Nesrovnávejme radar s Lisabonem

Marek Skřipský

Špičky ODS předvedly další politickou botu. Na (zahraničně)politické přehmaty ze strany občanských demokratů si pravicový volič musel již,Bohužel, zvyknout, nicméně poslední nápad modrých elit, „vykšeftovat“umístění amerického radaru za Lisabonskou smlouvu, to už je i pro labužníka příliš velká mísa ústřic.

Tento krok výstižně ilustruje naprosté nepochopení Lisabonské smlouvy značnou částí vedení ODS. Lisabonská smlouva je totiž natolik eurocentralistickým dokumentem , omezujícím suverenitu České republiky na minimum, že i ten největší „radarofil“ v ODS by měl navrhovaný „obchod“ odmítnout.

Smlouva o umístění radarové základny USA v České republice představuje bilaterální úmluvu mezi dvěma státy. Obě zúčastněné vlády k ní dospěly po vzájemné dohodě, kterou mohou po určité době prodloužit či revidovat. Tato smlouva se primárně týká geopolitické a strategické koncepce České republiky a Spojených států, tedy koncepce, která se může a nemusí měnit. Záleží na postoji vládních reprezentací a politickém kursu, který se v budoucnu prosadí. Jednoduše řečeno, jedná se o bilaterální smlouvu, běžný akt mezivládního přístupu ve světové politice.

Lisabonská smlouva znamená naprosto jiný šálek čaje a sice dokument, který směřuje k takřečenému „zefektivnění eurounijních mechanismů“, jak většina komentátorů nazývá likvidaci zahraničněpolitické, legislativní, bezpečnostní i fiskální suverenity jednotlivých evropských zemí, Českou republiku nevyjímaje.

Jestliže Lisabonská smlouva překoná úskalí ratifikačního procesu, pak už otázku žádné protiraketové základny (americké, ruské, ba dokonce ani české) česká vládní reprezentace řešit nebude. Proč ? Odpověď je jednoduchá. Rudozelenými politiky vychvalovaná Lisabonská smlouva by nás totiž povinně zavazovala otázky tohoto charakteru v rámci společné bezpečnostní a zahraniční politiky přenechat eurounijnímu centru.

Socialistický poslanec Lubomír Zaorálek v tomto bodě tvrdí, že Lisabonská smlouva je právě proto se smlouvou o umístění amerického radaru neslučitelná. Ačkoliv já osobně se, na rozdíl od pana Zaorálka, na ztrátu suverenity netěším, z logického hlediska jsem nucen dát mu za pravdu. Je to tak – buď bude naší vojenskou a geopolitickou koncepci určovat tuzemská exekutiva a legislativa, nebo „unijní orgány“. Rudozelení volí druhou možnost, já bych raději setrval u té první.

Vedení ODS tedy celou otázku postavilo špatně – Neběží o to, zda chceme radar nebo Lisabonskou smlouvu, nýbrž o to, jestli si přejeme zachovat zahraničněpolitickou suverenitu České republiky, anebo ji předat evropskému superstátu. Z tohoto pohledu působí představa „radar za Lisabon“ naprosto nesmyslně.

Když se navíc člověk nad celou věcí podrobněji zamyslí, snadno přijde na možnost tragikomického scénáře, v němž by ODS přispěla jak k likvidaci naší suverenity, tak i ke zrušení smlouvy o umístění radaru, za kterou tak bojuje.

Zkusme si to na okamžik představit – Občanským demokratům se podaří jejich záměr, tedy „vyhandlování“ radaru za Lisabonskou smlouvu. Lisabonská smlouva vejde v platnost a poté, co nadejde smluvně stanovený čas k revizi, či prodloužení úmluvy o radaru, unijní orgány v rámci společné bezpečnostní politiky jednoduše nařídí smlouvu revidovat. Politici z ODS prohrají vše a ještě budou za hlupáky.

Smlouva o umístění amerického radaru a Lisabonská smlouva jsou – mimo jiné ve světle výše popsaných okolností – totálně odlišné texty. Texty jiného charakteru, rozsahu, významu i dopadu. Eurofilní socialisté a zelení tento fakt nejspíš pochopili. Mnozí euroskeptici či eurorealisté v ODS asi ne. Měli by se probrat, dokud je čas…