Ani párky!
Vít Blaha
Každý rok jsem si říkal že se té taškařice v brněnských Pisárkách u Anthroposu musím zúčastnit, ale nikdy mi to časově nevycházelo. Až letos! Komunistům asi došlo, že místo konání jejich prvomájových oslav by mohlo asociovat dinosaury, nebo jiné muzeální exponáty a tak se rozhodli vyjít lidu vstříc a letošní Svátek práce slavili v centru Brna - před Janáčkovým divadlem.
Samozřejmě, že jsem tam nechtěl kvůlim tomu, že by mne rajcoval pohled na přestárlé bolševiky, kterým se zhroutily životní jistoty, ale naopak kvůli happeningu Mladých konzervativců, kteří těm „poctivým soudruhům, co to vždy mysleli dobře a nikdy nikomu neublížili“ strkali po cestě od tramvaje před nos transparenty s krátkým výcucem zločinů páchaných pod znakem srpu a kladiva.
1. května 2007 mi to poprvé vyšlo a s nabitými bateriemi v digifoťáčku jsem se od rána těšil jak mladý pionýr na první kladení věnců k hrobu Rudoarmějců. Skutečnost předčila očekávání. Soudruzi komouši se sice sešli, ale na tak velkém prostoru, jako je před Janáčkovým divadlem by se i desetinásobek soudruhů jevil jako malá účast a hrstka důchodců s třešničkami společně s hrstkou (snad dokonce ilegálních?) členů Komunistického svazu mládeže, kteří protestovali proti válce a okupaci, se jevila jako partička popletů na vycházce. (Proti které „válce“ a proti které „okupaci“ Komunističtí mládežníci protestovali se mi nepodařilo zjistit ani po skončení projevů, protože se za výkřiků „Ať žije Stalin“ odebrali na Bašty, kde se konala onačejší akce!)
Staří se zatím spokojeně rozcházeli domů a někteří z nich se snažili diskutovat nad panely Mladých konzervativců – 7 pilířů pravdy o komunismu. Zase jsme měli možnost si vyslechnout klasické levičácké kecy o dobrých myšlenkách a špatných lidech, kteří je prosazovali a o tom jak příště, příště se to určitě konečně podaří. Padaly dotazy jestli jsme slyšeli o úspěších soudruha vevezuelského prezidenta Huga Cháveze a o tom jak dobře to dělají v Číně. A samozřejmě padl také neprůstřelný argument o nízkém věku, který je překážkou k poznání „jak to tehdy ve skutečnosti bylo“.
Ovšem nejlepší byl závěr… Důchodci (někteří se slzou v oku) odcházeli a jeden, co asi zaspal, se ptal odcházejícího soudruha:
„Už to úplně skončilo?“
„Jo, jdeš pozdě!“
„A bylo něco?“
„Ne, nic!“
„Ani párky?“
„Ani párky!“
Doufám, že to zrušení neprojde! Tolik srandy během tak krátké doby, jako byla brněnská komunistická oslava Svátku práce jsem dlouho nezažil!
|
