Kdo (ne)porozuměl evropské ústavě?
Petra Kuchyňková
HN 4.1.2005
Bývalý prezident Václav Havel vyjádřil v nedělním diskusním pořadu ČT Otázky Václava Moravce obavu, že odpůrci evropské ústavy složitému dokumentu ne zcela rozumějí, tvrdí-li, že přesouvá kompetence členského státu na nadnárodní centrum, což podle něj není pravda. To je zavádějící argument.
Evropská ústava zasahuje do kompetencí členů několika způsoby: 1) nově definuje kompetence EU a jejich kategorie; 2) rozšiřuje oblast, v níž se namísto jednomyslnosti používá v Radě hlasování kvalifikovanou většinou (členský stát tedy nemá možnost rozhodování zablokovat); 3) nově většinu vypočítává - stát má váhu podle toho, jaký je jeho podíl na celkovém počtu obyvatelstva EU.
Podle Havla nedosahuje ústava významu Maastrichtské smlouvy a nevyžaduje proto referendum. Ve skutečnosti jde o nejpřevratnější smluvní revizi od Maastrichtu, který přinesl nové politické kapitoly (společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, měnovou unii, oblast justice a vnitra). Současně zaváděl tzv. trojpilířový systém, ohraničující kompetence EU a kompetence členských států.
Ústavní smlouva tuto strukturu ruší, nově definované kompetence pokrývají větší množství oblastí. Do sdílené kompetence se automaticky dostává sbližování trestního práva členů či veškerá azylová a přistěhovalecká politika. Unijní ministr zahraničí nebude figurou, ale iniciátorem a vykonavatelem společné zahraniční politiky, členské státy mají "aktivně, bezvýhradně a loajálně podporovat dodržování aktů přijatých EU".
Další pravomoci pokrývají prakticky veškeré kompetence státních orgánů (cestovní ruch, sport, civilní ochrana, kultura). O jejich rozsahu se hovoří široce. Mají "naplňovat cíle ústavy", formulované ještě obecněji. V rámci širokých cílů a nadnárodních kompetencí může vzniknout de facto jakákoli sekundární norma, od direktivy určující, jaké procento neevropských programů může vysílat veřejnoprávní televize, po direktivu umožňující, aby policie jednoho členského státu konala domovní prohlídky občanů státu jiného.
Je iluzí, že EU po přijetí ústavy přestane být útvarem, který se dohaduje o cenách zemědělských plodin a množství vylovených ryb. Tyto kompetence si podrží, prostor pro její byrokraticko-normativní "mánii" se jen rozšíří.
Kvalifikovanou většinou namísto jednomyslnosti se má hlasovat o sociální či energetické politice, koordinaci politiky hospodářské a politiky zaměstnanosti. Populační váha České republiky v EU činí při současném počtu 25 členů 2,66 procenta. A členská základna EU se bude rozšiřovat.
Dle Václava Havla ústava nehovoří o federalizaci. Nemusí. Nejsou toto dostatečné důkazy o přesunech kompetencí ze státní na nadnárodní úroveň a o snížení rozhodovací váhy Česka v EU?
Evropská ústava je dokument záměrně složitý, ústavu připomíná spíše jménem než obsahem a strukturou. Rozhodně ale není pravda, že nic podstatného nemění, výhrady k ní svědčí spíše o znalosti textu než o neporozumění.
V referendu o ní budou občané České republiky zároveň rozhodovat o tom, jestli je cesta bezbřehé integrace žádoucí a skutečně nezvratný proces, nebo zda malý stát využije šanci brát si z integračního procesu jen to, co mu prospívá, a ne to, co nadměrně omezuje. Taková otázka za lidové hlasování stojí.
Autorka je analytičkou Centra pro studium demokracie a kultury
4. ledna 2005