Potřebujeme soutěž na kolejích
Petr Bendl
21.07.2009, Aktuálně.cz
Vím, že když napíšu cokoli o potřebě otevřít trh v železniční dálkové dopravě, budu některými diskutujícími pokárán, že trh problémy na dráze nevyřeší. A navíc tónem, že to je přece úplně jasné a jen naprostý hlupák to ještě nepochopil. Takové hlasy prostě zazní, jako zazněly na začátku mého krátkého působení v čele Ministerstva dopravy, když jsem oznámil úmysl vypsat první tendr co nejdříve, pokud možno ještě letos.
Ale já to přesto napíšu – postupné otevírání trhu v rychlíkové přepravě je nejen možné, ale dokonce i vhodné a potřebné. Nevím, proč by konkurence neměla být schopna zlepšit situaci a služby zákazníkům v tomto případě, když to například uměla i v energetice. My už si vlastně nepamatujeme, že byly doby, kdy u nás působily jedny České energetické závody a tečka. A v době, kdy se začalo mluvit o postupném otevírání trhu nejdříve pro velké zákazníky a postupně i pro ty stále menší a menší, se také objevovaly hlasy, že trh v dodávkách elektřiny není možný, protože rozvodná síť je jen jedna – přesto u nás dnes působí možná desítky alternativních dodavatelů, protože se řešení samozřejmě našlo.
Podobné je to v telekomunikacích, i když náš pohled na ně komplikuje technologický vývoj, který dovolil utrhnout telefony a modemy od drátů. I když zůstaneme u pevných linek a datových rozvodů, také se před lety mohlo zdát, že trh není možný, protože k zákazníkovi vede jen jeden drát – od Správy pošt a telekomunikací. A vida! Jasným příkladem, kde konkurence přispěla ke zlepšení služeb, je autobusová doprava. Zejména na dálkových linkách se dnes už téměř nemusíme obávat, že by dopravce nasadil starý roztřesený autobus. Soutěž některé dopravce přivedla dokonce k nápadu podávat cestujícím občerstvení a denní tisk či jim nabídnout wifi připojení.
Nemám strach o to, že by liberalizaci v rychlíkové přepravě nepřijali zákazníci. Dostanou kvalitnější službu ve formě nových vagónů. Takže jediný, kdo se může věci obávat, jsou zaměstnanci Českých drah. Určitě ale stojí za to říci, že nic nebrání tomu, aby v případě, že České dráhy některou z dosud provozovaných linek ve veřejné soutěži neobhájí (otevírání trhu totiž neznamená, že na té či oné trati ČD škrtneme, pouze že se oni bude muset poprat se soukromými dopravci), bylo jednou z podmínek pro nového provozovatele převzetí provozního personálu, který dosud linku obsluhoval v ČD. Před pár lety by to nebylo možné, protože ČD byly jeden velký moloch, kde se míchaly dopravní služby s provozem dráhy. Dnes už to díky (byť stále ne stoprocentně dokončenému) vyčlenění dopravní cesty z ČD do státní organizace Správa železniční a dopravní cesty možné je.
Za zmínku také stojí, co je variantou proti otevírání trhu. Jsou jí neefektivní České dráhy, nevystavené konkurenci, tedy dále chátrající. Sice budou vystaveny tlaku na zlepšení služeb od politiků, ale, při vší úctě, to jsou již posledních dvacet let a tak nějak všichni cítíme, že to není úplně ono... Logickým důsledkem bude rostoucí nespokojenost zákazníků, jejich útěk od dráhy k autobusům nebo k soukromé dopravě. Na dráze tak bude jezdit stále méně lidí a pro politiky bude stále obtížnější hájit před zbytkem veřejnosti obrovské rozpočtové dotace do udržení rozsahu linek, když peníze budou chybět jinde... a to budou vždycky, nejen v době hospodářské krize.
Odboráři sice aktivně zbrojí proti plánu oznámenému ministrem Slamečkou na postupné, desetileté otevírání až 75 procent rychlíkového trhu. Variantní scénář ale podle mě dobře znají a proti konkurenci se ozývají ne proto, že by skutečně nesouhlasili, ale aby si vydobyli co nejlepší podmínky pro vypořádání svých nároků. Toto konstatování neříkám jako odsudek. Jejich postup je legitimní. Nic víc, nic míň.