Inventura na kolejích
Petr Bendl
blog.idnes
Když jsem si 23. ledna poprvé sedl do křesla v pracovně ministra dopravy, bylo jasné, že před sebe nemohu položit sérii strategických cílů, protože bych je za zhruba třetinu volebního období mohl jen těžko splnit. A to jsem ještě nevěděl, že místo nějakých šestnácti či sedmnácti měsíců mi bude dopřáno jen tři a půl! Přesto si myslím, že zejména na železnici se několika logicky navazujícími kroky podařilo významných změn dosáhnout.
První posun vyvolalo už úvodní prohlášení po převzetí funkce, kdy jsem mezi své priority zařadil co nejrychlejší vytvoření konkurenčního prostředí na železnici. Jen tato věta znamenala jasnou motivaci dovnitř Českých drah. Pro management ČD byla jasnou informací, která mu umožnila začít ve vší vážnosti pracovat na budoucí konkurenceschopnosti podniku. Jsem rád, že vedení firmy moje slova přijalo nejen jako strašáka a nůž na krku, ale také jako šanci. Jako pochopení, že když nebudou racionální kroky dovnitř firmy, nečeká ji žádná zářná budoucnost.
Druhý krok nezbytný pro konkurenci je dokončení dlouholetého oddělování dopravních služeb a správy dráhy. Pokud donedávna obojí dělaly ČD a měly současně umožňovat jiným dopravcům, aby na dráze i oni mohli poskytovat dopravní služby, nebyla to zrovna situace pro konkurenční prostředí příznivá. Můj předchůdce z ČD už v loňském vyčlenil takzvanou mrtvou dopravní cestu, tedy majetek potřebný pro provoz dráhy a s ním související pracovníky, do státní organizace Správa železniční dopravní cesty (SŽDC). Dalším úkolem, který zbyl na mne, pak bylo vyčlenění i živé dopravní cesty, tedy především techniky a zaměstnanců odpovídajících za železniční provoz a jeho řízení. I oni přejdou z ČD, kde působili dosud, do SŽDC. Že to není organizačně, právně ani technicky jednoduchý proces je jasné, že se neobešel bez vyjednávání s odboráři je samozřejmé. Jsem rád, že se všechna potřebná jednání blíží k závěru a vláda bude moci v květnu o vyčlenění živé dopravní cesty rozhodnout, takže k převodu lidí i vybavení by mohlo dojít v druhé polovině letošního roku.
Třetí související krok je také splněn, existuje návrh zákona, který oproti dnešku jasně vymezí pravidla spolupráce mezi všemi objednateli veřejné dopravy, tedy státem, kraji i městy či obcemi. Za čtvrté platí, že se připravuje první výběrové řízení na dálkové spoje na železnici, tedy na rychlíky. To je jasná šance pro vstup konkurence.
Páté a poslední z klíčových železničních témat, kterým jsem se stihl věnovat, se týká platů managementu ČD. Otevřel jsem tuto problematiku nejen vyhlášením, že by se měly v souvislosti s ekonomickou krizí snížit platy o 10 až 15 procent, ale také snahou, aby napříště o svých odměnách nerozhodovalo samo vedení, ale aby to bylo kompetencí dozorčí rady. Slýchávám, že to je málo, že snížení platů by mělo být razantnější. Ale já to, co v posledních týdnech předvádí sociální demokracie, a zdaleka ne jen okolo ČD, považuji za populismus a za vyvolávání vášní založených na lidské závisti. Není možné se tvářit, že pro státní podnik nebo jiný typ státem ovládavé firmy lze sehnat kvalitní manažery za zlomky toho, co jim nabízejí soukromé firmy stejné velikosti, v případě ČD i firmy mnohem menší, protože soukromých kolosů velikosti ČD u nás mnoho není. A lidí s dostatkem zkušenosti, znalostí a dovedností pro jejich řízení také ne. Nelze ČD svěřit komukoli, kdo se spokojí s manažersky podprůměrným platem, protože dopady destabilizace ČD by měly vážné dopady do všech ostatních oblastní života v naší zemi.
Tolik shrnutí mých pěti hlavních kroků na železnici. Kroků realistických, konstruktivních, věcných a užitečných pro perspektivu ČD a celé železniční dopravy u nás. Za několik hodin se z křesla ministra dopravy zvednu naposledy. Pro ty, kteří mě nemusí a doufají, že tím skončí tento blog, ale mám špatnou zprávu – o dopravě a jistě i o dalších tématech se sem chystám psát i nadále. Ona je to ovšem pro ně možná dobrá zpráva, však mi v diskusi rádi vzkazují svá vlídná slova a museli by si pro ten účel vybrat nějaký jiný cíl...
Díky za dosavadní pozornost!
|