Karel Čapek žurnalistický

Otto Drexler

Ve středu tu proběhla menší diskuse na téma politického názoru T. G. Masaryka a K. Čapka. Já jsem se do té diskuse nezapojil ( asi hlavně proto, že jsem neměl čas), ale zaujala mě. Teď mi jde pouze o Karla Čapka. Všichni jste asi slyšeli, a doufám že i četli, Čapkovu esej „Proč nejsem komunistou“. K. Čapek byl na rozdíl od spousty jiných spisovatelů také výtečným žurnalistou; psal sloupky v Lidových novinách a od samého počátku Přítomnosti do Peroutkových anket; právě stať „Proč nejsem komunistou“ byla poprvé uveřejněna v rámci ankety o komunismu v r. 1924. Proto, pokud chceme Čapkův názor blíže poznat, není nic lehčího, než si nějaké Čapkovy články přečíst. V r. 2003 vyšla knižní publikace „O demokracii, novinách a českých poměrech“, ve které jsou uveřejněny Čapkovy články s politickou a společenskou tématikou. Dozvíte se tam, jak značně se Čapek o politiku zajímal a politikou žil, že zmiňovaný esej nebyl jedinou čapkovou prací proti komunistům. K. Čapek uměl skvěle reagovat na komentáře svých protivníků, stejně jako na společenské úpadky té doby. Většina Čapkových článků není časově omezena a dají se bez problémů použít i dnes, což u naprosté většiny českých komentátorů nevidím. Čapek každý tehdejší problém viděl jako celospolečenský jev, nikoliv jako událost pana X a pana Y. Dovoluji si teď uveřejnit jeden Čapkův satirický článek z r. 1919.

Karel Čapek
Projekt občana Nádvorníka

…a proto navrhuji, aby se neprodleně začalo s věšením měšťáckých psů.
Soudruzi, občané, proletáři! Řekl jsem veliké slovo a vím, co znamená! Věšeti je práce, ano, těžká a mozolná práce. Věšeti se musí důkladně a poctivě; chceme věšeti pro lid, chceme věšeti navěky, nechceme žádné provizorium. (Výborně.)
Řekl jsem, že začneme s věšením měšťáckých psů. V takzvané „vlasti“ je jich jen třicet procent. Připočtěte stávkokaze, zaprodance, inteligenty a jiné nespolehlivé psy. Budeme-li soudit mírně, budeme-li soudit s krajní a slepou shovívavostí, budeme-li soudit s nedůstojnou a přímo zločinnou blahovůlí, budeme přesto nuceni pověsit nejméně šest milionů psů. Říkám to prozatímně. Hněv lidu nikdy nespí. Dílo očisty se musí dokonat.
Pověsíme šest milionů v době nejdéle jednoho roku. K tomu je třeba celé armády dobře placených proletářských sil. Věšení je práce. Chceme-li dosáhnout svých cílů, musíme někdy sáhnout i k práci. Musí se pracovat, říká Rašín. Dobrá, budeme pracovat. (Smích.)
Počítejte s jedním rokem. Kromě nedělí a svátků zbývá tři sta dní. Odečtěte sto dní na stávky. Odečtěte sto dní na schůze, volby, průvody a vůbec. Zbývá plných sto dní práce. Neříkám, soudruzi, že je to málo. Za sto dní máme pověsit 6 milionů měšťáckých psů; tedy za den šedesát tisíc.
Informoval jsem se podrobně. Jeden kat nemůže pověsit více než šest psů denně. Je to práce unavující a monotónní. Budeme tedy muset míti 10 000 katů a tolikéž pacholků. Čili dvacet tisíc zaměstnanců.
Dále jsou hrobaři. Jeden hrobař vykope tři hroby denně; je to těžká práce, která se musí dobře zaplatit. Úhrnem dvacet tisíc hrobařů.
Povozníci. Dopravit šest psích mrtvol za den na hřbitov je výkon maximální při mzdě dvaceti korun za mrtvolu. Musíme mít deset tisíc povozníků.
Soudce, nu, toho nebude vůbec potřeba. Ale musíme mít profousa, aby žalářoval asi tak šest měšťáckých psů, a na každého psa jednoho vojáka, který by ho zatkl a odvedl na popraviště. Úhrnem deset tisíc profousů a šedesát tisíc vojáků revoluční armády. Občané, mluvím v číslech co nejnižších.
Na šest poprav stačí jeden úřední zapisovatel, jeden řečník, který by odsouzencům vyčetl jejich třídní zločiny, jedna stařena, která by jim spílala a hodila po nich blátem, jež by po celý den udržovala ve vlhkosti; dále jedno chudé dítko, které by dalo odsouzencům napít vody, - občané, musíme pamatovat i na pohnutlivé momenty; konečně byli by tu zaměstnáni nejméně dva diváci, kteří by si při popravě sdělovali své dojmy a hlasitě schvalovali spravedlivý trest. To dělá dalších šedesát tisíc zaměstnanců revoluce.
Tak zaměstnáme věšením psů přinejmenším dvě stě tisíc našich pracovníků po dobu jednoho roku. (Hlas: A co potom?) A potom budeme panovat! (Sbor zpívá: A potom budeme panovat…)
Proto navrhuji, abychom ihned začali s věšením měšťáckých psů! (Potlesk. Občanu Nádvorníkovi je odevzdán nádherný vyšívaný provaz.)