Jan Kraus ve stopách Vladimíra Železného
Petr Štěpánek
Vzpomínáte si ještě na pořad Volejte řediteli? A jakým způsobem ho Vladimír Železný používal a občas i zneužíval?
Když potřeboval nastolit nějaké téma, včetně politických, „udělil“ si slovo a na dané téma – bez jakékoli oponentury – pohovořil. Když si s někým potřeboval vyřídit účty, nemilosrdně ho z obrazovky znectil. Pochopitelně – aniž by ten druhý také dostal slovo. Když chtěl některého politika popostrčit – včetně sebe samého – také se vždy našel způsob. Právě kvůli Volejte řediteli vedla Rada pro rozhlasové a televizní vysílání s televizí Nova správní řízení o odejmutí licence k vysílání. Železného z toho tenkrát málem trefil šlak.
Vladimír Železný z obrazovek zmizel, nevymizelo však pokušení podobným způsobem zneužívat televizi. Uvolněte se, prosím je sice formátově jiný typ pořadu, ale není to tak, že Jan Kraus zde uplatňuje úplně stejné praktiky jako Železný ve Volejte řediteli?
S bulvárem mají problémy desítky celebrit. Ale jen Jan Kraus si s ním své osobní věci vyřizuje prostřednictvím pořadu financovaného veřejnoprávní televizí. Stejně veřejnoprávní obrazovku zneužívá, když chce znectít kupříkladu pořadatele ankety TýTý. Druhá strana prostor k vyjádření nedostane.
Blíží se volby lidoveckého předsedy. Michaele Šojdrové se u Krause dostane podpory a zacházení, o kterých se jejím protikandidátům může jenom zdát. Píárko jak vyšité. Je třeba ukázat „lidskou“ tvář Davida Ratha, šup s ním do Uvolněte se, prosím před nebývale krotkého Krause. Blíží se evropské volby, kandidují desítky lidí. Příležitost blýsknout se v populárním zábavném pořadu však dostane pouze zelená kandidátka. Že tu pak ze sebe sama udělala husu, je jiná story.
Nikdo Krausovi neupírá, že je vtipný a pohotový moderátor, ale svého výsadního postavení na obrazovce veřejnoprávní televize dlouhodobě zneužívá. A z jiné strany: Jaká je to vizitka pro Českou televizi, že její prestižní pořad moderuje ausgerechnet člověk, o kterém se v mediálním zákulisí dobře ví, jak moc blízko má k opozičnímu lídru Jiřímu Paroubkovi? Ano, to samo o sobě není nic proti ničemu, proti osobnímu gustu žádný dišputát. Ovšem to, že to z obrazovky, nota bene veřejnoprávní, je vidět – a ono to vidět opravdu je – je věc setsakra veřejná.
