Jak jsme nasazovali holkám kotel
Richard Tesařík
LN 8. února 2009
Tesaříkův akord
Narazil jsem na Eurosportu na pro mne nový sport. Něco jako skikros, leč na bruslích. Nevím, jak se ta disciplína jmenuje česky, ale tam v Quebeku to byl Crashed Ice. Bylo tam třiatřicet pod nulou, plno diváků a všem se mohutně „pářilo“ od úst, když povzbuzovali závodníky a závodnice (všimněte si mé genderové korektnosti).
Ti měli hokejovou výstroj včetně rukavic, jenom hokejku ne, a zdálo se, že nikomu ten mráz nevadí. Asi se zrovna lokálně oteplilo (zde si povšimněte pro změnu zase mé nekorektnosti).
Když vzpomenu mé bruslení v dětství a mladickém věku, bylo to povětšinou v Dejvicích na Kotlářce, eventuálně u nás na dvoře, kde jsme taky dokázali vyprodukovat kluziště. Kotlářka však byla v pubertálním věku daleko přitažlivější, protože tam chodilo víc holek a my jsme jim nasazovali tak zvaný kotel. Ten spočíval v tom, že jeden pubescent tlačil před sebou druhého pubescenta, který jakoby seděl, a vytvořili tak pojízdné křeslo. Vyhlédnuté krasavici takto podrazili nohy, ta klesla do živého křesla a pubescenti, tedy i já, ji vozili po kluzišti a využívali objevných dotyků, bohužel tlumených zimním oblečením.
Byly to báječné časy objevů. Nikdy ale nebylo jako v Quebeku třiatřicet pod nulou. Těch minus deset však stačilo k tomu, že jsme měli po několika hodinách huby zkroucené mrazem, a když se někdo usmál, vypadal jako idiot. O zahvízdání ani nemluvím. A abych to zakončil nekorektně, dost zim jsme hráli hokej jenom na betoně, protože prostě vůbec nemrzlo a nebyl led.
Richard Tesaříkhudebník a herec
