Evropský rozpočet prošel, ale co dál?

Robert Šalda

V polovině prosince schválil Evropský parlament konečný návrh rozpočtu Evropské unie na rok 2007. Jeho podobu lze označit za vcelku ucházející. Do budoucna se však bude třeba zamyslet nad tím, zda se musí Evropa tak široce angažovat.

Evropská komise vstupovala do vyjednávání s návrhem na rozpočet, ve kterém měly závazky dosáhnout stropu ve výši 1,08 procenta HNP EU. Naopak Evropská rada se snažila držet nohu alespoň trochu na brzdě a navrhovala strop 0,98 procenta HNP. Výsledkem je rozpočet v absolutní částce 126,5 miliardy Euro, což představuje 1,08 procenta HNP zemí EU a odpovídá spíše představám Evropského parlamentu a Komise. Kompromisu bylo dosaženo spíše než ve výši rozpočtu, v jeho struktuře.

Tak jako obvykle se nakonec nepodařilo provést některá úsporná opatření navrhovaná Radou. Ta se snažila snížit výdaje především v oblasti administrativy, což však u Evropského parlamentu neprošlo. Především se jednalo o zrušení několika stovek pracovních míst v aparátu Evropské komise. Namísto toho se zaměstnanci Komise dočkají prověrek své užitečnosti.

Naopak v průběhu několikaměsíčního projednávání rozpočtu došlo k navýšení některých výdajů především v Nadpisu 1 (Lisabonská agenda). Zde se jednalo o navýšení strukturálních a kohezních fondů. V celém rozpočtovém rámci finanční perspektivy na léta 2007 až 2013 bude moci Česká republika čerpat až 26,7 miliardy Euro na podporu rozvoje regionů, hospodářského růstu a zvýšení konkurenceschopnosti. Navýšeny byly například programy na podporu vzdělání a kvalifikace a k výraznému nárůstu dochází i v oblasti transevropských dopravních sítí a energetické infrastruktury.

Navýšeny o 12,5 miliard Euro byly i výdaje na podporu rozvoje venkova. Výdaje na přímé platby zemědělcům zůstaly zachovány v dosavadní míře. Do jisté míry se proti tomu také nedá mnoho namítat, protože jejich podíl na celkovém rozpočtu tak mírně klesne. To však neplatí pro zemědělce v České republice a v zemích, které do Evropské unie vstoupily v roce 2004. Jejich přímé platby, které jsou dle přístupových smluv oproti platbám v zemích EU 15 nižší, v letošním roce dosáhnou 40 procent toho co dostávají farmáři ve starých členských státech. V loňském roce to bylo pouze 35 procent I když tak zůstává systém dotací pro nově přistoupivší země nespravedlivý, alespoň k tomuto zlepšení dochází.

Do budoucna se však jeví jako největší úskalí pro tvorbu evropského rozpočtu to, jak společný měšec vůbec naplnit. V současnosti je Evropský rozpočet plněn ze sedmdesáti procent příspěvky jednotlivých členských států, které jsou odvozeny od výkonnosti jejich ekonomiky. Ekonomicky vyspělejší státy platí v přepočtu na obyvatele výrazně více než ty chudší. Část prostředků dodávají členské státy jako podíl na výnosu z DPH. Jedenáct procent příjmu rozpočtu pak pochází z výnosu cel a dávek z dovážených zemědělských výrobků. A právě v tom je velký problém. Pokračující liberalizace světového obchodu objem celních výnosů snižuje, což s sebou přináší tlak na hledání jiných zdrojů.

Příprava rozpočtu probíhala převážně v druhé polovině loňského roku v době předsednictví Finska. To již dalo na srozuměnou, že bude třeba provézt reformu příjmové části rozpočtu. Je však jasné, že navyšování příspěvků členských států odvíjejících se z výkonnosti jejich ekonomiky bude velmi těžko průchodné. Bohatší země, tzv. Gang šesti, již dnes velmi nelibě nesou, že musí doplácet ze svého na poměrně štědré strukturální fondy, ze kterých budou v nadcházejících letech Finanční perspektivy 2007 až 2013 čerpat především nově přistoupivší a chudší státy.

Mezi poslanci Evropského parlamentu se již objevily některé nápady na hledání nových zdrojů pro evropské přerozdělování. Příkladem může být návrh francouzského člena rozpočtového výboru EP Alaina Lamassoureho, který navrhoval zavedení daně za každou odeslanou SMS. Podobně je i zmiňována možnost daňového zatížení e-mailových zpráv. Tyto návrhy jsou šílené a lze říci, že i mezi poslanci Evropského parlamentu, z nichž mnozí mají sklon při každé příležitosti míru přerozdělování na úrovni Evropy spíše podporovat, nenaleznou širší podporu. Snaha o zavedení evropské daně, například ve formě odvodu z výnosu daně z přijmu fyzických osob, však může padnout na úrodnou půdu.

Zreformovat v letech 2008 až 2009 rozpočtovou politiku zavazuje Evropskou unii i Finanční perspektiva na léta 2007 až 2013. Zda se tato reforma má odehrávat spíše na příjmové či výdajové straně ale není stanoveno Již během předsednictví Velké Británie její premiér Tony Blair naznačil, že reformou by měla projít především výdajová část, zejména společná zemědělská politika, která se na celkovém přerozdělování evropských peněz podílí největší mírou.

Ideálním způsob jak hrozícímu deficitu evropského rozpočtu předejít, je výrazné omezení výdajů. Řadu z nich lze označit za spornou. Například některé programy na propagaci EU a obhajobu ideje evropského občanství. Jako snaha bojovat s větrnými mlýny se může jevit fond pro odstraňování následků globalizace. Největší pijavicí evropských daňových poplatníků je ale společná zemědělská politika, která spotřebuje téměř polovinu rozpočtu a sama přitom udržuje zemědělství v nekonkurenceschopné podobě a prodražuje ceny potravin pro spotřebitele.

Rozšiřující se pravomoci na úrovni Evropy něco stojí. Pokud by trend předávání pravomocí z národní úrovně do Bruselu pokračoval, problém jak jej financovat, by se dále prohluboval. V zájmu evropských daňových poplatníků tak je zachování co nejvíce pravomocí na úrovni jednotlivých států.