Na co je Senát

Martin Daneš

Plénum Ústavního soudu dnes přeruší kvůli malému počtu soudců svou činnost… Počet soudců z předpokládáných patnácti klesl na jedenáct. Tuto zprávičku zveřejnila minulé úterý většina českých médií bez jakéhokoli komentáře či vysvětlující poznámky. Položme si otázku: Kdo může za to, že je Ústavní soud momentálně do značné míry paralyzován? Prezident, který ústavní soudce jmenuje, nebo horní parlamentní komora, jež mu je musí odsouhlasit?

Miloslav Výborný, Pavol Holländer, Vojen Güttler, Pavel Rychetský, Dagmar Lastovecká, Jan Musil, Jiří Nykodým. Uvedených sedm kandidátů Senát v průběhu uplynulého roku prezidentovi schválil. Aleš Pejchal, Klára Veselá-Samková, Václav Pavlíček, Vladimír Balaš, Milan Galvas, Stanislav Balík. Těchto šest kandidátů Senát odmítl (Pejchala dokonce dvakrát) nebo o nich dosud nehlasoval.

Senátoři si stěžují, že s nimi Klaus své kandidáty předem nekonzultuje. To však nedělal ani Havel a schválili mu všechny bez mrknutí oka. O důvodech náhlé senátorské přísnosti lze tak jen spekulovat. Zde je pár tipů:

- Senát s převahou koaličních a „nezávislých“ (tj. zakuklených koaličních) senátorů prezidentu Klausovi nepřeje, a proto vítá každou příležitost házet mu klacky pod nohy

- vinou svých omezených pravomocí má jen málo příležitostí demonstrovat vlastní důležitost; nemůže-li ji demonstrovat pozitivní akcí, udělá to negativně, uplatněním práva veta

- přeje si být „ústavní pojistkou“, podobná úloha ovšem náleží Ústavnímu soudu. S rostoucí prestiží soudu (a stále nulovou prestiží Senátu) sílí rivalita senátorů vůči ústavním soudcům

- neukojené ambice některých senátorů v čele s předsedou Petrem Pithartem, který, když už není tím prezidentem, by se hrozně rád stal alespoň ústavním soudcem

Voleb do Senátu se dnes běžně účastní něco kolem deseti procent voličů. Většinová volba, k níž se dostavují jen členové senátního fanklubu, ztrácí svůj smysl. Ideální by bylo Senát zrušit, počet křesel v Poslanecké sněmovně snížit z 200 na 150 a volby do ní pořádat dle většinového principu (každý sám za sebe). To údajně prosazuje ODS. Na to si počkejme… i ona má přece řadu ambiciózních mužů a žen, kteří si brousí zuby na nějakou tu „trafiku“.

4/4/2004

Martin Daneš
V roce 1991-92 byl diplomatickým poradcem v Kanceláři prezidenta republiky. Pracoval jako redaktor v Lidových novinách, Metropolitanu, Českém deníku, šéfredaktor Denního Telegrafu (1993-94) a měsíčníku Mezinárodní politika (2002). V současné době žije a pracuje ve Francii
Osobní stránky