Papež, křesťané a Paroubkovo pokrytectví

Jan Ziegler

V sobotu k nám přijede nejvyšší představitel katolické církve papež Benedikt XVI. Tuším, že šéf ČSSD Jiří Paroubek se při této příležitosti začne vytahovat, jakým je to křesťanem a možná dojde k závěru, že Ježíš Kristus byl vlastně prvním sociálním demokratem v historii. Ve skutečnosti je vztah vrchního socialisty ke křesťanství jedním z mnoha symbolů jeho života ve lži a pokrytectví.

Vládce Lidového domu Paroubek navštěvuje každoročně 6. července slavnostní bohoslužbu Církve československé husitské k uctění památky Mistra Jana Husa. Když se mu to hodí, tak o sobě vykládá, že je členem husitské církve a vyznává se z obdivu ke křesťanským hodnotám.

To všechno je ovšem neupřímná pokrytecká póza, pan Paroubek žádný křesťanem není a sedmé přikázání nepokradeš mu vůbec nic neříká.

Víte, na restituci církevního majetku můžeme mít různé názory, ale toto téma by se nemělo zneužívat v předvolebním boji. Billboard ČSSD, kde pod heslem sobectví bylo vytýkáno ODS vyplacení 277 miliard korun církvím jako náhrada za zabavený majetek, nepotřebuje komentář. Jiří Paroubek je naprosto bezpáteřní člověk, který, když se mu to hodí, hraje si na křesťana a jindy se zase snaží zneužít obecně rozšířené české nevraživosti vůči církvím. Tedy veletoč o tři sta šedesát stupňů.

Paroubek je člověk bez jakýchkoliv zásad, on se pouze zajímá o to, co by mu přineslo prospěch a tak mění názory i dvakrát denně, jak trefně poznamenal Mirek Topolánek. Pro příklady nemusíme chodit daleko nejdříve pochválil policii za zásah proti technařům, později, když se to lidem zase tak nelíbilo, najednou obrátil a připustil, že zákrok byl zbytečně brutální. Pak také schvaloval vybudování amerického radaru v Česku, aby nakonec zrušení plánů současné americké administrativy na postavení tohoto obranného zařízení oslavil jako „vítězství českého lidu." Jak je známo, kdysi rovněž velebil únorový komunistický puč v roce 1948 jako „vítězství pracujícího lidu." Nějak je nám na lidová vítězství zatížený.

Ovšem co chtít po bývalém nomenklaturním kádru - ekonomickému náměstku restaurace a jídelen, alespoň nějaké zásady? Kdepak, vždyť to přece nic nevynáší!