Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Mirek Topolánek: Spojím celou pravici proti populistům



17.04.2009, Hospodářské noviny


Kde se s vámi sejdeme za rok 16. dubna. Budete tady ve Strakově akademii?

Víte, že jestli něco neřeším, pak jsou to právě tyhle věci.

Neřešíte je jako premiér v demisi, předseda politické strany, nebo jako Mirek Topolánek?

Neřeším to jako Topolánek, protože se řídím krédem, že člověk si nemá zbytečně dělat starosti, dokud nepřijdou. Tohle mě v životě hodně pomáhalo před různými protivenstvími.

Klaus s Bémem mi prodloužili kariéru


Připustil jste si někdy, že nepovedete ODS do příštích voleb?

Já jsem po loňských krajských volbách - po tom masakru - byl rozhodnut, že skončím. Nicméně Pavel Bém a Václav Klaus bosou nohou pohladili chřestýše po ocase - a tím mě natolik vybudili, že jsem se vztyčil. A když já se jednou vztyčím, pak bojuji do roztrhání těla. Pak už jsem si nepřipustil, že bych odešel.

Ani po pádu vlády?


Nemám jediný důvod. Ta vláda nepadla kvůli tomu, že by špatně vládla nebo že bych to špatně dělal já. Nebylo to z mé viny. Ta vláda padla kvůli naprosté nezodpovědnosti, intrikám. Dokonce bych řekl, kdybych chtěl být ješitný, že to bylo trochu ze závisti, jak dobře to děláme. Možná si někdo uvnitř strany přeje, abych z čela odešel. Ale já se nebojím, mám z kongresu poměrně silný mandát. Hlavní je u mě ovšem moje vnitřní motivace, osobní zaujetí. A to jsem pořád neztratil.

Možná, že přesvědčíte ODS. Jak ale chcete přesvědčovat voliče, že má vládnout znovu ten starý Topolánek, který už dvakrát neuspěl?


To není ten starý Topolánek. Já pořád tvrdím, že jsem v politice poměrně nová tvář, všichni mí souputníci jsou v ní podstatně déle. A já se necítím opotřebovaný. Naopak mě to v politice baví. Baví mě situace, které ostatní nezvládají. Kdyby vám někdo po prohraných krajských volbách řekl, že ODS bude mít před předčasnými volbami v říjnu 2009 šanci ty volby vyhrát, že nebude na lopatkách, tak byste mu nevěřili.

Pomohlo vám předsednictví Evropské unii. Ten efekt ale rychle vyprchá.

Nebylo to jen předsednictví.

Byl to jistý druh vůdcovství, které na vás lidé během předsednictví viděli.

Ale ten tam byl už předtím, jenom ho neviděli.

Dobře, ale i Nicolas Sarkozy po konci francouzského předsednictví okamžitě ztrácel hlasy.


Tady mi pomohli mí soci a nepřátelé. Nenechali mě dokončit předsednictví, aby pak ty preference padaly. Naopak vznikla situace, kterou já vidím jako velkou výhodu. Udělali něco, co se ve slušné společnosti nedělá. Myslím si, že všichni lidé u nás pochopili teprve po pádu vlády, jak politika funguje. Nepomohlo to ani Jiřímu Paroubkovi. A v tomto smyslu nám nehrozí to, co se stalo Sakrozymu, který evropskou rétorikou marně zakrýval domácí problémy. Ty ale potom ihned vyplavaly na povrch.

Chci zabránit ostré zatáčce doleva


Volby v roce 2006 jste vyhráli slibem reforem a vyčištění státní správy od korupce. Ani jedno se moc nepovedlo. S čím chcete vyhrát na podzim?


Boj proti korupci, který se moc nepovedl, to přiznávám, určitě zůstane mým osobním tématem. Není pochyb, že ODS nemůže jít do voleb jakoby zapouzdřená strana, bez vazby na občanskou společnost, bez vazby na lidi, kteří dvacet let po revoluci cítí hrozbu v tom, že po nástupu socialistů a komunistů v krajích hrozí podobný scénář na republikové úrovni. My do voleb půjdeme velmi otevření, v jakési široké platformě svobody, platformě boje za těch uplynulých dvacet let. Abychom neztratili pozici v Evropě a vysněné atributy svobody, které tady za dvacet let byly. To bude hlavní étos voleb. Někomu se to může zdát směšné, ale mně ne. Jsou věci, na které jsem hodně hrdý: vytvoření Ústavu pro studium totalitních režimů a diskuse o třetím odboji, kterou jsem konečně nastartoval vyznamenáním bratří Mašínů a celé té odbojové skupiny. Strašně si vážím toho, že jsem mohl být v té pozici, kdy jsem mohl něco takového udělat. A tyhle věci, tahle témata, budu chtít dostat i do těch nadcházejících voleb.


Vy se opravdu bojíte toho, že se Jiří Paroubek spojí s komunisty, když teď veřejně prohlásil, že to není možné, protože se nezměnili?

Ale i on se přece před volbami musí od komunistů odtáhnout. Myslím si, že to, co se stalo v krajích, je velkým testem české společnosti. Česká společnost je v tom hodně tolerantní, komunisté se chovají jako za první republiky, jsou najednou salonfähig. Ale já se domnívám, že ten komunismus není jenom v názvu, ale že je v myšlení. Celý svět a celá Evropa se kvůli finanční krizi řítí hodně doleva, a tady musí existovat nějaká alternativa, která ten proces bude brzdit. Musí to být někdo, kdo se postaví bezbřehému populismu, který není jenom v České republice. Ve volbách půjde i o to postavit se populismu.

V roce 2006 jste měli tvrdé jádro a měkký obal. Teď ten obal bude ještě měkčí, tedy jakási integrovaná pravice?


Integrovaná pravice je dobrý termín. Protože to vnímají lidé práce, kteří se živí mozkem a rukama - střední stav, který tu těžce vznikal, tohle všechno musí vnímat velmi intenzivně. Musíme jim učinit nabídku, že je pomalu čas brzdit ten sešup doleva.

Ale tím vezmete hlasy i KDU-ČSL, která se už teď bude těžko dostávat do parlamentu.

Já si velmi vážím koaliční spolupráce, ukázali jsme v ní, že se dá pracovat na takovém základě. KDU-ČSL se za Josefa Luxe snažila být středopravou, otevřenou stranou, která má potenciál deseti procent. Jiří Čunek jde bohužel opačným směrem, uzavírá se, a dostal tak svou stranu na hranu volitelnosti. A přinutil tím voliče KDU-ČSL, aby uvažovali o náhradní variantě. To by se Josefu Luxovi ani Miroslavu Kalouskovi, myslím, nestalo.

Uvažujete o předvolební koalici s některou z bývalých koaličních stran?


To se dostáváme zase na pole spekulací, a já vás normálně odpálkuji tím, že použiji oblíbené klišé "nikdy neříkej nikdy". Ale celková situace ve světě naznačuje, že po této krizi bude svět jiný. Bude jiný sociálně, ale možná i politicky. Možná se dostaneme do situace Itálie, která také v určité chvíli musela překreslit celou svou tradiční politickou mapu. Současná krize otevírá cestu extrémnímu populismu, nejen v Česku, a já se spojím s kýmkoliv, abych tomuto vývoji zabránil. Proto jsou tyto předčasné volby tak důležité.

Mluvíte o integraci pravice. Takže budete hledat další osobnosti typu Sašy Vondry, které by měly šanci oslovit nejrůznější skupiny pravicových voličů?


Saša Vondra je symbol. Ale podařilo se nám získat i lidi jako je třeba Tomáš Pojar, dnes fakticky jestřáb české zahraniční politiky. ODS velmi prospělo otevření se vůči pravicově smyšlejícím lidem, kteří jakoby patřili pouze do jiné skupiny, když se ta společnost na bázi Havel - Klaus, zbytečně rozdělila. Havel měl kolem sebe lidi, kteří patří k pravici. Částečně se mi podařilo jistou skupinu těch lidí získat. Nechci teď obohacovat členskou základnu ODS, mluvím spíš o spolupráci s nejrůznějšími institucemi a spolky jako je například Konfederace politických vězňů. V zemi existuje určitá obava z dalšího vývoje. Pád vlády ji umocnil. V tom smyslu byl pozitivním krokem. Byly to tři roky strašného martyria, udržet tu křehkou koalici. Po krajských volbách došlo k velké katarzi. Lidi to strašně vyděsilo, teď vidí určitou naději. I členská základna ODS byla plná deziluze, že už nikdy nevyhrajeme volby. Teď je potřeba na vlně obavy z populismu postavit širší koalici.


O výšce daní nepadne v kampani ani slovo


Říkáte, že po pádu vlády panuje obava z budoucího vývoje. Dají se na ní ale vyhrát volby? To je také dost populistický styl.

Nedá se vyhrát na póze, že Topolánek byl zrazen, poškozen. Na syndromu oběti se dá stavět tak týden, čtrnáct dní. Dá se ale vyhrát na konfrontaci mezi stavěním a bořením, řešením a strašením, odpovědností a populismem. Na tomto kontrastu, bez detailů. Zásadně odmítám v této kampani diskusi, jak vysoké budou daně. Nenechám se do ní natlačit. V koaličním vládnutí se ukázalo, že to není možné dodržet. Ta kampaň pro mě bude hodnotová. Do ní jsem schopný natáhnout mnohem širší dobrovolnickou bázi platformy svobody. To je moje představa, o níž teď ještě musím přesvědčit ODS.

Máte dost naivní důvěru nejen v ODS, ale v celou českou společnost. Abstraktní hodnoty těžko lidi přitáhnou, aby vás volili.


Zkušenost ukazuje, že když je hodně špatně, země se semkne. To není jen Nagano 98 s heslem Kdo neskáče, není Čech. Myslím, že na podzim bude poměrně zle. Česká společnost se dokáže semknout a je potřeba jí nabídnout, kolem čeho se má semknout. Pokud jí někdo nabídne, že se má semknout kolem jednoduchého černobílého populistického řešení, tak to udělá. Když dostane alternativu, tak je jistá šance, že by se mohla semknout kolem ní.

Víc než kariéristé z KSČ mi vadí bolševik v hlavě


Mluvíte o hodnotách a o komunismu. Jak sem zapadá členství prozatímního premiéra Jana Fischera v komunistické straně? Vám to nevadilo?


Jeho nominaci jsem nevymyslel já, ale můj kolega. Okamžitě mi to připadlo geniální. Ten člověk sedí tři roky na vládě, ví o každém šustnutí, umí jazyky, pohybuje se ve světě... Nezkoumal jsem jeho životopis, nevšiml jsem si ani členství v KSČ. Zjistil jsem to z novin. Je to spíš moje chyba. Nemíním se ale nikomu omlouvat, protože si myslím, že ten člověk je nesmírně kvalitní.

A vadí vám jeho členství v KSČ?


Dvacet let po revoluci, kdy na ministerstvu zahraniční je pořád ještě většina lidí, kteří studovali vysokou školu diplomacie v Moskvě, kdy se na krajích vracejí bývalí okresní komunističtí tajemníci do funkcí, je pro mě u vysokého státního úředníka, který svůj poklesek z mládí napravil, tohle trochu zbytečná diskuse. To není hodnotová diskuse, ta se týká bolševika v mozku. Debata o tom, že stále ještě existuje strana, která se neodpoutala od své minulosti. Že stále ještě bezstarostně běhají nepotrestaní lidé, kteří zcela vědomě škodili. Jan Fischer byl v KSČ bezpochyby spíše z kariérních důvodů. To ho neomlouvá, ale není to věc, která by mu bránila být ve vysoké státní funkci. Jak jsem řekl, mně vadí bolševik v hlavě.

Pro vás je horší bolševik v hlavě než ten, koho přivedl do KSČ kariérismus jako Jana Fischera?


Takových byly tisíce a spousta je jich stále ve vysokých státních funkcích. Je to stejný problém, jako byl u Josefa Tošovského nebo Jana Stráského. Já to Janu Fischerovi nevyčítám. Musel jsem se s tím vypořádat u Vlastimila Tlustého, což byl větší problém. Jan Fischer není premiér za ODS.

Mým největším omylem byl Tlustý


Jakou největší chybu jste jako premiér udělal?

Asi určitá nedůslednost. Nejteré věci jsem mohl dotáhnout víc do konce. Jsem člověk, který vždycky spíš rozorával brázdu, než sázel brambory. Jsem ten, kdo je vždy vpředu, dělá stopu na běžkách. To s sebou nese problém. Když kolem sebe nemáte lidi, kteří po vás zametají a uklízí, tak ta stopa zavane. Mojí další chybou je velká důvěřivost. Já ale jiný nebudu, nejsem ten, kdo si nejdřív deset let někoho oťukává a pak ho pozve na oběd. Důvěřuji do chvíle, než se přesvědčím o opaku. Nevím, jestli je to do politiky úplně šťastné.

Udělal jste zásadní strategickou chybu?


Nikdy jsem neměl připustit, aby se Vlastimil Tlustý stal ministrem financí.

Nebylo zásadní chybou také to, že jste tak dlouho držel Jiřího Čunka?

Odmítám rétoriku, že Jiří Čunek něco... Nikdy nebudu podléhat mediální štvanici. Ať se mnou nikdo nezkouší odsuzování přes média. Všechny procesy při vyšetřování byly tak porušené, že nebyla jiná možnost než to zastavit. Chybou ale bylo, že z vlády dřív neodešel. Ale byl to předseda koaliční strany, těžko jsem ho mohl z vlády odvolat. Jedinou alternativou bylo tu koalici zbourat.

(Autor: Lenka Zlámalová)

 
  Přístupy: 10040 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 




Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA