Co všechno potřebujeme mít v Evropě společné?

Jiří Schwarz jr.

Liberální institut

V současnosti převládá přesvědčení, že nejlepším způsobem ochrany obyvatel Evropské unie před možným nebezpečím globálních trhů je tvorba zákonů, předpisů a norem, které by fungovaly na celém území EU. Stejně jako při každé jiné lidské aktivitě, i v tomto případě však můžeme kromě viditelných důsledků takové činnosti nalézt i ty, které, slovy slavného francouzského ekonoma a politika Frédérica Bastiata, již tak jasně viditelné nejsou. Pokusme se nejprve shrnout první typ dopadů na společnost: co je vidět? Například v oblasti ochrany spotřebitele vidíme na úrovni Evropské unie celou řadu mechanismů kontroly kvality a nezávadnosti produktů a platformy na sdílení informací o nebezpečných výrobcích. Docela určitě nemůžeme tvrdit, že by byly k ničemu - nezřídka jsme svědky toho, že tyto kontrolní systémy opravdu fungují.

Už ve skupině viditelných dopadů ale pozorujeme mnohá negativa tohoto řešení. Aby bylo možné administrativně zvládnout obrovské množství existujícího zboží, je potřeba vytvořit kategorie, do nichž budou jednotlivé výrobky rozřazeny. A v tento okamžik již přicházejí problémy, jež jsou dobře viditelné například u potravin, kde mnohé místní speciality do předpřipravených šuplíků nepasují. Jmenujme kupříkladu nám známé nesnáze s českým rumem, který podle evropských norem vlastně rum vůbec není. Ale daleko ničivější, a o poznání zajímavější, jsou důsledky druhého typu. Ty, které na první pohled vidět nejsou.

Za nejdůležitější z nich považuji vliv na samotné spotřebitele, kteří jsou od rána do noci ubezpečováni o kvalitě a funkčnosti politických kontrolních mechanismů, a tak sami přestávají myslet. Málokoho zajímá, odkud pochází jím kupované maso a jaká je jeho kvalita. Uchlácholeni ochrannou rukou politiků a státních úředníků dokonce často ignorujeme i ten z nejdůležitějších informačních mechanismů - cenu zboží. S důvěřivým přesvědčením nakupujeme to nejlevnější z levného a pak se pozastavujeme nad nedostatečnou kvalitou zboží. Skoro jako bychom zapomněli, že v ceně jsou zahrnuty nejen výrobní náklady, ale také dobré jméno výrobce a jeho náklady na kontrolu produktů.

Vliv na lidské chování však nekončí u nakupování, ale přenáší se dál. Když se mohou politikové postarat o kvalitu a bezpečnost zboží, mohou se postarat i o můj důchod, o mé zdravotní pojištění, o mé bankovní konto, o všechno! Člověk se tak pod vlivem všudypřítomné ochrany přestává starat sám o sebe, přestává nést zodpovědnost za svůj život a zcela se odevzdává do rukou druhých. Tím však řetězec ničivých dopadů stále nekončí. Ve chvíli, kdy většinu aspektů lidského života řídí nějaká centrální autorita, začíná být důležité, v čí prospěch tato centrální autorita rozhoduje. Kdyby byl každý jedinec svobodný, rozhodoval sám o svém životě a politikové mu maximálně poskytovali doporučení a rady, nebylo by důležité, jakým jazykem tito politikové mluví nebo jakou barvu mají jejich pasy. Ve chvíli, kdy bych měl pocit, že nechápou některá místní specifika, mohl bych se na svou zodpovědnost jejich radou neřídit.

Dnes často slýcháme, že velkým problémem EU je potlačování národních specifik. Tak to ale není. Když pár cizinců z Bruselu zákonem znemožní nazývat rum rumem, nebude se žádná skupina lidí zvaná "Češi" bouřit, že v Evropské komisi zakázali "český" rum. To se pouze já jako lidský jedinec právem rozčílím, že mi nějací neznámí lidé v daleké Belgii mluví do toho, jak mám pojmenovat to, co celý život s chutí piju. Není to žádný projev vlastenectví, je to prostě a jednoduše pochopitelný projev nechuti podvolovat se cizí autoritě a vzdávat se kvůli ní své svobody. O to více, když půjde o autoritu tvořenou zástupci cizích zemí, u nichž můžeme předpokládat, že budou spíše "kopat" za sebe než za nás.

Neexistují ale přece jen oblasti, kde je sjednocování v rámci EU prospěšné? Třeba v případě daní? Obecně lze říct, že lze jen těžko hledat oblast, kde by sjednocování, potlačování konkurence a harmonizace vedly k opravdové harmonii. Vždy je lepší, když existuje možnost volby. Vždy bychom měli upřednostnit konkurenci před kartelem, a to i v případě politiky.

Původní nekrácená verze.