No, rudolfínský projev to opravdu není…

Jana Dědečková

V sobotních Lidových novinách vyšel rozhovor s prezidentem Václavem Klausem, kde se znovu ostře opírá do Mirka Topolánka a ODS. Nepodezírám pana prezidenta, že se ve svých odpovědích jakkoli inspiroval diskutéry na mém serveru, kde se vede válka pravicových s ještě pravicovějšími, ale styl a argumentace je v mnoha bodech velmi shodná. Včetně rétoriky o „podnikatelské straně“, kterou důsledně využívají socialisté všech barev a jejíž účel je zřejmý: postavit proti sobě občany a podnikatele. Zřejmá je i účelovost argumentace pana prezidenta. Je to pravděpodobně poslední apel na osiřelé stoupence otce zakladatele v ODS, kterých je však zoufale málo.

Jednu pravdu však nutno prezidentovi přiznat. Rudolfínský projev to opravdu není. Ten, přestože jsem s ním hluboce nesouhlasila, měl alespoň styl a formu, která je prezidenta důstojná. Pomluvy, spekulace, domněnky, povzdechnutí, zdvižené obočí, zamračení se, troušení toho či onoho, to vše je jen takové tiché upšouknutí, které sice na nějakou dobu zasmradí okolí, ale nakonec pach vždy ulpí na původci.

Neříkejte, můj prezidente (teď i Kalouskův, jak jsem zaznamenala z jeho vyjádření), že jsem Vás před podobnými konci nevarovala.


Dluhy se neplatí
Vladimír Špidla se proslavil výrokem Zdroje jsou a po volbách v roce 2002 začal nesmírnou rychlostí zadlužovat zem. Standa Gross se zadlužováním udatně pokračoval, ačkoli jeho motivace nepramenila z tak nezištných pohnutek jako u Špidly, což jsme mohli zjistit vzápětí po tom, co opustil funkci a stal se super úspěšným podnikatelem. Jiří Paroubek socialistický trend zadlužování dovedl k dokonalosti výrokem Dluhy se neplatí a aktivně potvrdil i činem. Advokátu Zdeňkovi Altnerovi, který pro ČSSD vysoudil Lidový dům, nejenže odmítá zaplatit, ale dokonce ho popohnal před soud za pomluvy, protože se prý nekorektním způsobem domáhá svých peněz. A naše spravedlivá soudní „stolice“ ? Čekali byste něco jiného, než že ……advokáta Adlera odsoudí?


Rejžkův Eurosong podruhé
Česká televize samozřejmě přestřelila, když komentování tak prestižní hudební události svěřila Janu Rejžkovi. I Iveta Toušlová sykavky vyslovuje lépe než on, takže občas jeho komentářům nebylo vůbec rozumět. Pochopitelně až na ty, kde si vyřizoval své účty s neoblíbenými zpěváky, politiky a kritiky. Tam artikuloval s důslednou pečlivostí. Jan Rejžek je bezesporu kritik, to jsme už pochopili všichni. Nejsem si už tolik jistá, zda hudební. Přesně na něho šitá jsou totiž slova Jiřího Mahena, že kdo chce pochopit hudbu, nepotřebuje ani tak sluch, jako srdce.


Potravinová pomoc
Ačkoli rozhodně nesouhlasím s termínem fraška, kterým někteří novináři označují nový mítinkový sport v házení vajec na politiky, přesto mě tyto incidenty vedou k vážnému zamyšlení nad validitou průzkumů veřejného mínění, podle kterých je Jiří Paroubek lidem milován a ctěn. Věřit těmto prognózám se dá pouze za předpokladu, že se lidé milovanému Paroubkovi rozhodli v době finanční krize poskytnout potravinovou výpomoc. No, kdo z vás na to má, pánové?

Jana Dědečková
Bývalá členka Rady ČT v období tzv. televizní krize. Šéfredaktorka Virtually a místopředsedkyně a mluvčí Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů