Jak Polsko zachránilo Evropu před bolševickou chátrou

Jan Ziegler

Na tu dobu nesmíme zapomenout! Před 89 lety bojovalo Polsko o svoji holou existenci, nechybělo mnoho a ruští bolševici se rozlili po Evropě. Sám Lenin tehdy prohlásil: „Ještě několik dní vítězné ofenzívy a byla by dobyta nejenom Varšava, ale rozbit i versailleský mír." Vítězná ofenzíva polských vojsk však v srpnu 1919 zmařila komunistické naděje, rudá hydra byla na hlavu poražena.

Plány ruských bolševiků byly jasné, zničení Polska a spojení jednotek Rudé armády s německými komunistickými bojůvkami a nastolení rudého teroru. Evropa by se dostala pod nadvládu tlup vřeštících paviánů zpitých krví svých obětí, kteří jsou hubiteli lidské civilizace. Tak správně nazval komunisty sir Winston Churchill.

Zločiny rudé lůzy

Bolševická Rudá armáda měla zpočátku navrch, její jednotky postupovala onoho léta dvacátého roku na Varšavu, polská armáda jen stěží odolávala náporu rudé lůzy. Ta válka byla vedena velmi krutě zvláště ze strany bolševiků, kteří neuznávali ženevskou konvenci o zacházení s válečnými zajatci.Například ve vsi Bystryk brutálně povraždili rudí kozáci mladé nezkušené polské vojáky, kteří se chtěli vzdát do zajetí. Píše o tom Karel Richter ve své knize válka začala v Polsku.

Situace se v červenci pro mladý polský stát stala kritickou. Navíc evropští komunisté bránili v průjezdu vlaků s výzbrojí přes Německo a Československo do Polska, v tomto případě si zaslouží uznání československý ministr zahraničí Edvard Beneš, který zajistil dopravu zbrojních vlaků do Polska náhradní trasou přes Slovensko, když stávkující břeclavští železničáři zmateni rudou propagandou je nechtěli pouštět dál.

Maršál Józef Pilsudski, náčelník státu a nejvyšší velitel armády vystoupil 3. července 1920 se zásadním projevem k polskému národu: „Občané Rzecipospolité! Vlast vás potřebuje! Nepřátelé obkličující nás ze všech stran, soustředili všechny síly, aby zničili naší krví a lopotou polského vojáka vydobytou nezávislost. Zástupy útočníků, táhnoucích až z hlubin Asie, se snaží zlomit naše hrdinské armády, abys se vrhly na Polsko, podupaly naše nivy, pálily vsi i města a na velkém polském pohřebišti začaly svou hrůzovládu. Jako jedna nehybná zeď musíme povstat k odporu. Ať se nápor bolševismu rozbije o hruď národa. Ať na volání Polska nechybí žádný z jeho věrných a pravých synů, aby dle vzoru svých otců i dědů srazili nepřítele Rzecipospolité k jejim nohám. Vše za vítězství vše! Do zbraně!".

Výzva legendárního velitele se neminula účinkem a do polské armády se během krátké doby přihlásilo na sto tisíc dobrovolníků.

Zachránění Varšavy

Obrat ve válce nastal 15. srpna, v době, kdy už většina Evropy čekala, že Varšava padne každým dnem. Na tento datum připadá velký katolický svátek, Nanebevzetí Pany Marie a Poláci jako horliví katolíci přisuzují „Zázrak na Visle" právě přímluvě Matky Boží. Dokonce tehdy požádali papeže Benedikta XV., aby mohli Pannu Marii nazývat královnou Polska a tehdejší Svatý otce jejich žádosti vyhověl.

Ve skutečnosti se oddíly Rudé armády vedené Tuchačevským vyčerpaly a jejich početní stav klesl ve srovnání s polskými jednotkami, ve kterých sloužilo na severní frontě na tři sta tisíc mužů, na polovinu.

Plán protiofenzívy připravil Pilsudski ve spolupráci s francouzským generálem Weygandem a náčelníkem štábu polské armády generálem Tadeuszem Rozwadowskym. Britský historik Norman Davies přičítá hlavní zásluhy na porážce Rudé armády generálu Weygandovi. Každopádně však útok Poláků do boků bolševických sil znamenal obrat ve válce a během podzimu roku 1920 dostali ruští bolševici od Poláků ještě několik pořádných nakládaček. Rudá armáda byla silně zdecimovaná a nakonec byla Rižským mírem v březnu 1921 stanovena polsko-sovětská hranice v linii Desna-Slucz-Korzec-Zbrucz, která v podstatě kopírovala situaci při druhém dělení země v roce 1793.

V každém případě si Poláci zaslouží velké uznání za zachránění Evropy před rudým morem. Datum 15. srpna 1920 bychom si měli dobře zapamatovat. Věčná sláva polským hrdinům.

Polská hymna

Mazurek Dąbrowskiego

Jeszcze Polska nie zginęła
Kiedy my żyjemy,
Co nam obca przemoc wzięła,
Szablą odbierzemy.

Marsz, marsz, Dąbrowski,
Z ziemi włoskiej do Polski
Za twoim przewodem,
Złączym się z narodem.