Kalhotky

Pavel Landa

Víkendový fejeton

William Shakespeare, kupříkladu a jak známo, pořídil svá díla s meči, plášti a dýkami, s lichvářovým zápisníkem či s lačným vlkem, s lebkou, číší jedu a podobnými rekvizitami. Dneska by už to u nás zoufale nestačilo, s touhle veteší by byl břídil. Jak lze snadno zjistit, hlavním atributem současné české prózy jsou totiž – kalhotky.

Vojtěch Steklač, držitel ocenění českého ministerstva kultury za celoživotní dílo, například ve své nejnovější knížce Šeredka jde spisovatelstvu vzorem. Citujme hned z první povídky knihy nazvané Dominik: „Když mi svlékl i kalhotky, začala jsem já také svlékat jeho. Už jsem byla dočista nahá a on na mně ležel jen ve slipech.“ To ovšem není nahodilý úlet kdysi úspěšného autora knížek pro mládež, kdepak, kalhotky vystupují i v dalších povídkách státně ministersky oceněného tvůrce. Třeba: „‚Tak se mi zdá, že už ten otok ustupuje.‘ Ale pak mi po té noze jel výš. ,Nevadí vám to?‘ ‚Jsem přece v péči lékaře,‘ usmála jsem se. Dostal se mi až pod kalhotky, ale opravdu si počínal velice zkušeně a jemně.“

Kalhotky hrají též nezanedbatelnou roli třeba v knize MUDr. Davida Ratha, nadlouho nezapomenutelného českého ministra zdravotnictví a teď i poslance Parlamentu České republiky. Kniha se jmenuje Zápisky lékaře z pozdní noci a v roce 2002 ji vydalo nakladatelství Presstempus, s. r. o. v Břeclavi, v jehož čele stála Jarmila Klimovičová, tehdy ještě blízká spolupracovnice pana doktora, a dnes – údajně - osoba jím zcela zavržená. Kdo má chuť to číst, jistě sám rozpozná, kdy jde ve vypjatých momentech zápisníku pana doktora Ratha o kalhotky kolegyň, sestřiček, nebo pacientek.

Předkládat další ukázky z děl současných spisovatelů a nedejbože citovat už snad není nutné; ono je to všechno pořád stejně primitivní a primitivně stejné. Žádný div; přinést něco zbrusu nového ohledně kalhotek asi není jen tak, a to přesto, že právě přes kalhotky dnes patrně vede cesta ke slávě, cesta na Parnas. I když – pokusem o jakousi inovaci na dané téma by snad mohl být náležitě rozpracovaný, děsivý sen pana Poláka (violoncello), jím samým jen stručně vylíčený v přestávce jedné z jarních zkoušek Amatérského symfonického orchestru.

Domácnost pana Poláka tehdy v chladném předjaří tvořila jeho tchyně, manželka a dvě dospívající dcery, úhrnem čtyři pohledné dámy. Pan Polák vyprávěl, kterak v koupelně leží ve vaně, hledí na dvě prádelní šňůry napjaté nad svou hlavou a představuje si, jak zničehonic prasknou. Důsledek je fatálně nevyhnutelný: pan Polák ve vaně umírá, zavalen kalhotkami.
Uznávám, že na snu pana Poláka, vlastně thilleru, je pramálo vzrušujícího. Na jeho omluvu však budiž poznamenáno, že nechce být spisovatelem, vystoupat na Parnas, ba ani do Poslanecké sněmovny.

Pavel Landa
Pavel Landa je spoluautorem knih Encyklopedie pro milovníky Švejka (I. a II. díl) a Vojenská kuchařka, a autorem knih Dějiny budou od útery, Ženy, ženy, ženy