Den daňové svobody 2008

Jiří Schwarz jr.

Liberální institut

Letošní den daňové svobody se i s přispěním 29. února posouvá o čtyři dny k začátku roku!

V letošním roce budou Češi pracovat na stát o tři dny méně než loni, tedy 158 dní. Díky přestupnému roku se nám však den daňové svobody posune o čtyři dny. Kdyby chtěl každý z nás co nejrychleji zaplatit svou pomyslnou část výdajů státu a odváděl od prvního ledna veškeré vydělané peníze do státní kasy, musel by tak v průměru činit až do pátku 6. června. Teprve v sobotu 7. 6., kdy nastane den daňové svobody, by si mohl nechat první letos vyprodukovanou korunu ve své vlastní kapse.

Výpočet Liberálního institutu vychází z odhadů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Tato metodika, která využívá odhad poměru veřejných výdajů na hrubém domácím produktu, umožňuje porovnat vývoj českého dne daňové svobody s vývojem v mnoha dalších zemích. Tradičně nejvíce úsilí stojí financování veřejného sektoru Švédy, kteří si připomenou letošní den daňové svobody až 14. července. Na druhou stranu si Švédové oproti minulému roku polepšili o celý týden a postupně se dotahují na druhou Francii, která se z loňského 16. 7. posunula k začátku roku "pouze" o čtyři dny (12. 7.). Následuje Dánsko (4. 7.) a Maďarsko (28. 6.). Pomalu nás dohání Německo, které poskočilo o šest dní a se dnem daňové svobody 9. června nám již dýchá na záda. Před Českou republikou jsou tradičně země jako Norsko (25. 5.), Spojené státy (18. 5.) či Slovensko (11. 5.).

Den daňové svobody je důležité připomínat z toho důvodu, že stát s penězi daňových poplatníků zdaleka nehospodaří tak opatrně a efektivně, jako by to dělali oni sami. Veřejný sektor by měl tudíž poskytovat pouze ty služby, které lze z různých důvodů jen těžko nechat na samotných jednotlivcích.

S napětím očekávaná reforma veřejných financí však v tomto směru zklamala. Pouhé kosmetické změny v jednotlivých daňových sazbách a přesuny daňového břemene z jednoho poplatníka na druhého s cílem vybrat ještě více nejsou vhodnou cestou k efektivnějšímu státu. Ekonomicky mnohem smysluplnější by bylo v prvním kroku nejprve omezit veřejné výdaje, nebo alespoň razantně zpomalit jejich růst. A teprve poté přistoupit ke kroku druhému, tedy k reorganizaci a snížení příjmů.

Z vládního fiskálního výhledu vyplývá, že zpomalování tempa růstu příjmů i výdajů státu by mělo postupně přijít v nadcházejících letech. Mají-li vládní dokumenty pravdu, měli bychom v příštích letech být svědky výrazného posouvání dne daňové svobody k počátku roku.

* Vývoj dne daňové svobody od roku 2000

* Srovnání s ostatními zeměmi