LS: Otevřený dopis senátorům

Jindřich Plzák

Vážená paní senátorko,
vážený pane senátore,

obracím se na Vás, abych Vás upozornil na skutečnost, která Vám možná, při Vašem pracovním vytížení, mohla uniknout.

Pokud zprávy v denním tisku odpovídají skutečnosti, budete za necelé tři týdny hlasovat o schválení Lisabonské smlouvy. Jedná se o smlouvu, kterou evropští byrokraté a z části i politici některých států Evropské unie dohodli o vlastní vůli, bez mandátu všech členů unie a navíc, způsobem naprosto nedemokratickým, o ní prohlásili, že buď ona, nebo nic. Jestliže pan předseda Senátu, Přemysl Sobotka, říká, že je „lepší být v Bruselu než kdekoliv jinde“, pak celý problém staví, možná nevědomky, možná úmyslně, do falešného světla. Nejde přece v žádném případě o to, z unie vystoupit. Jde ale o takové členství, které bude naší republice zaručovat svobodu přijímat nebo odmítat rozhodnutí Evropské komise a ostatních orgánů unie našimi, námi volenými, ústavními orgány. K tomu krátké ohlédnutí do naší české minulosti.

Po ukončení husitských válek, v průběhu, značně chaotických, necelých sta let, se vystřídali na českém trůnu Habsburk a jeho pohrobek, Jiří Poděbradský a Vladislav a Ludvík Jagellonský. Po smrti posledního se česká šlechta, která sama moc chuti k vládnutí neměla, rozhodla zvolit za krále Habsburka Ferdinanda I. Od té doby uplynulo 482 let a následky tohoto neblahého, byť svobodného rozhodnutí naší šlechty, tehdejších „mocenských elit“, pociťuje česká společnost dodnes. Za necelých sto let od volby Ferdinanda I, v roce 1621, padaly na Staroměstském náměstí hlavy těchto elit.

Běh událostí se zrychluje a hlavy už se také nesekají, žádný strach. Nebude to ale trvat ani sto, ani padesát, ale pouhých několik málo let, pokud teď Lisabonskou smlouvu schválíte, kdy budem přijímat z Bruselu všechno tak, jak si velké vedoucí mocnosti Evropské unie přejí. Dnes není potřeba, výjma snad v Rusku, viz Čečensko, někoho vraždit či okupovat. Stát, jako je ten náš, stačí jen dirigovat z Bruselu celounijními, unitárními zákony. Že nemáme do ničeho moc co mluvit, to už nám mnozí naznačili. Paní senátorko, pane senátore, jistě i Vám jsou známy výroky bývalého francouzského prezidenta Chiraca i dnešního Sarkozyho o Češích a České republice. Jistě znáte i rezolutní výroky německých unijních politiků Leinena, Pötteringa, Schulze vůči výhradám našich politiků k Lisabonské smlouvě. Výpady zeleného anarchisty Cohn-Bendita proti našemu prezidentovi jsou také obecně známy. Stejně se chová i Barroso vůči našemu panu premiérovi. To jsou všechno náznaky toho, jak se v budoucnu bude jednat se všemi, kteří si nezachovají svou vlastní tvář, svou vůli řídit své záležitosti sami.

Na závěr mi dovolte připomenout jeden, podle mého názoru rozhodující fakt: Evropské unii, respektive jejímu předchůdci, Evropskému hospodářskému společenství se vedlo nejlépe, když jeho činnost spočívala z převážné části v řešení hospodářských, nikoliv politických otázek.

Paní senátorko, pane senátore, myslete, prosím, na zde uvedené, až budete o Lisabonské smlouvě hlasovat. Myslete na to, že sice nebudou padat hlavy z katova špalku, ale že, pokud Lisabonskou smlouvu schválíte, zbavíte nás dobrovolně samostatnosti tak, jako nás ji dobrovolně zbavila česká šlechta před čtyřstyosmdesátidvěma lety.

S pozdravem
J. Plzák