Globální neklimatické změny a Evropa

Zdeněk Prosek

Pojem globalizace, používaný k označení celosvětových společenských změn, už globálně zdomácněl. Rozsah a důsledky změn, vyvolaných především prudkým rozvojem a rozšířením moderních technologií, však nebývají doceňovány. Jejich ignorování může mít závažné dopady na život následujících generací.

Informace, peníze a zboží kdekoli a kdykoli

Globalizaci snad nejlépe charakterizují informační propojenost společnosti a stále volnější pohyb kapitálu a zboží. Silným akcelerátorem globalizace je možnost okamžitého a všeobecného přístupu k informacím. Kdekoli a kdykoli. O nové technologii, hodnotě akcií, výši úrody, spotřebě papíru, nebo třeba o módním trendu. Poskytuje nám příležitost lépe se rozhodovat. Prospívá vzdělanosti a šíří kulturu často odlišnou od té původní. Současně ale umožňuje nebývalou měrou ovlivňovat veřejné mínění, chování investorů i voličů.
Motorem globalizace je schopnost převádět ve zlomku vteřiny z jednoho kouta světa na druhý více peněz, než představuje domácí produkt kterékoli země. Investovat tam, kde je kapitál nejlépe zhodnocován. Ovlivňovat kurzy národních měn a úrokové míry bank. Strukturálně měnit hospodářství v kterémkoli regionu.
Globalizaci urychluje také rozvoj dopravy, vývoj dopravní techniky a počítačově řízené logistiky, která umožňuje během krátké doby přepravit cokoli z kontinentu na kontinent. Od vojenských sil a surovin po spotřební zboží a třeba i řezané květiny. Můžeme tak mnohem efektivněji využívat komparativních výhod a specializovat se v rámci mezinárodního obchodu. Lze také rychle poskytovat materiální pomoc a ještě rychleji kdekoli vojensky zasáhnout.
Pokud společnost nechce v tomto stále propojenějším a náročnějším prostředí zaostávat, nemůže být pasivní. Musí se přizpůsobovat novým podmínkám. Musí účelně využívat své omezené zdroje, geografické a přírodní podmínky a především lidský kapitál. Musí správně stanovit své priority a soustředit úsilí na zajištění svých potřeb a svého bezpečí. Pro společnost, která to dokáže, představuje globalizace jedinečnou příležitost k růstu kvality života a prosperity.

Každý je účastníkem

V soutěži vypsané globalizací je účastníkem každý. S velkým zjednodušením se dá říci například, že Spojené státy v ní využívají svůj vědecký, ekonomický i vojenský potenciál, zatímco Rusko čím dál více uplatňuje svůj vliv prostřednictvím téměř nevyčerpatelných zásob nerostných surovin, ropy a plynu. Čína čerpá svoji dynamiku z obrovské touhy miliardy lidí zlepšit své životní podmínky a daří se jí to, zatímco stovce milionů muslimů žijících na středním východě a toužících po tomtéž, se to nedaří. Do globální hry také nastupují země Jižní Ameriky se svými ambicemi a téměř čtyřistamilionovým trhem a nebude možná dlouho trvat a přidá se i Afrika se vším svým dosud nevyužitým bohatstvím. Každý se přitom stará především o své zájmy. Ukazuje se, že ne každý stejně úspěšně.
Evropa, marnivá na svoje kulturní bohatství a pyšná na své drahé sociální vymoženosti se chová, jako kdyby se nemusela přizpůsobovat. Závislá na surovinách a palivech nezadržitelně stárne. Nemá vůli postarat se o svoji vlastní bezpečnost. Nemá sílu uvolnit přebujelé regulace a vymanit se z tradičního protekcionismu a klientelismu, které omezují její schopnost konkurovat. V porovnání s jinými se jí nedaří dost efektivně využívat lidský potenciál ve vědě a výzkumu. To všechno Evropa velmi dobře ví a přesto s tím nedokáže nic udělat.


Evropa na čele boje s klimatem

Namísto aby se Evropa více orientovala na zajištění budoucí prosperity a bezpečí svých občanů, paradoxně se rozhodla stanout v čele boje proti globálnímu oteplování. Do tohoto nejistého podniku je ochotna investovat spoustu peněz svých daňových poplatníků. Nehledí přitom na velmi podstatnou skutečnost, že ostatní tak nečiní. Amerika jde zatím - navzdory svému guruovi boje s klimatem Albertu Arnoldu Goreovi – vlastní cestou, v níž se spoléhá hlavně na nové úsporné technologie. Rusko neskrývá, že hodlá na úsilí ostatních zbohatnout, aniž by cokoli samo do ochrany ovzduší investovalo. Čína na klima vůbec nehledí a urychleně staví uhelné elektrárny, aby stačila pokrývat exponenciálně stoupající spotřebu elektřiny. A rozvojové země mají rozhodně jiné starosti, než starost o globální oteplování.

Dopad evropského snažení bude globálně vzato nulový. Globální oteplování, které je navíc podle některých vědců jen málo ovlivňované lidskou činností, ale především přírodními a astronomickými cykly, nezastaví ani astronomické náklady, které to bude stát. Globalizace je ale realitou a v důsledku špatně zvolených priorit, nedostatku politické odvahy a nesmyslně utracených peněz se postupně snižuje šance Evropy úspěšně konkurovat ve stále ostřejší globální soutěži. To není dobrá zpráva pro mladou generaci Homo sapiens europaeus.





/psáno pro 51 PRO/