Zážitek z Vietnamu? "Krajané"
Mirek Topolánek
25.03.2008, MF DNES
Zápisník Mirka Topolánka
I když jsme včera končili "asijskou cestu" ve Spojených arabských emirátech, myšlenkami se pořád vracím do Vietnamu.
Země, připomínající svým tvarem šňůru perel kolem šíje Tonkinského zálivu. Země tisícileté kultury, sužované útoky ze strany čínských sousedů a nájezdníků, později japonských a francouzských kolonistů, která nakonec po krvavé vietnamskoamerické válce dosáhla pro některé bolestného sjednocení.
Ho Či Minovu Městu ani dnes nikdo neřekne jinak než Saigon -včetně pohlavárů, když se zapomenou. Vietnam je země tvrdé totality, ale dnes také země obnovy a nezměrné pracovitosti, postupně se měnící v místní formu "tropického kapitalismu". Země dvou tváří.
Věděl jsem také, že někde tam skončil svůj rozpolcený život můj kamarád Franta, vietnamsky Trung Nguyen Phan. Nepotkal jsem nikoho tak nadaného. Francouzské a japonské kořeny, dětství v Saigonu, odchod s otcem do Hanoje, studia v Brně. - Franto, co to čteš? Půjčíš mi to? - Jasně, ale aby ti to nevadilo. Je to slovensky - Díky za těch pár let, příteli.
Jaký je Vietnam dnes? Nebo spíše, jak jsem ho viděl já? Neuvěřitelný rozvoj i komercionalizace na každém kroku. Ale nad tím vším, všude a vždy, vietnamský úsměv. Navrhnu Sněmovně zákon vietnamského úsměvu!
A všude, všude krajané. Čeština je dorozumívací řečí v byznysu, ve vládě, v hotelu. Dvě stě padesát bývalých studentů československých vysokých škol mě v hospodě s českým pivem bouřlivě uvítalo opravdu jako krajana. Krásní lidé. Mým největším zážitkem z návštěvy Vietnamu jsou právě naši "krajané". Odnáším si přesvědčení, že toto poznání, víc než všechny dohody a smlouvy, které jsme podepsali, stálo za to.
