Obecné problémy rozhodování

Ivan Turnovec

Na svém posledním zasedání, těsně před komunálními volbami, budou muset rozhodovat turnovští zastupitelé o tom zda schválí končícímu starostovi regulační plán centra a umožní tak legalizovat kontroverzní výstavbu v záplavové oblasti. Posoudit, jaké rozhodnutí bude v zájmu města a jeho občanů, musí jeden každý ze zastupitelů. Možná že i pro ně bude zajímavé seznámit se s obecnými problémy rozhodování.

Při každém rozhodování o správě věcí veřejných, s výjimkou záměrně účelového (tj. snahy získat výhody na úkor celé komunity), je nutno vycházet z logického vztahu získaných informací. Ty informace by měly být proto vždy co nejúplnější. I tak se může stát, že dojde ke špatnému rozhodnutí.

Omyly v logice dělíme obvykle do tří skupin: na MATERIÁLNÍ (nesprávné údaje v podkladech); VERBÁLNÍ (nesprávné používání argumentů); a FORMÁLNÍ (nesprávné hodnocení závěrů). Aristoteles ve svém díle Organon vymezil devět druhů logických chyb (sophitici elenchi). Je velice lákavé třídit všechny možné chyby do skupin, ale je to zavádějící, protože ani sebepřesnější klasifikace a pojmenování chyb v běžné denní praxi nepomůže. Hezky to popsal Claude Bernard ve svém Úvodu do studia experimentální medicíny (Introduction to the Study of Experimental Medicine): "Filozofové jako Bacon i modernější myslitelé, se snažili vypracovat všeobecná pravidla pro systematizaci vědecké činnosti; není vyloučeno, že to bylo přitažlivé pro lidi, kteří měli k vědě daleko. hotovým vědcům nebo těm, kteří se jimi chtějí stát, to však nic nepřináší. Vlastně je to jen zavádí; vyvolává to totiž mylný dojem, že vědecká práce je jednoduchá a pro mozek to je jen zatížení velkým množstvím nejasných pouček, které musí člověk rychle zapomenout, když se chce dát do vědecké práce a chce se stát skutečným experimentátorem."
Platí to i pro politiku. Když se na určitou věc díváme z jistého hlediska, zvykneme si na to a ztrácíme schopnost podívat se na ní z jiné stránky. Většina chyb vyplývá právě z této skutečnosti. Úvahy i interpretace se opírají o zkušenosti nebo vidinu osobního prospěchu; volba řešení pak není objektivní, jde o účelovou, nebo tzv. provozní slepotu.
Obecně lze říci, že rozhodování musí předcházet kritická sumarizace a třídění dílčích informací. Je jisté, že i optimální řešení nemusí vždy vyhovovat úplně. Opravy chodníků v centru města budou po určitou dobu zhoršovat podmínky občanů. Podobně třeba i výstavba školky či domova důchodců. Nicméně základním kriteriem pro rozhodování by měl být prospěch celé komunitě a ne jednotlivcům. Zvláště zavrženíhodné je získávání výhod na úkor celku u těch, kteří se podílejí na rozhodování. Typickým příkladem může být odpuštění dlužného nájemného škole, jejíž ředitel je za neplacení zodpovědný a zároveň je zastupitelem jehož hlas o odpuštění dluhu nakonec rozhoduje.
Turnovským zastupitelům přeji, aby jejich rozhodování na posledním jednání zastupitelstva před komunálními volbami bylo moudré a pro občany i město užitečné.