Tak přísaháme!

Pavel Landa

Víkendový fejeton Pavla Landy

Byl to pochopitelně bláznivý nápad pokusit se zahrát Ravelovo Bolero. Je to úchvatné dílo složené v podstatě jen z pouhých šestnácti taktů, ale famózně instrumentálně i jinak obměňovaných. V tom je jeho kouzlo. Chybějící nástroje měli posléze zastat hudebníci přizvaní z nedalekých profesionálních těles, čímž by výjimečně a jen pro tento účel vznikl orchestr známý jako typ KMČ (Kdo Má Čas). Ale už první pokus dopadl mimořádně žalostně. Maurice Ravel se nejspíš obracel v hrobě a zdrcený dirigent Josef Vlach Vrábelský, varhaník místního proboštského chrámu Nanebevzetí Panny Marie, ordinoval muzikantům delší přestávku, než se z té katastrofy vzpamatuje a najde noty na něco úplně jiného. A veřejně přísahal, že se do podobného experimentu už nikdy v životě nepustí.

„Já bych s tím přísaháním tak moc neházel,“ poznamenal v nastalé přestávce tesařský mistr a trombonista pan Holíkovský, kterému chybí na pravé ruce ukazováček, takže hraje na trombon tahový, pro který není ukazováček nutně zapotřebí. A připomněl, že coby voják a občan lidově demokratické republiky Československé si v přísaze výslovně žádal, aby ho za její nedodržení stihlo opovržení pracujícího lidu. Přísahu sice nějak očividně neporušil, ale opovržení pracujícího lidu ho, jakožto syna bývalého živnostníka, stejně neminulo. Nehrající hornista stařeček pan Vaňous, kapánek po mrtvičce, začal vyprávět, co všechno a na co přísahal jeho pan otec a co on sám osobně, takže se mu to dneska ani samotnému nechce věřit. Pan Polák (violoncello) zas kdesi četl, že náš poslední císař Karel, když už se mu Rakousko-Uhersko definitivně rozpadalo pod rukama, oficiálně zbavil své vojáky přísahy. A doporučil jim, aby se dali k dispozici vládám svých nově vzniklých států. Pan Polák pravil, že pokud je mu známo, žádný jiný státník, aniž by chtěl kohokoli jmenovat, už později nic podobného neučinil. „Nejspíš to bude tím,“ podotkl zvěrolékař a violista doktor Žaket, když odložil krátký doutníček, „že císař Karel, ať si o něm každý myslí co chce, bral vojenskou přísahu smrtelně vážně. Byl možná i v tomhle ohledu poslední.“

To už ale do pootevřených dveří nakoukla spanilá slečna Marcelka od prvních houslí a po svém obyčeji zaječela, že zkouška pokračuje. Dirigent Josef Vlach Vrábelský totiž našel noty na Florentinský pochod, což je zajisté kompozice podstatně jednodušší než Ravelovo Bolero, i když také do ní vsunul Julius Fučík značně svižnou basfiguru. Ta by mohla dělat vzhledem k technickým možnostem trombonisty pana Holíkovského určité potíže. Takže držme panu tesařskému mistrovi palce!

Pavel Landa
Pavel Landa je spoluautorem knih Encyklopedie pro milovníky Švejka (I. a II. díl) a Vojenská kuchařka, a autorem knih Dějiny budou od útery, Ženy, ženy, ženy