Boj s terorem prohráváme. Vlastní vinou

Ondřej Šlechta

Akce britské policie a tajných služeb, která v poslední chvíli zabránila obrovské tragédii a masakru možná tisíců lidí, znovu ukázala na fakt, že teror je (bohužel) všudypřítomnou hrozbou, muže přijít prakticky kdykoli a ubránit se mu lze jen velmi těžko.

Bylo by potměšilé mluvit o současném terorismu jen jako o nějaké obecné hrozbě, která není vázána na konkrétní ideu, spojenou s určitou a velmi konkrétní vizí uspořádání světa.

Terorismus je jev, který lidstvo provází prakticky od pradávna a bude jej provázet pravděpodobně i poté, co bude současná „válka s terorismem“ eventuelně vyhrána. Co nás však v současné době trápí nejvíc, je právě terorismus islámský, protože nepředstavuje jen pouhé násilné prosazování „nějakých“ názoru, nýbrž je zaměřen a útočí proti samotným základům západní civilizace s cílem ji zničit.

Jedněmi z hodnot západní civilizace je liberální důraz na svobodu jednotlivce a demokracii, coby způsob vlády. Tyto hodnoty jsou však paradoxně největším kamenem úrazu v boji s terorismem. Protože nemají své hranice. V demokracii má samozřejmé každý právo na svůj názor, má právo se svobodně shromaždovat a stýkat se s lidmi, s jakými uzná za vhodné. V takzvané „liberální demokracii“ jsou však tato práva dotažena „ad absurdum“. Jakýkoli zásah represivních složek proti kterékoli skupině obyvatel (narušení jejich demokratických práv) je totiž nepřípustné, pokud neexistuje „důvodné podezření“. To kupříkladu umožnilo a neustále umožňuje islámským fanatikům vytvářet si z evropských mešit „centra odporu“, ve kterých plánují své útoky. Je to dokázáno třeba v případe loňských útoku na londýnské metro. Ale nemusíme chodit ani do minulosti, stačí se podívat na některá pařížská, či berlínská sídliště, kde islamisté de facto vládnou podle svých pravidel a jakákoli, byt úvaha o zásahu proti nim je ultraliberální intelektuální frontou ihned označena za nepřípustné narušení svobod.

Zmařený pokus o útoky na britská letadla způsobí ještě vetší zpřísnění bezpečnostních opatření. Na jednu stranu je to dobře, na stranu druhou ale nezbývá než uznat, že přesně o takovouto atmosféru strachu a nejistoty fanatikům mimo jiné jde. Bojím se toho, že ani britskými složkami zmařený pokus o jasnou genocidu neprobudí Západ natolik, aby se konečně začal účinně bránit. Neustálým zpřísňováním bezpečnostních opatření boj nevyhrajeme. Kam až to dojde? Dnes budou v letadlech zakázány lahve s nápoji, za půl roku může někdo použít nálož ve formě několika archu papíru. Přestaneme nakonec kvůli islamistům létat?

Bezpečnostní opatření samozřejmě ano, ale myslet si, že tím vyřešíme jádro problému je zakrýváním si očí před realitou. Nesmíme dělat přesně to, co fanatici chtějí, ale na druhou stranu jim musíme částečné vnutit jejich styl boje. Tak jako malé množství jedu muže být pro lidské tělo naopak prospěšné, stejně tak když jim lidově řečeno „dáme okusit vlastní medicínu“, získáme výhodu. Veďme boj správným směrem, po příchozích imigrantech vyžadujme důslednou loajalitu ke státu a asimilaci, důrazně dohlížejme na podezřelá centra, dejme vetší volnost bezpečnostním složkám a umožněme jim preventivně zasahovat proti těm nejpodezřelejším. Ať islámští fanatici dostanou strach, stejně jako se ho oni snaží nahnat nám.