Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Polský kritik rychlokvašenosti své krajany nešetří

Josef Mlejnek

Do České republiky zavítá polský filozof a politik RYSZARD LEGUTKO. Česká společnost nyní nemá osobnost, která by obdobně spojovala učenost a praktickou politiku.

Překladatel a vykladač Platona, řádný univerzitní profesor. Nechodí ovšem s očima upřenýma výlučně k „nebi idejí“. V posledních letech se angažuje i v politickém životě Polska. V minulém volebním období senátorem za stranu PiS (Právo a spravedlnost), několik měsíců působil v menšinové vládě Jaroslawa Kaczyńského jako ministr školství. V současnosti je státním tajemníkem v Kanceláři prezidenta Lecha Kaczyńského, v červnových volbách byl zvolen poslancem Evropského parlamentu za PiS. Nedávno zde Ryszardu Legutkovi vyšla kniha, 22. října přednese v Praze přednášku Perspektivy Evropské unie -filozofické základy a perspektivy evropského projektu.

Definování polské duše

Ryszard Antoni Legutko se narodil 24. prosince 1949 v Krakově, studoval filozofii, v témže městě se habilitoval prací Kritika demokracie v Platonově politické filozofii, od roku 2003 je profesorem tamější Jagellonské univerzity. V osmdesátých letech vydával samizdatový časopis Arka, v samizdatu též publikoval svou první knihu Dilemata kapitalismu (1985). Vedle odborných publikací napsal i množství textů určených širší veřejnosti. Ty jsou pádnější, srozumitelnější, aniž slevují z noblesy autorova stylu. Z posledních Legutkových knih je třeba uvést Navrácený ráj (2005), Hrana za blázna (2006), Traktát o svobodě (2007) a Esej o polské duši (2008).

Esej o polské duši tvoří druhou část letošního českého výboru Legutkových prací nazvaného příznačně podle jednoho ze zastoupených textů Ošklivost demokracie. Autorova reflexe moderních dějin rodné země nemá podobu odtažitého traktátu, protože Legutko je v ní silně zaangažován vlastní zkušeností. Esej o polské duši vyvolal v autorově vlasti protichůdné reakce. Není divu: je radikálním, ke kořenům věcí jdoucím tázáním po smyslu polských dějin po obnově polské samostatnosti po první světové válce. Je zároveň „pláčem koruny“ polské: po čtvrtém dělení v roce 1939 (paktem SSSR - Německo) bylo Polsko nejen vymazáno z map, nýbrž do budoucna nenávratně přišlo o dva ze čtyř - vedle Varšavy a Krakova - opěrných bodů své kultury a vzdělanosti, totiž o města Lvov a o Vilno (Vilnius). Zvláště patrná devastace nastala ve „městě filozofů“, ve Lvově, z nějž pocházejí i Legutkovi předkové. Hořká lekce národní demytologizace začíná u skutečnosti, že Polsko bylo po válce - Stalinovým rozhodnutím a slepotou západních spojenců - posunuto o dvě stě kilometrů na Západ, na území odebraná Německu, zatímco východní území se stala součástí Sovětského svazu. Následně byli Poláci vystaveni tvrdé komunistické indoktrinaci, jejíž součástí byla pokřivená koncepce polských dějin, jakož i výklad polské státnosti negativně se vymezující k meziválečnému dvacetiletí polské „první republiky“. Vládu komunismu charakterizovala snaha vytvořit z Poláků nový, socialistický národ bez paměti, s ideologickou náhražkou vlastní minulosti - a s řadou tabuizovaných skutečností z polských dějin a kultury.

Legutkovy úvahy v eseji o polské duši se neomezily na minulost. Hledá také odpověď na otázku, co mají Poláci dělat v moderním světě a v současné Evropě, mají-li klást odpor obecným entropickým tendencím z opačné strany, nebo se jim poddat a rezignovat na svoji těžce vydobytou identitu a na svůj úděl. Nebezpečí jsou reálná. V závěrečné kapitole, nazvané Zkrácená perspektiva, která představuje analýzu polského, ale nejen polského rychlokvašeného návratu do Evropy, čteme tato slova: „Nevzdělaný politruk nebo komunistický kritik potírající třídně nepřátelskou tvorbu mají svou analogii v liberálně demokratických apologetech rovnosti výrazu, ve vysvoboditelích od falešného vědomí, v ideolozích zapojování vylučovaných nebo v kriticích umění a myšlení vyjadřujících nadvládu třídy, rasy a pohlaví.“

Nezaskočen praxí

Je tu však i další dilema, tentokrát týkající se přímo Legutka. Jak totiž zvládat „ošklivost demokracie“ ve vlastní politické praxi? Legutko především doporučuje nebýt sentimentální - s dodatkem, že to, co je v politice chytré, nemusí nutně znamenat nemorální. Politikou jako filozofickým problémem se zabývá celý svůj dospělý život. „Poté, co jsem o politice přečetl nepřeberné množství knih, se nemohu tvářit jako hlupák a nemohu tvrdit, že mě to, co mám nyní možnost vidět zblízka, nepříjemně zaskočilo,“ prohlásil ještě jako senátor. Život v parlamentním systému předpokládá, že hlavními aktéry politického života jsou strany, které si ke svému přežití musí uchovat vliv. Komunikace mezi politiky a voliči je obtížná a málo čitelná, sympatie a antipatie se utvářejí jinak, než napovídají objektivní informace.
S podobným krédem a bez iluzí Ryszard Legutko vstoupil do Evropského parlamentu, kde je součástí toho partajní uskupení, k němuž tam náleží i ODS. Za úkol Legutko považuje posílení role menších států v Evropské unii: „EU je i přes deklarovanou myšlenku rovnosti výrazně rozdělena na rovné a rovnější, na ty, kdo mohou do věcí mluvit, a na ty, kdo toho smějí říkat nepoměrně méně.“

(Vyšlo v sobotní příloze MFD Kavárna 17. října 2009.)

S jakými cíli jdete jako nově zvolený poslanec do Evropského parlamentu?
Cílů je víc a mají také různý stupeň důležitosti i rozdílné šance na uskutečnění. Vytvořili jsme parlamentní frakci s poněkud nezvyklým názvem Konzervativci a reformátoři, ale na názvu zase až tak nezáleží. Měla by být v Europarlamentu počátkem či zárodkem pravicové či konzervativní skupiny. Evropský parlament je obecně vzato podobně jako EU velice málo ideově diverzifikovaný, mnohem méně než například USA, a je posunutý doleva. V Unii už delší dobu vládnou křesťanští demokraté, kteří s křesťanskou demokracií v původním smyslu nemají mnoho společného, a dále pak socialisté. Nikdy tam zatím nebyla zastoupena pravice, pravicové myšlení. Existují různé pravicové strany, které bojují proti EU. Jde o malé skupiny, byť pestré, ale dosud nevytvořily žádnou reálnou alternativu. Naším cílem je tuto alternativu vytvořit.

(Z rozhovoru, který vyjde v Reflexu 29. října 2009)


Profesor Ryszard Legutko přednese 22.10. v Autoklubu (Opletalova 29, Praha 1) v rámci semináře pořádaného CEP, CDK a Polským institutem přednášku Perspektivy Evropské unie. Filozofické základy a perspektivy evropského projektu. Seminář moderuje Václav Klaus.



Josef Mlejnek
 
  Přístupy: 161226 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA