Alois Rašín je inspirací pro současnost
Mirek Topolánek
18.02.2008, Lidové noviny
Před dvěma týdny navštívila Českou republiku na moje pozvání vnučka prvního československého ministra financí Jana Rašínová s rodinou. Bylo to u příležitosti připomenutí si 85. výročí Rašínovy smrti po atentátu, který na něj spáchal anarchokomunista Šoupal. Média ponechala onu návštěvu bez povšimnutí. Ono výročí připadá na dnešek, a rád bych proto sám připomněl památku Aloise Rašína, na kterého se i dnes neprávem zapomíná.
Aloisi Rašínovi jsme hodně dlužni. První ministr financí totiž vnesl do české politiky a ekonomiky reformní étos, který ji ovlivňuje dodnes. Na jeho myšlenky navázala úspěšná reforma z let devadesátých i reformní úsilí dnešní vlády. Alois Rašín tím vyvolal velkou nenávist, jež trvá dosud. Na stránkách Vysoké školy ekonomické se v jeho životopise můžeme dočíst: "Rašínovy ekonomické koncepce jsou prosazovány na úkor těch sociálně nejslabších a nejchudších vrstev (vyjde z nich i jeho vrah)."
A dále: "Rašín se pro většinu tehdejší chudiny stává pomalu, ale jistě, symbolem vykořisťování a útlaku."
Takto ještě dnes mají studenti smýšlet o člověku, který zachránil Československo od poválečné vlny hyperinflace a významnou měrou dopomohl k tomu, že mělo šestou nerozvinutější ekonomiku světa? Jak to, že se nikdo nediví alespoň té absurdní zmínce, že jeho vrah vyšel z nejchudších vrstev? Jistě, byl anarchokomunistou. Ale také úředníkem pojišťovny. Tuto slušnou práci mohl sehnat i díky tomu, že v roce 1923, kdy střílel, se již naplno projevil kladný účinek Rašínových reforem. V jiných evropských zemích, kde nepůsobil takový "symbol vykořisťování a útlaku", neměli v té době lidé jako Šoupal často ani na chleba, natož na revolver.
Tvůrce ekonomického zázraku
To je důsledek čtyřicetiletého vymývání mozků. Dokážeme ocenit politickou práci T. G. Masaryka nebo Edvarda Beneše. Ale muž, kterému do velké míry vděčíme za naši prosperitu, zůstává stále poněkud zapomenut.
Rašínovy reformy byly tvrdé. Když provedl měnovou odluku a nechal okolkovat bankovky, stáhl část oběživa ve formě nucené státní půjčky. Úsporná deflační politika způsobila zpočátku krachy firem a růst nezaměstnanosti.
Ale Rašín neustoupil ani tlaku průmyslníků, kteří chtěli měkčí korunu kvůli exportu, ani hrozbám levice, ba dokonce ani kritice ve vlastní straně od Karla Engliše, který ho načas vystřídal v křesle ministra financí. Dostal se do sporu i se svými spolubojovníky z legií. Z polemiky s nimi pochází jeho slavný výrok: "Za práci pro vlast se neplatí."
Dnes, kdy se politika řídí podle průzkumů veřejného mínění a rad marketingových expertů, působí tato tvrdohlavost až neskutečně. Alois Rašín byl ale velmi statečný muž. Prokázal to už za RakouskaUherska, kdy byl odsouzen v procesu s Omladinou, a za první světové války, kdy dokonce dostal za práci v odboji trest smrti. Tento úspěšný politik byl také tvůrcem prvního československého zákona.
Kdyby zůstal "jen" u toho, zřejmě by měl v učebnicích důstojnější místo. On se však stal také tvůrcem českého ekonomického zázraku. Atakový druh statečnosti se v některých kruzích neodpouští. Rudé právo po atentátu napsalo: "Nestydíme se za to, býval-li kdysi v našich řadách hoch, který je ochoten dát pro myšlenku i vlastní život." (Šoupal těsně před atentátem vystoupil z KSČ.)
Stín "asociálního" politika jako by na Rašínovi ležel dodnes. Přitom dlouhodobě a kladně ovlivnil českou politiku a ekonomiku jako málokdo jiný. Fiskální étos, který zabudoval do základů správy věcí veřejných, respektovaly nejen sociálnědemokratické kabinety za první republiky, ale svým způsobem i totalitní vlády. Na rozdíl od Polska či Maďarska se naši komunisté přeci jen tolik nezadlužovali. Novým nositelem úspěšného reformního étosu se po listopadu 1989 stal Václav Klaus. Ale v zásadě střídmou rozpočtovou politiku razila i ČSSD ještě za vlády Miloše Zemana.
Važme si ho, jak si zaslouží
Jestliže dnes mohou být naše reformy relativně mírné a sociálně citlivé, pak také díky myšlenkám a názorům, které přinesl Alois Rašín. Díky nim nedošlo u nás k takové devastaci ekonomiky jako v okolních zemích. On prosadil přístupy, na které mohl v devadesátých letech navázat Václav Klaus a které nás inspirují také dnes. Za svou statečnost zaplatil Rašín 18. února 1923 smrtí. Věnujme mu vřelou vzpomínku a zkusme si ho vážit tak, jak si to zaslouží. Kéž by všichni dnešní politici měli alespoň zlomek jeho odvahy, neústupnosti a předvídavosti.
