Při volbě nešlo jenom o prezidenta
Vlastimil Tlustý
http://aktualne.centrum.cz/blogy-a-nazory/
Druhé kolo volby hlavy státu mělo pro Česko nebývale velký význam. Na Hradě se totiž rozhodovalo mimo jiné i o tom, jakým směrem se naše země bude ubírat v minimálně dalších deseti letech. Ano, šlo o to, zda-li se z České republiky stane v budoucnu stabilní demokratická země se všemi průvodními atributy, nebo se změní na prostor, ve kterém budou experimentovat levičáci všeho druhu.
Před dvěma lety dostali Češi první varování od předsedy ČSSD Jiřího Paroubka. Při jeho dnes už "slavném" povolebním projevu zastavovali v šoku řidiči na silnicích svá vozidla. Napříč republikou letěly tisíce vyděšených telefonických hovorů, esemesek a emailů. Desetitisíce zmatených lidí se domnívaly, že v přímém přenosu poslouchají projev diktátora, který dal pokyn ke státnímu převratu. Těmto lidem se nikdo nemůže divit. Po létech života ve svobodné zemi už zapomněli na slovník, který jednapadesát let používala denně komunistická vláda včetně prezidenta. Paroubek, který se v daném okamžiku domníval, že vyhrál volby, svými slovy pouze naznačil, co by se dělo, kdyby se skutečně spolu s komunisty chopil moci. Dnes se ukazuje, že pravice tehdy nevzala varovný signál vážně. Střet s levicí při volbě prezidenta ji proto zaskočil zcela nepřipravenou. Otázkou je, zda-li je schopna rychle se vzpamatovat a bude připravena adekvátně reagovat v příštích měsících. Levice v klidu nezůstane a k dalším konfrontacím nepochybně brzy opět dojde.
Od komunistů a sociálních demokratů soudný člověk nemůže čekat nic. Mezi těmito partajemi totiž není téměř žádný rozdíl. Netuším ale, o co při volbě prezidenta šlo lidovcům a zeleným, kteří se honosí tím, že jsou stranami demokratickými. Nevím zda-li se z jejich strany jedná o naivitu, záměr nebo o absolutní ignoraci reality. Tyto strany mají jednu věc společnou: jsou schopny vládnout vždy a s každým, kdo je do Strakovy akademie pozve. Je ale jistá jedna věc. Zástupci obou těchto stran riskují, že se jednoho dne stanou pouhými asistenty pohrobků komunistického režimu při likvidaci demokracie. Koneckonců lidovci tuto roli hráli od února 1948 až do listopadu 1989.
Vladimír Bystrov ve svém komentáři pro Lidové noviny přesně pojmenoval o co při volbě hlavy státu vlastně šlo. O nic menšího, než o "moc nad našimi životy". Obehnat republiku ostnatým drátem, si snad už dnes nikdo nedovolí. Pokud ale dostane šanci, tak si Paroubek společně s komunisty určitě nenechá utéct příležitost "umravnit" svobodné občany. Možná prostřednictvím podobných ohavností, jako kdysi byly komunistické akční výbory. Nepochybně by levičáci tradičně zaútočili i na "bezohledné" kapitalisty a rozpoutali by socializaci "výrobních prostředků". Likvidaci občanských svobod by pak vynahradili národu po vzoru běloruského diktátora Lukašenka, zavedením socialistických "jistot". A stejným směrem, tedy na východ, by nasměrovali i naši zahraniční politiku. Při volbě prezidenta, už nešlo pouze o to, zda-li bude zvolen do čela státu Václav Klaus, ale i o to, jakou podobu bude naše země mít v příštích letech.
