Homosexualismus jako státní ideologie

Ladislav Jakl

Debata o registrovaném partnerství homosexuálů bývá prezentována jako spor mezi tolerantními a svobodomyslnými stoupenci s nepřejícími a předsudečnými oponenty. Chci vysvětlit, že odpůrcem může být i zastánce svobody jednotlivce a přesvědčený antietatista.

Tvrdím, že skutečný zastánce minimálního státu, který nemá ambice dirigovat soukromí občanů, může registrované partnerství obhajovat pouze omylem. Daleko spíše si umím od takového člověka představit racionální zpochybnění institutu manželství. A vůbec nemám namysli nějaké zastánce „volné lásky“ či teorie o přežilé funkci rodiny, ale spíš zastánce myšlenky, že k dobrému rodinnému životu není nutné razítko a dozor státního úředníka. Rodina i manželství tu přece byly dávno před státem a teorie, že rodina je základ státu, je jen produktem zvrácené myšlenky, že stát je střechou nad vším lidským bytím.

Co to je manželství? V současné společenské a právní realitě je to vztah muže a ženy, oficiálně stvrzený státem. Je to tedy druh veřejné instituce. Stát stanovuje podmínky, při jejich splnění dává tomuto vztahu jistá privilegia a také určuje mnoho pravidel, kterými se vztah musí řídit, včetně pravidel pro jeho ukončení. Jen stát může vztah mezi dvěma lidmi, který dříve uznal za svou instituci a tak ho postátnil, oficiálně zrušit.

Počet partnerů žijících bez potřeby udělat ze svého vztahu státní instituci roste. Netvrdím, že je to trend pozitivní. Spíše je mnoho důvodů se domnívat, že dobrý není. Je ale reálný. Rozhodně nelze zjednodušeně říci, že vztah mezi dvěma lidmi, který není učiněn státní institucí, musí být méně stabilní, vyzařovat méně lásky či být menší zárukou pro děti. Lidé, kteří se takto rozhodnou žít, jsou dospělí a sami porovnají výhody a nevýhody svého rozhodnutí.

Umím si představit, že zásadový liberál bude navrhovat cosi jako „privatizaci“ manželství, jeho odluku od státu a tím vlastně zrušení manželství jako státní instituce. Rozuměl bych liberálovi, který by hlásal: co je státu do intimního svazku dvou lidí! Zájmy dětí přece umí stát ochránit i jinak a dělat to musí už kvůli velkému počtu dětí vyrůstajících dnes mimo manželství. Liberál může směle tvrdit, že stát nemá poskytovat intimnímu vztahu privilegia a na oplátku tím získávat právo strkat nos do tohoto privátního hájemství.

V dnešní společnosti takový liberál asi neuspěje, protože jeho oponenti budou oprávněně říkat, že je v naší tradici, aby instituce rodiny a manželství požívala zvláštních výsad a aby se stát k nim nechoval neutrálně. Liberál ustoupí, ale bude si myslet své. V každém případě pro něj vztah dvou lidí jako státní instituce nemůže být samozřejmostí. Bude stále vyžadovat od svých odpůrců argumenty, že to tak musí být.

Proto vůbec nechápu, že lidé, kteří se označují za liberály, pro které je stěží dost argumentů pro zachování státního manželství, bez mrknutí oka vidí dost argumentů pro vznik nové státní instituce: registrovaného partnerství homosexuálů. Vždyť zde musí těch argumentů být nutně ještě méně, ne?

U partnerství homosexuálů už prostě dostatek argumentů, aby se stát ztotožnil s privátním vztahem dvou lidí, privilegoval ho a péči o něj učinil jedním ze smyslů své existence, být nemůže. Nepochopím „liberála“ který říká, že je třeba privilegia ne zrušit, ale naopak dál rozšířit. Člověk, který chce současné právní uspořádání posunout k většímu důrazu na svobodu jednotlivce a dál od státního dirigismu, by logicky neměl požadovat zavedení registrovaného partnerství homosexuálů, ale když už by chtěl něco na současném stavu něco měnit, měl by jít směrem přesně opačným.

V problému tzv. registrovaného partnerství vůbec nejde o diskriminaci či nějaká práva. Jde o privilegizaci a institucionalizaci jistého typu vztahu. Stát se prý k takovému intimnímu vztahu nemá chovat neutrálně, ale má ho vyzdvihnout mezi své instituce. Neexistuje ale žádné právo na to, aby kterýkoli vztah ryze intimního a soukromoprávního charakteru byl uznán za státní instituci, státem privilegovanou, propagovanou (a také v mnohém svazovanou.) Pro stoupence svobody neexistuje žádný důvod, proč se má stát identifikovat s vybranými druhy soužití lidí.

V tomto problému nejde o homosexuály a jejich práva. Jejich jakoukoli diskriminaci je třeba odmítnout. Zde jde o homosexualismus, tedy o ideologii, která by se ráda stala jakýmsi státním náboženstvím bez odluky. Odmítat tuto ideologii je dnes riskantní, protože již dávno existuje nejen homofobie, ale - jak se zdá - také heterofobie, namířená proti všem kritikům ideologie homosexualismu a nasazující jim psí hlavu netolerance.


Ladislav Jakl,
tajemník prezidenta republiky

kratší verze vyšla 26. 1. 2006 v MFD

Ladislav Jakl
Tajemník a šéf sekretariátu prezidenta Václava Klause