Chcípnete, a já zas budu muset kopat hrob!
Richard Tesařík
LN 13. prosince 2008
Kalendáře s akty sportovců a sportovkyň? Proč ne? Zvlášť když je výtěžek přivýdělkem ku sportovní činnosti. Jenže v dobách mého sportování by nás komunisté s akty asi hnali. Abych si mohl koupit pořádné tretry, přivydělával jsem si na brigádách.
Adidasky či Pumy nebyly k mání a v oddíle jsme fasovali takové černé, kterým po čtyřech skocích do dálky zůstala podrážka i s hřeby v odrazovém prkně. Toužil jsem po ručně šitých, bílých s modrými proužky. Stály tenkrát dvě stě padesát korun.
Dnes se to zdá jako zadarmo, jenomže tenkrát jsem kvůli tretrám absolvoval brigádičku na Olšanských hřbitovech. Byl jsem pomocníkem pro všechno. Plat byl tři koruny deset haléřů na hodinu hrubého, takže na tretry padla čtrnáctidenní brigáda. Bylo tam ale krásně. Bylo léto, mně bylo sedmnáct, připadal jsem si nesmrtelný a život na Zemi jako by začal až mým narozením. A na brigádě byla také krásná děvčata. To byla velká motivace vstávat dřív než obvykle do školy a každý den tam dojet.
Taky to ale bylo náhlé vytržení z teplého doupátka Dejvic a tamních, mně dobře známých podivínů. To hrobník Áron byl jiný formát. Když nás našel, jak se schováváme v hrobce bývalého majitele pohřebního ústavu před deštěm, sprostě nás seřval. A nakonec dodal: Neseďte na tom mramoru, nastydnete, chcípnete, a já, do pr...e, budu zas muset kopat hrob! Bylo to náhlé prozření, protože jinak tam bylo plno jiných a velice zajímavých lidí.
Richard Tesaříkhudebník a herec
