Pirátské republiky

Pavel Kopecký

Rádio Česko

Na internetu se skví vtip filozofujícího kreslíře Vladimíra Jiránka, jenž zobrazuje natěšeného turistu vítaného portýrem cestovní kanceláře Pirat Travel Agency. Zřízenec má dřevěnou nohu, klípec přes oko a exotické palmy na poutači v pozadí rostou do nebes. Prostory pro pirátství jsou skutečně nezměrné a flibustýři stále s námi. Když nikde jinde, tak je potkáváme právě v cestovkách, na silnicích všech tříd, ve stáncích na levnou, středoproudou hudbu a filmy, kde zakoupíme pokoutně vypálené Piráty z Karibiku.

Jenže kdo je to flibustýr? Jak jej na ulici, ve veřejném prostoru spolehlivě poznat, teď, před volbami? Klasik v oboru se jmenuje Viktor Kožený a nyní žije v tradičním doupěti námořních lupičů, v Nassau na Bahamách. Byť pochází z Čech, v nichž jeho nekonečné, v podstatě předvolební sliby nacházely podporu Klausovy vlády. Tudíž byl povíce korzár, kapitán pionýrské kocábky „dob kožených a železných“. Bez mrknutí oka vydělal na podvodném prodeji středoevropského námořního loďstva či na machinacích ropnými akciemi. To mu na stránkách západního tisku vyneslo přízvisko „pirát z Prahy“. V až příliš drahé vlasti zase dostal – dle vzoru špionážního snímku s Jeanem Renó – přezdívku „Viktor-Čistič“.

Když se sejde více Kožených, je to hned poznat. Radikální odpůrci krizí zdiskreditovaného kapitalismu dávají černou známku Johna Silvera nadnárodním firmám planety. Také jejich vinou se na mapách znovu objevila bílá místa. Na ně stará pravda kartografů „hic sunt leones“, „zde jsou lvi“ přesně lícuje. Nemá chybičku v temném prostoru Afrického rohu. V záři slunce a reflektorů masmédií se tu bezpečně vyhřívají mezinárodně tajně podporovaní dravci, kteří zneužili rozkladu Somálské demokratické republiky. Lačnost dala vzniknout (nikoliv jen studené) občanské válce a vstát novým bojovníkům. Zrodila nebývale silné ročníky moderních bukanýrů, kteří jsou v hladomorném kraji dosti „sexy“.

Z informací o grandiózních lupech, ať zmocnění se ukrajinských tanků nebo tisíců tun egyptské močoviny, se stalo vděčné téma. Když přičteme únosy (nedávno hrozily i několika slovenským turistům), závratné výše výkupného, hrdinnou obranu britských důchodců metajících lehátka a tažení loďstev NATO, Ruska, Íránu, či Číny, máme tu mediální stálici.

Jí může přemáhat výhradně „proradnost“ bruselských úředníků, kteří „ohrožují naši suverenitu“, případně neutuchající arabsko–izraelský konflikt. Flibustýrství je prostě takový Fantomas či Ferda Mravenec, špinavá práce všeho druhu. Moderní oceánské lupičství je jednoduše téma neprůstřelně výhodné. Sdělovací prostředky mají své výživné téma z kraje smrtelné podvýživy, transportní firmy naň svádějí ztrátu zpronevěřeného zboží, obchodníci vzestup marží. Rostoucí Peking „jeho vinou“ zpřítomňuje své ozbrojence u břehů černého kontinentu, který pozvolna kolonizuje. Ambiciózní Evropskou unii zase „donutilo“ odstartovat Atalantu, první vlastní námořní operaci.

My, obyčejní občané, ostrovy uprostřed proudu, si aspoň můžeme hezky platonicky připomínat romantiku plaveb pod pirátskou vlajkou po sedmi mořích. Z Čech až na Bahamy. Skoro to vypadá, že nebýt faktické Pirátské republiky Somálsko, museli bychom si takový zhroucený stát vymyslet.