Cokoliv
Radek Martišek
Zastáncům knihovny učaroval "vizuálně strhující" vzhled a vše ostatní považují za vedlejší. Argumenty proti nechtějí slyšet, obtěžují je v jejich kochání se. Technické problémy je vůbec nezajímají a případné výtky tohoto typu považují za hloupé a nepodstatné. Pro jsou také proto, že je to "světové", případně od světového autora. Historické centrum Prahy ale nepotřebuje zesvětovět ani být ještě více v Evropě, ani si vylepšovat svou turistickou atraktivitu.
V tomto základním vidění se lišíme. Myslím si totiž, že architektura vzniká teprve dokonalou souhrou účelu, konstrukce, formy a místa. Její vzhled nepřichází samostatně, dříve ani později, ale je přirozeným a pravdivým projevem těchto faktorů. Věc je taková, jak vypadá, a vypadá podle toho, jaká je. Posoudit tuto zdánlivě prostou tezi je u čím dále tím složitějších staveb často nesnadné a diváka lze snadno oklamat. Těžko by Aristoteles posoudil krásu Concordu, kdyby nevěděl jak funguje, k čemu slouží, jak je postaven a jak by tedy takové obvyklé létadlo mělo vypadat. Abychom posoudili krásu v architektuře, musíme jí také nejdříve rozumět a musíme také nutně srovnávat. A srovnání knihovny od Future Systems (dále FS) s elegantními strukturami např. od Fostera, Piana a Rogerse, ke kterým Ch.Jencks tvorbu FS nepochopitelně řadí, je velmi skličující.
Soudobá česká kritika se s obtížemi vypořádává s návrhem knihovny od FS, protože se profilovala na skromnosti a účelu. Zde se však předkládá typický projev dekadentní fáze konzumní popkultury - honba za efektem a zábavou za každou cenu. To vše maskováno hávem avantgardy.
Tvar knihovny je bezdůvodně podivný. Působí dojmem, že motivace k formování tohoto skulpturálního artefaktu se týkaly pouze autora a nikoliv Prahy, knihovny, vnitřního prostoru a ani její konstrukce. To ve mě vyvolává silný pocit krátkodobé záležitosti, jakési legrace na týden otevřených dveří knihovny.
Hlavní nástup je v podstatě do rekta objektu a nikoliv čelem (které je obráceno do parku), jak by bylo asi přirozenější, takže se nemohu zbavit dojmu, že stavba je obrácena naopak. Důvod otočení je evidentní a totožný i se zcela bezdůvodnou výškou, totiž zapsat se do panoramatu za každou cenu. Autor tvrdí, že má nejmenší objem nad zemí, ale už mlčí o výšce. Proč je objekt tak vysoký, když současně jako jediný návrh umístil největší část pod zem? Proč nejsou v některých soutěžních perspektivách správné rozměry ani Pražského hradu ani samotné knihovny? Proč jsou kanceláře ve stejném prostoru jako čítárny (hluk atp. ) ? Proč je v přízemí velké špinavé parkoviště a nástup až ve výšce 5,4 m? Proč nemají pracoviště v přízemí žádné přímé denní osvětlení? Proč na sebe schodiště v jednotlivých půdorysech nenavazují a to mnohdy ani při předpokládaném posunutí ramen? Proč z hlavní čítárny není žádný výhled do parku a z vyšších pater jen značně omezený? Proč v^návrhu chybí "pouhých" asi 3.000 m2 kanceláří a jak budou nahrazeny? Jak se pověsí mnohatunová okna na lanovou fasádu při zachování plynulosti křivek obrysu? Proč jsou okna nastavena kolmo ke slunci? Jak budou okna odstíněna a jak při tom bude zajištěn už tak omezený výhled? Jak bude zajištěno rovnoměrné osvětlení interiéru, když okna jsou bodově rozmístěna v jinak uzavřené fasádě? Proč je přístup do restaurace přes všechny čítárny a kanceláře a proč není také z venku např. hned v přízemí? Proč je z vyhlídky výhled jen jedním směrem? Proč jsou všechny knihy včetně těch nejvzácnějších v jediném velkém neděleném a téměř nehasitelném požárním úseku? (hašení plyny má tolik omezení a podmínek, které zde nelze rozebrat) . Proč na půjčení pouhých 0,5 mil. knih ročně musí automaty nejdříve vystěhovat 30 mil. knih? Po kolika letech se bude muset opotřebovaný zakladačový systém vyhodit a vyrobit znovu? Proč je fasádní plášť jen jednovrstvý (estéti pozor! - má vliv na vzhled)? Jak se pravidelnými trojúhelníky pokryje nepravidelně zakřivená plocha? Proč jsou nástupní rampy tak krátké a tudíž nepovoleně strmé? Proč je diagonála průchodu v l.patře ve směru kudy nevede žádná nástupní ani prostorová osa (ta vede přesně naopak)? Proč je navržen počet WC pro 5.000 osob? Kudy se do budovy bude přivádět a odvádět vzduch, když celý plášť je hermeticky uzavřen a jeho vzhled to, předpokládám, nedovolí jinak než zespoda, tedy přes garáže nebo v jejich blízkostí? Jak máme důvěřovat úsudku firmy, která navrhla nejdříve knihovnu pro Paříž celou prosklenou a pro Prahu zase celou uzavřenou? Tyto a mnoho dalších znepokojivých otázek považují zastánci návrhu za příliš přízemní a ředitel FS se diví, proč si je někdo vůbec klade. Kritiku nebere jako nahrávku na obhajobu, ale fakt, že stavba vyvolává vášně je pro něj jen důkazem její výjimečnosti.
Hodnota moderního umění je relativní a je určena zejména stavem naší mysli. Záleží jen na nás, co uznáme za hodnotu a čemu uvěříme. Každý umělec dnes používá záměrně svůj vlastní kódovací jazyk a předstírá, že mu nemůže nikdo jiný rozumět. Tvůrci se předhánějí v tom, kdo z nich bude nesrozumitelnější a originálnější. Není pak ale žádná možnost si ověřit, zda to co říkají, dává vůbec smysl, či zda je to jen další pseudointelektuální kvač. Můžeme Rodinova Myslitele předělat na automat na kávu? Pokud ano, pak ovšem zahajujeme éru libovolného stavění, éru 22, éru čehokoliv, jakkoliv, pro cokoliv, kohokoliv, kdekoliv a kdykoliv.
Ano, můžeme vyrobit cokoliv. Architektura ale není cokoliv.
psáno pro architektonický časopis ERA21, č.4/2007, publikováno s laskavým svolením autora
|