Cukr za všechny prachy

Robert Šalda

Na více než sedm set milionů korun vyjde české daňové poplatníky nekompetentní jednání státních institucí vedených sociálnědemokratickými ministry v oblasti cukrovarnictví. Arbitrážní soud uznal žalobu britsko-francouzské cukrovarnické společnosti Eastern Sugar na to, že byla při přidělování kvót na produkci cukru diskriminována.

Na úvod by bylo dobré zmínit, co to cukerná kvóta je. Tak jako v mnoha dalších komoditách, existuje na evropském trhu i v cukru přebytek produkce. Není to však nabídka a poptávka a přirozené tržní prostředí, kdo by rozhodoval o tom, kdo a kolik cukru v evropském hospodářském prostoru, čítajícím téměř půl miliardu spotřebitelů, vyrobí a prodá. Společná zemědělská politika EU zplodila jako jedno z mnoha svých nepříliš povedených dětí systém, který určuje v které zemi bude vyrobeno jaké množství cukru. Státní orgány jednotlivých zemí potom řídí přerozdělení kvóty mezi výrobce.

Systém regulující produkci cukru fungoval v České republice již několik let před vstupem do Evropské unie přesto, že to v té době nebylo nutné. Socialistická vláda rozhodla, že cukernou kvótu přidělí přímo cukrovarům. Ministerstvo zemědělství vedené Jaroslavem Palasem však nedokázalo, přestože to slíbilo, dohlédnout na to, aby cukrovary formou dlouhodobých smluv zajistily odběr cukrové řepy od pěstitelů. Okolo rozdělení kvót se vedlo několik žalob, které skončily až u Ústavního soudu.

Společnost Eastern Sugar, která vlastní v České republice cukrovary v Hrochově Týnci, Němčicích a Kojetíně přišla při rozdělování kvóty zkrátka. Množství, které směla vyrobit, jí bylo sníženo o téměř třicet procent, zatímco některým dalším cukrovarům byl tento objem naopak navýšen. Ministerstvo se tak pravděpodobně rozhodlo firmu potrestat za to, že v roce 2001 uzavřela cukrovar v Praze – Modřanech a uštědřit jí tak i políček za její údajně nepříliš vstřícný postoj k pěstitelům řepy. Je celkem logické, že si to Eastern Sugar nenechal líbit a šel do soudní pře, kterou nyní vyhrál.

Společnost Easter Sugar se v loňském roce rozhodla z České republiky odejít. Tři cukrovary které vlastní ukončily provoz a cukernou kvótu firma odprodá Evropské komisi. Za ní dostane z restrukturalizačního fondu 2 miliardy korun. I když z těchto peněz firma vyplatí jako odškodnění pěstitelům 29,3 procenta, pořád je to pro ní dobrý obchod. Její vlastníci, kterými jsou pěstitelé řepy ve Francii a Velké Británii, se tak navíc zbaví jisté části produkce konkurenčních pěstitelů z České republiky. Podmínky pro pěstování cukrové řepy jsou přitom ve střední Evropě vynikající. Již od devatenáctého století, kdy se v českých zemích začalo s pěstováním cukrové řepy, bylo české cukrovarnictví jedním z nejvýnosnějších oborů. Díky produkci „bílého zlata“ český venkov velmi zbohatnul.

Případ arbitráže České republiky se společností Eastern Sugar a cukerným pořádkem v rámci společné zemědělské politiky spolu souvisí sice nepřímo, avšak je důkazem zhoubnosti zasahování do vztahů, které by měly být řešeny standardními tržními mechanismy. Cukerný pořádek udržuje produkci cukrové řepy v evropských oblastech, které pro to jsou absolutně nevhodné. Efektivita pěstování v chladném Finsku a suché Itálii či Španělsku je výrazně horší než ve střední Evropě. Přesto o tom, kde kolik cukru bude vyrobeno, rozhoduje politické vyjednávání na úrovni ministrů zemědělství členských zemí EU. Výsledkem je nadbytek drahého finálního produktu, který se pak za peníze evropského daňového poplatníka exportuje na světové trhy. To je přitom trnem v oku Světové obchodní organizace (WTO) jako nekalá praktika. Poražení tak jsou pěstitelé řepy a zaměstnanci cukrovarů, kteří přišli o obživu, ale i daňoví poplatníci, kteří ponesou konečné břímě pokuty. A to ještě nikdo netuší, jaké maléry budou spojené s avizovaným přechodem produkce cukrovarů na výrobu biolihu.