozici nezávislé instituce, zpracoval řadu analýz a studií. Vedle toho vyprodukoval řadu řešení jak učinit stát efektivnějším. Z nichž mnohé, jako je třeba projekt Czech POINT, eGovernment Act či registry, se dočkaly praktické realizace s konkrétními výsledky. Mohlo by se zdát, že se jedná o ukázkovou symbiózu politiků a think-tanku. Přesto tento vztah není zcela harmonický. Na jedné straně stojí think-tank nezatížený vztahem s voličem. Může si dovolit přicházet s krystalicky čistými řešeními. Na straně druhé pak stojí politik, který naráží na politickou realitu všedního dne. Výsledkem je situace, kdy je think-tank nucen kritizovat politika, který prosazuje jeho myšlenky a nápady. Tím vzniká tlak, aby politik nerezignoval na původní ideové záměry. Výsledkem je vždy určitý kompromis odrážející původní myšlenku ve světle politické reality.
Analýza Lisabonu: zde
Před časem eStat.cz zveřejnil svou analýzu Lisabonské smlouvy. Zaměřili jsme se na ni zejména z pohledu efektivity vládnutí a výhodnosti pro Českou republiku. Ačkoliv jsme zjistili, že přijetí Smlouvy je pro Českou republiku méně výhodné než zachování status quo, tak je na místě přiznat, že smlouva zavádí určité instituty (oboustranná flexibilita či posílení národních parlamentů), které přispějí k efektivnějšímu fungování Unie.
Při interpretaci Lisabonské smlouvy také narážíme na nám dobře známý názorový střet think-tank a politik. To, co si může dovolit říkat nezávislá instituce, si dost dobře nemůže dovolit politik odpovědný za vládu, stranu, politickou stabilitu, ale také za dobré vztahy se sousedními státy. Jestliže Lisabonská smlouva svým obsahem představuje 97% někdejší Ústavní smlouvy, nelze asi očekávat, že ve vztahu k němu došlo u Mirka Topolánka k názorovému veletoči. Všichni si asi moc dobře pamatují onen pověstný „shit“. Změnil se však Mirek Topolánek. Z opozičního politika vyrostl ve státníka, který si je plně vědom postavení a možností České republiky.
V evropské politice bohužel platí, že hlas malých států má i na mezivládní úrovni jinou váhu než hlas států jakými jsou Francie či Německo. A nebylo tomu jinak ani v době, kdy Česká republika do Unie vstupovala. Stačí si jen vzpomenout na vynucený irský reparát Smlouvy z Nice. Zatímco Francie žádný reparát v případě odmítnuté Ústavní smlouvy skládat nemusela. Mirek Topolánek si jakožto realistický politik je této skutečnosti nepochybně plně vědom. Stejně jako toho, že odmítáním a blokováním v evropské politice stát o velikosti České republiky nic nezmůže. V evropské politice lze jen úspěšně manévrovat, taktizovat a využívat slabých stránek jiných s tím, že výsledkem bude vždy jen kompromis, který nemůže být pro malý stát výhrou. Nemusí však být ani prohrou.
EStat.cz jako think-tank, který pojmenovává věci bez okolků, si může dovolit Lisabonskou smlouvu kritizovat a vytvářet tlak na politiky. Realisticky si také uvědomujeme to, že kdyby nastala situace odmítnutí Lisabonské smlouvy, tak pravděpodobně přijde na pořad jednání nějaká další smlouva, která může být pro Českou republiku ještě méně výhodná než je ta Lisabonská. Spekuluje se také o tom, že tato tzv. postlisabosnká smlouva by ve svých ustanoveních měla konstrukci, která by fakticky znamenala ukončení členství v Unii pro toho, kdo takovouto smlouvu odmítne. Přiznejme si, že při otevřenosti české ekonomiky by vyloučení z Unie mělo pro Českou republiku naprosto fatální důsledky.
Realita evropské politiky:
Tento text může znít skoro až cynicky, ale realita evropské politiky je již taková a Česká republika na počátku devadesátých let měla dvě možnosti. Buď se přiklonit k postkomunistické Moskvě nebo k socialistickému Bruselu. Žádná třetí možnost zde bohužel neexistovala. Bruselské instituce jsou moderní formy mocenských center velkých evropských států s určitou tolerancí ke státům malým. I přes to, že je zde důsledně uplatňováno právo silnějšího, je tento stav pro malé státy příznivější než chování kterého se nám dostávalo v minulosti ať již z Moskvy nebo z Berlína.
Role Mirka Topolánka je opravdu nezáviděníhodná. Je artistou na laně, který musí vybalancovávat tlaky nejen z Bruselu, ale také od opozice, koaličních partnerů a na straně druhé z Hradu a z vlastní strany. Je proto nutné mu při ratifikaci poskytnout dostatek manévrovacího prostoru tak, aby dokázal využít českého předsednictví a jednání s Irskem o dalších možnostech ratifikace k dojednání případného kompromisního protokolu, kterým by se podařilo získat alespoň určité ústupky nejen pro Irsko, ale také pro Českou republiku. Pokud k tomu dostane příležitost, můžeme být svědky přerodu Mirka Topolánka coby někdejšího opozičního vůdce ve státníka nejen národního, ale evropského formátu.
Edvard Kožušník
Autor je vedoucí projektu Efektivní stát