Královéhradeckému kraji hrozí radikální zkrácení Programu obnovy venkova

Libor Mojžíš

Úvodem článku se nevyhnu krátké historické vsuvce. Program obnovy venkova byl od roku 1991 národním programem. Po vzniku krajů v roce 2004 přešel tento program logicky na jednotlivé kraje. Je jasné, že čím je stupeň rozdělování a uvolňování dotací pro jednotlivé žadatele na bližší úrovni (kraj má k obcím rozhodně užší vztah než např. ministerstvo), tím je finanční pomoc účelnější a snadněji kontrolovatelná. Protože peníze nebylo možné z hlediska zákona „omašličkovat“, tedy rozdělit jednotlivým krajům na základě zákona o rozpočtovém určení daní, všichni se spokojili s Prohlášením Asociace krajů. A tak se například u nás v Královéhradeckém kraji do nástupu „oranžové“ vlády finance dokonce výrazně zvyšovaly. Stalo se tak trochu paradoxně za vlády ODS, která však měla rozvoj venkova ve svých programových prioritách.

Viz následující tabulka:
Přehled prostředků určených od roku 2004 – 2009 na POV



V předchozích letech se částky pohybovaly mezi 37,5 a 50 miliony korun, a i tak čelil program zhruba třikrát větší poptávce. K dnešnímu dni je však v návrhu na rok 2010 pouhých pětadvacet milionů korun! Zdůvodňujícím „zaklínadlem“ je samozřejmě světová hospodářská krize. A prohlášení Asociace krajů? To je v tuto chvíli pouhým cárem papíru!

Nyní by bylo logické, kdyby se Program obnovy venkova dostal opět na celostátní úroveň. Nedělejme si totiž iluze, že Program obnovy venkova bude zastoupen celostátním Programem rozvoje venkova. Ten je totiž administrativně mnohem náročnější a menší obce se jím budou těžko zabývat. Je komplikovanější, než leckteré operační programy. Kraje by tak prokázaly svoji neschopnost podporovat regionální rozvoj na venkově a administrovat vcelku jednoduchý dotační program, který jim byl převeden z celostátní úrovně. A Královéhradecký kraj je jedním z pěti krajů, který jde i pod úroveň roku 2004, tedy oněch původních 37,5 milionů korun. V návrhu rozpočtu má totiž zmiňovaných 25 mil. Kč. A to už je silná rána pro naše starosty. V takovém případě by se jednalo o téměř dokonalou likvidaci jednoho z nejúspěšnějších nástrojů regionálního rozvoje českého venkova. A proti tomu je třeba se zásadně ohradit!