Michael Canov: Blb z Horní Dolní

Blb z Horní Dolní

Michael Canov

Z nálezu Ústavního soudu: „Ústavní zákon č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny, se zrušuje dnem 10. září 2009.“
Z odůvodnění nálezu ÚS: „…ani ústavodárce nesmí prohlásit za ústavní zákon akt, který charakter zákona, natož ústavního, postrádá. Opačný postup je protiústavní svévolí.“

Kdyby kterákoliv z mimoparlamentních stran žalovala stát o na náhradu škody vynaložené na předvolební kampaň za volby, které do Poslanecké sněmovny sice stanovil na 9. a 10. října 2009 prezident republiky (na základě ÚZ.195/2009), ale které byly zrušeny nálezem Ústavního soudu, měly by dle mého názoru značnou šanci na úspěch. A dokonce jsem názoru, že by takováto žaloba byla morálně plně akceptovatelná, neboť ony nemohly za přijetí ÚZ 195/2009.

Pikantní situace by ovšem nastala, pokud by žalobu podala některá z parlamentních stran. Jednoznačným viníkem – de jure - nastalého stavu je totiž PČR, který ÚZ 195/2009 schválil. Konkrétně pak ti poslanci a senátoři, kteří pro přijetí tohoto zákona zvedli ruku, což mj. byli všichni z ČSSD, z ODS (s výjimkou 2 poslanců a 2 senátorů) a z KSČM (s výjimkou 2 poslanců a všech 3 senátorů) a ze Zelených. Jedině KDÚ-ČSL nehlasovala většinově pro ani v PS (včetně Cyrila Svobody) ani v Senátu.

Ústavodárci hlasující PRO tímto hlasováním – de jure – porušili svůj Ústavou předepsaný slib "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony…“ Zdůrazňuji, že se jedná o porušení slibu de jure a je úplně jedno, zda jednotliví ústavodárci tak činili vědomě či nevědomě a zda souhlasí s nálezem a s odůvodněním ÚS či nikoli. Poslanci a senátoři mají ovšem štěstí, nic by platit nemuseli, neboť Ústava také říká: „Poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu…“. A nikoho z těch 172 poslanců a 56 senátorů rezignovat na svůj mandát (protože se pravomocně dopustili protiústavní svévole a porušení vlastního Ústavního slibu) ani nenapadlo.

Zajímavější by to ovšem bylo z odpovědností samotných politických stran. Např.: výkonná rada ODS vydala již 6.4.2009 usnesení: „VR ODS proto vyzývá poslance a senátory zvolené za ODS, aby podpořili přijetí zákona, který umožní rozpuštění PS PČR.“ A je snadno zdokumentovatelné, že i ČSSD, KSČM a Zelení vyvíjeli nátlak na své ústavodárce, aby hlasovali PRO. Nepochybně by se u soudu tyto strany vymlouvaly nato, že Ústava též říká: „Poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy.“ Otázkou je, jak by se s takovouto námitkou soud vypořádal, neboť příkazy jak hlasovat dostávají poslanci a senátoři od svých stran jako na běžícím pásu, dokonce existují tzv. závazná hlasování atd., a kdo se vzepře a hlasuje v souladu s výše citovaným článkem Ústavy, se stává psancem (jenom to dokazuje masové pohrdání Ústavou ze strany parlamentních stran, to že takovouto praxi dosud ÚS neoznačil jako protiústavní, je jen proto, že ji dosud nikdo z poslanců či senátorů u ÚS nenapadnul).

Ve světle výše uvedených fakt byl nápad prvního místopředsedy ODS Davida Vodrážky žádat po státu peníze za zmařenou kampaň více než nehorázný. A reakce předsedy ODS byla plně na místě. Byla však neúplná. Úplnou a správnou reakcí by bylo prohlášení, že ODS uhradí neparlamentním stranám a Ministerstvu vnitra prokazatelně vynaložené náklady na předvolební kampaň a přípravu říjnových voleb v poměru, kterým byl protiústavní paskvil 195/2009 schválen jejich poslanci a senátory ku celku…dobrovolně, bez soudu. A že k tomuto vyzývá i všechny další parlamentní strany.