Nejrozpínavější státní rozpočet v historii

Martin Kocourek

NEWSLETTER – listopad – prosinec / 2003

Vytlačování investic v ČR

Počátkem roku 2003 jsme stáli těsně na hraně rozpočtové propasti. Dnes – díky koaličnímu rozpočtu na rok 2004 – jsme o krok dále. Říjnový návrh státního rozpočtu na rok 2004 je základním nástrojem finanční politiky státu v roce 2004. Kdo nám rozpočet předkládá? Co vlastně tento rozpočet znamená? A co nám tento rozpočet v budoucnu přinese?

Nekompetentnost vlády

Pokud za prvních 5 let samostatné ČR (1993–1997) vzrostl státní dluh o 13,8 mld. Kč na celkem 172,2 mld. Kč, tak během dalších 5 let (1998–2002) vzrostl státní dluh ČR o dalších 223,7 mld. Kč na celkem 395,9 mld. Kč. Nyní – podle podkladů samotné vlády – víme, že za další čtyři roky (2003–2006) státní dluh vzroste o dalších 431 mld. Kč na konečných 827,7 mld. Kč v roce 2006.

Každá 4členná rodina bude do roku 2006 zatížena dalším dluhem ve výši 169 tis. Kč na celkem 325 tis. Kč. A jen na úrocích z přírůstku státního dluhu zaplatí 4členná rodina za 4 roky 53 tisíc a na dluhové službě utratíme celkem 136,5 mld. Kč (což jsou skoro 3 rozpočty MŠMT). Deficity a náklady z nich plynoucí se stávají zcela jasným břemenem pro naše občany a stále reálnější hrozbou.

Názorové proměny současného premiéra Špidly a ministra financí Sobotky v rozpočtové oblasti v čase jsou příznačné. Počátkem roku 2000 se Vladimír Špidla (tehdy jako první vicepremiér vlády) a Bohuslav Sobotka (tehdy jako sněmovní rozpočtový expert ČSSD) přihlásili k závazku vlády ČSSD, že státní rozpočet na rok 2003 bude vládou navržen jako vyrovnaný a zároveň, že deficit soustavy veřejných rozpočtů bude v roce 2003 splňovat maastrichtské kritérium, tj. 3 % HDP.

V polovině roku 2002 se Vladimír Špidla (již jako premiér) a Bohuslav Sobotka (již jako ministr financí) k tomuto svému závazku nehlásili a naopak v rámci Programového prohlášení vlády prosadili dlouhodobé záporné odchýlení od maastrichtského kritéria a to tak, že ještě v roce 2006 měly deficity veřejných rozpočtů činit 4,9–5,4 % HDP.

Již za 5 měsíců – v prosinci 2002 – ministr financí Sobotka mění názor a navrhuje variantní snížení cíle z Programového prohlášení na hodnotu 3,7 % HDP deficitu veřejných rozpočtů v roce 2006. Za dalších 7 měsíců, v červenci 2003 vláda premiéra Špidly a ministra financí Sobotky odsouhlasila zase jiný cílový deficit veřejných rozpočtů v roce 2006, a to ve výši 4 % HDP.

Tato neustálá změna cílových hodnot deficitu veřejných rozpočtů v roce 2006 jednoznačně svědčí o dlouhodobé neujasněnosti pohledu na situaci veřejných rozpočtů ze strany klíčových členů vlády. Je důkazem dlouhodobé nekompetentnosti premiéra a ministra financí v oblasti stavu a vývoje soustavy veřejných rozpočtů.

Je zcela zřejmé, že dopad takovéto fiskální politiky neboli budoucího zvýšení čistého úvěru vládě o dalších 431 mld. Kč bude mít na domácí úvěrovou emisi a objem klientských úvěrů zcela zničující vliv.

Státní rozpočet na rok 2004

Státní rozpočet na rok 2004 je navržen jako nejrozpínavější v celé historii ČR. Pokud rozpočet na rok 2003 měl původně přerozdělovat zhruba 33 korun z každé stokoruny vyprodukované v ČR, tak navrženým rozpočtem na rok 2004 bude vláda přerozdělovat 34,60 Kč z každé stokoruny. Dokazuje to fakt, že HDP má v roce 2004 růst nominálním tempem 5,6 %, ale výdaje rozpočtu porostou tempem 9,3 %. Také daňové kvóty budou rekordní, jednoduchá dosáhne historického maxima na 22,7 % k HDP, složená daňová kvóta také vytvoří rekord na 40,4 % k HDP.

Hodnota jednoduché daňové kvóty ve výši 22,7 % k HDP, stejně jako predikované hodnoty této daňové kvóty do roku 2006 (viz Střednědobý výhled státních rozpočtů na roky 2005-6) jasně prokazují porušení závazku vlády z jejího Programového prohlášení, kde se vláda zavazuje, že nebude zvyšovat celkové daňové zatížení a bude stabilizovat daňovou kvótu na úrovni roku 2000 včetně realizace opatření proti jejímu autonomnímu poklesu.

Státní rozpočet na příští rok je nepravdivý. Ministr financí tvrdil, že vládní koalice skončila se započítáváním mimořádných jednorázových a neopakovatelných příjmů do celkových příjmů státního rozpočtu. Pokud by se prý nějaké mimořádné příjmy vládě do rozpočtu (a asi jen násilím) vnutily, pak by měly být použity na financování mimořádných a neopakovatelných výdajů. V předkládací zprávě však najdeme cca 11 mld. Kč mimořádných, neopakovatelných příjmů. Neopakovatelných příjmů, které ale podle historie jejich nalezení ani náhodou nefinancují mimořádné výdaje, ale právě překročení výdajového rámce na rok2004.
Státní rozpočet na rok 2004 je nepoctivý. Hraje podivnou a nepoctivou hru s kraji, protože jednak bez ohledu na
platnou legislativu (což je stále projednávaná a nedořešená novela zákona o rozpočtovém určení daní) předjímá doposud nedořešenou otázku financování odpovědnosti a úkolů krajů v příštím roce, přičemž o tímto rozpočtem takto předjímané řešení kraje vůbec nestojí. Anebo řešení v rámci rozpočtového určení daní bude jiné, než předjímá tento návrh rozpočtu, což je ale také nepoctivé, neboť logicky by měly být nejdříve známy vztahy rozpočtu a krajů v rámci rozpočtového určení daní, a podle toho, a teprve poté, by měly být nastaveny základní parametry rozpočtu.

Jinými slovy, kraje nedostanou v rámci rozpočtového určení daní vůbec nic, a pak se nemusí měnit základní parametry tohoto rozpočtu, ale pak je vláda nepoctivá vůči krajům. Nebo kraje něco dostanou, ale pak je vláda nepoctivá vůči poslancům, protože se budou muset příslušně změnit základní parametry tohoto rozpočtu.

A dále je nepoctivé také to, že vláda opakovaně tvrdí, že se rozpočtem roku 2004 otočí trendy, ale jak jsem se již dříve snažil prokázat, všechny parametry jsou ve srovnání s rozpočtem na rok 2003 horší. A znovu tak máme na vybranou, buď je tedy nepoctivý tento rozpočet nebo je nepoctivá vláda, nebo platí třeba i obojí zároveň.(viz tabulka 1).

Poznámky :
1) Zdroj: Vládní finanční statistika, www.mfcr.cz
2) Zdroj: Střednědobý výhled státního rozpočtu na roky 2005 a 2006
3) Zdroj: Očekávaná skutečnost z dokumentace vládního návrhu státního rozpočtu ČR na rok 2004
4) Rok vzniku samostatné ČR
5) 13,4 mld. Kč (= sl.2 – sl.1), 223,7 mld. Kč (= sl.4 – sl.2), 21,4 mld. Kč (= sl.3 – sl.2), 202,3 mld. Kč
(= sl.4 – sl.3), 431,8 mld. Kč (= sl.6 – sl.5 )

Děsivé důsledky

Rozpočtová politika vlády ničí domácí investice. Podle měnového přehledu ČNB v letech 1998–2002 vzrostla čistá zahraniční aktiva v české ekonomice o 383 mld. korun, domácí úvěry poklesly o 181 mld. Kč a čistý úvěr vládě vzrostl o 271 mld. Kč, přičemž klientské úvěry obchodních bank a České národní banky poklesly o 331 mld. Kč.

Dopad deficitů veřejných rozpočtů mezi roky 1998 až 2002 na domácí úvěry je hrozivý: formou sacího efektu je zvyšován čistý podíl úvěrů vládě na úkor klientských úvěrů obchodních bank. Domácí zdroje financování investičních aktivit díky deficitům státních rozpočtů tak postupně dramaticky klesaly, od roku 1998 do konce roku 2002 to bylo o jednu třetinu.

Jako zcela alarmující se jeví deklarovaná fiskální politika, která předpokládá mezi roky 2003 a 2006 další dodatečný kumulovaný deficit ve výši 431mld.Kč. Je zcela zřejmé, že dopad takovéto fiskální politiky neboli budoucího zvýšení čistého úvěru vládě o dalších 431 mld. Kč bude mít na domácí úvěrovou emisi a objem klientských úvěrů zcela zničující vliv.

Rozpočtová politika vlády rozbouří kurz české koruny. V počáteční reakci na mohutné deficity bude koruna posilovat, a to vlivem přílivu zahraničních aktiv, která budou muset kompenzovat výpadek financování domácí produkce, neboť musí zákonitě dojít k masivnímu přelévání domácí úvěrové emise do stamiliardových nákupů státních dluhopisů, neboť MF a ČNB odmítají vydávat dluhopisy v jiné měně než v korunách.

Tato obrovská fiskální expanze zároveň bude mít silný vliv na vývoj domácí peněžní zásoby, která je kolem 1 685 mld. Kč. Přírůstek dluhu ve výši 430 mld. Kč neboli nepřímá dodatečná emise peněz do ekonomiky nebude ale podložena žádnou reálnou produkcí. Dluhové peníze tak budou mít tedy výrazně proinflační charakter.

Vláda svou fiskální expanzí vytvoří tak protisměrně ekonomické tlaky jednotlivých agregátů, že může způsobit měnové turbulence, které nebude ČNB schopna svými operacemi s devizovými rezervami zvládnout, ale pouze vytvoří ideální prostředí pro obrovské zisky silných hráčů na devizovém trhu.

Dluhová povodeň

Rozpočtová politika vlády způsobí dluhovou povodeň. Častým argumentem vlády užívaným pro zlehčování dopadu obrovských deficitů je poměr mezi výší státního nebo veřejného dluhu a hrubého domácího produktu. V roce 2003 bude tento poměr zhruba 22 % a při deklarované fiskální politice do roku 2006 by se tento poměr mezi státním dluhem a hrubým domácím produktem zvýšil na 29 %.

Vláda nám však argumentuje, že maastrichtské kritérium pro země EU předepisuje tento poměr na maximální úrovni 60 %. Jinými slovy, podle vlády existuje stále ještě dostatečně velká dluhová rezerva. Není tomu tak, protože vláda zamlčuje další maastrichtské dluhové pravidlo, které říká, že deficit veřejných rozpočtů by neměl být vyšší než 3 % hrubého domácího produktu ročně.

S vývojem státního dluhu je to podobné jako s povodněmi. Ničivý rozsah povodní není totiž přímo závislý na objemu přehrad, které je zadržují, ale na rychlosti, s jakou se tyto protipovodňové přehrady naplňují.

A stejně tomu je i u státního dluhu. Státní dluh není ničivý přímo svou absolutní úrovní, ale dynamikou tempa, jakou narůstá.

Tedy stejně jako je ničivá povodňová vlna na horních tocích, i když je přehrada zadrží, tak stejně ničivý pro ekonomiku je rychlý nárůst státního dluhu, i když jeho objem v poměru k HDP je pod doporučenou mezí. A státní dluh roste od roku 1997, kdy byl poměr státního dluhu na HDP nejnižší, do roku 2006 průměrným tempem 15 % ročně, zatímco nominální růst HDP by měl být mezi roky 1997 až 2006 kolem 6,5 % ročně. Tedy dluhy rostou 2,3krát rychleji než produkt – jasná dluhová povodeň.

Závěr

Státní rozpočet na rok 2004 je nejrozpínavější v celé historii ČR. Je nepravdivý, protože používá mimořádné příjmy k běžným výdajům. Je nepoctivý, protože není podložen platnou legislativou a dále prohlubuje negativní trendy. Rozpočtová politika ničí domácí investice, protože je vytlačuje enormním státním dluhem. Vláda svou politikou může rozbouřit kurs české koruny a způsobit dluhovou povodeň.

Loni jsem návrh státního rozpočtu na rok 2003 současné koalice pokřtil zkratkou VŘSR – Velký říjnový socialistický rozpočet. Po prostudování návrhu státního rozpočtu na rok 2004 znovu křtím tímto jménem i tento vládní návrh SR 2004. Rozdíl mezi oběma VŘSR spočívá v tom, že jeden byl křtěn podle juliánského a druhý podle gregoriánského kalendáře. Doufám, že návrh rozpočtu na rok 2005 nebudeme křtít podle argentinského splátkového kalendáře.

Martin Kocourek
Poslanec PSP ČR (ODS)