CEOOR – tyranie politické korektnosti
Ondřej Šlechta
Smutným příkladem, kam může dojít rovnostářské šílenství a pokrytecká snaha postihovat jakékoli známky tzv. „nenávistných projevů“, zvláště tehdy, kdy se děje ze strany tzv. „nevládních organizací“, jsou země Beneluxu. Na jednu stranu ultraliberální (čí spíše špatně pochopeným liberalismem daná) tolerance vůči „odlišným životním stylům“ – rozuměj kuřákům marihuany apod., homosexuální svazky, téměř naprostá volnost v otázkách euthanasie. Na stranu druhou snaha o potírání jakékoli kritiky masové imigrace a s ní spojených problémů, „multikulturní“ podpora radikálních islámských enkláv a neochota (či spíše strach) zasahovat proti islamistům. V těchto a ještě dalších věcech hrají společný prim Belgie a Nizozemsko.
Zaměřme se pro tuto chvíli na Belgii. Situace zde došla až tak daleko, že pro hlídání správného „multikulturního“ myšlení občanů a „pokrokového“ rázu v médiích byla zavedena organizace, která si ve svých praktikách nemá co vyčítat s praktikami totalitních tajných policií, snad až na (zatím?) absenci používání násilí. Jedná se o CEOOR – „Středisko pro rovné příležitosti a boj proti rasismu“.
CEOOR má moc a možnost cenzurovat články, texty písní a webové stránky, to vše s cílem vybudovat krásný nový svět, kde nikdo nebude nikoho urážet, všichni se budou mít rádi a nikdo nebude nikoho diskriminovat a stigmatizovat a nebudou existovat žádné předsudky. Říkáte si samozřejmě v čem ona cenzura spočívá a mnozí již tuší. Hádáte správně, CEOOR, který může například zasáhnout nejenom v případě, když zachytí mail se vtipem o muslimech, přeposlaný učitelem svým žákům a přičinit se následně o učitelův vyhazov (tato situace se v Belgii skutečně stala), nýbrž také zasáhnout tehdy, kdy by fakta a realita mohla jakkoli ohrozit proklamovanou multikulturní báchorku o mírumilovném soužití.
Opět uveďme konkrétní příklad. Před několika měsíci byl na hlavním bruselském nádraží imigranty zavražděn několika bodnými ranami 17-ti letý Joe Van Holsbeeck, neboť jim odmítl vydat svůj mp3 přehrávač. Vražda Belgií otřásla. Na místo vraždy nosili lidé hory květin a demonstrace se zúčastnilo podle BBC až na 80 000 lidí. Kvůli politické korektnosti však nebyl uveden etnický původ vrahů. Úplné záběry bezpečnostních kamer policie neuvolnila a obvinila z vraždy dva mladé Poláky, z nichž jeden uprchl. Pachatelé nebyli dopadeni. Když se po nějaké době objevily v belgickém deníku Het Laatste Nieuws fotografie ze zmíněné demonstrace, z neznámých důvodů byly z webu tohoto deníku staženy. Kdo za touto akcí stál, si domyslíte snadno.
CEOOR má pravomoc libovolně posílat lidi k soudu pro podezření z domnělého rasismu. Že jsou měřítka míry „rasismu“ značně, ne-li absolutně volná, netřeba dodávat. Činnost CEOOR v Belgii začíná pomalu skutečně připomínat praktiky represivních složek totalitních režimů. Stejně jako jsme se kdysi báli kriticky vyjadřovat o představitelích předlistopadového režimu a kritizovat jeho politiku, Belgičané aby se dnes báli vést například jen typicky hospodské řeči a (nedej bože) se v nich dotknout nějaké „utiskované menšiny“, protože neví, zda u vedlejšího stolu náhodou nesedí úředník CEOOR. Absurdnost celého faktu dokresluje také třeba to, že belgičtí studenti zajímající se o problematiku etnické migrace si jako témata svých diplomových prací vybírají raději migraci mezi republikami Ruské federace, aby nebyli tímto novodobým gestapem obviněni z „rasismu“.
Na závěr se nehodí nic lepšího, než citace ředitele CEOOR Jozefa de Witte, v souvislosti s distribucí jasně propagační pohlednice s nápisem „špinavý heterosexuál“, kterou chtěla CEOOR „upozornit na problémy homofonie v bigotní západní společnosti“. De Witte poté, co na něj jistý belgický občan (heterosexuál) podal kvůli této akci žalobu pro urážku a diskriminaci heterosexuálů, doslova řekl : „Pracuje pro nás řada expertů a ti vědí, co je diskriminace, navážení se do většiny nemůže být diskriminací.“ Podle de Witta není „diskriminací“ útok proti většině. Co tedy potom podle něj byl třeba Apartheid ?
Činnost organizací jako CEOOR budí nevěřícné kroucení hlavou, zlostné zatínání pěstí, u někoho možná ironické posměšky nad absurdností dnešní doby. Ono to ale k smíchu moc není.
Ondřej ŠlechtaAutor je šéfredaktor stránek www.eportal.cz
Osobní stránky