Co s Paktem stability a růstu?

Ivo Strejček

Profit, 13.09.2004

Konzervativní frakce Evropského parlamentu před několika dny projednávala ve výboru pro ekonomiku a monetární záležitosti přístup k Paktu stability a růstu.

Z dlouhodobého hlediska je Pakt stability a růstu souborem pravidel nutících členské státy patřící do hospodářské a měnové unie k tomu, aby svojí hospodářskou politikou neohrožovaly stabilitu eura. V případě porušení vymezených kritérií byla Rada vágně oprávněna udělovat sankce včetně pokuty. Pakt stability a růstu se tak stal více méně politickým nástrojem k udržení jednotné evropské měny.

V posledních letech však došlo k opakovanému porušení vymezených závazků zejména ze strany velkých a tedy rozhodujících evropských států. Až rozhodnutí Evropského soudního dvora z poloviny letošního roku dalo za pravdu postoji Evropské komise, která přijetí sankcí vůči hříšníkům prosazovala.

V pátek minulého týdne byl zveřejněn návrh Komise, určený k projednání v Radě ekonomických ministrů členských států (Ecofinu). Obecně lze říci, že text vychází vstříc volání po větší míře pružnosti a opuštění striktního výkladu z roku 1997. A ve slově vyšší míra pružnosti je právě ten problém.

Státy, které praktikují nezávislou hospodářskou politiku, využívají k jejímu vedení dvou nástrojů - monetární a fiskální politiky. Tím, že se mnohé vzdaly vlastních národních měn, dobrovolně fakticky rezignovaly na nezávislou monetární politiku. V rukách jim zbyly pouze instrumenty fiskální. Lze proto do jisté míry rozumět volání německých a francouzských politiků po zpružnění pravidel Paktu stability a růstu včetně rozkladu účinnosti v čase.

Není to nic jiného, než zadními vrátky získat zpět část suverenity, o kterou Německo, Francii a Itálii zavedení společné měny připravilo. Souběžně s hledáním schůdné míry pružnosti v novém textu je to nakonec i dalším důkazem toho, že euro je umělým politickým a unifikačním projektem. Pokud si systém sám o sobě není schopen poradit s vlivy prostředí a vyžaduje ke svému životu resuscitační impulzy, pak zřejmě není systémem životaschopným.

Zatím se pravidla eurozóny ČR netýkají. Máme-li ale uvažovat o případném zavedení eura i u nás, měli bychom trvat na dodržování kritérií z roku 1997. Už proto, že jakékoliv zjemnění by mohlo v současných vládních koaličních strukturách vzbudit euforické naděje, že zadlužovat nás mohou pořád dál.

15. září 2004

Ivo Strejček
PaedDr. Ivo Strejček
člen VR a poslanec EP

člen Hospodářského a měnového výboru a náhradník ve Výboru pro mezinárodní obchod
rezortní mluvčí klubu pro oblasti: ekonomika a měnové záležitosti, mezinárodní obchod, finanční služby a bankovnictví