Zodpovědnost za Tachecí

Petr Janíček

Nedávné odvolání ředitelky Radiožurnálu Barbory Tachecí na první pohled vyšlo vstříc posluchačům a přineslo úlevu v řadách zaměstnanců Radiožurnálu. Tento krok však vyvolal i řadu otazníků a pochyb o transparentnosti a promyšlenosti kroků vedení Českého rozhlasu, respektive generálního ředitele Václava Kasíka. Pokusme se dobrat toho, kde se stala chyba a hledejme odpovědi na čtyři otázky.

Jaké zadání Barbora Tachecí po svém nástupu v listopadu loňského roku dostala?

Tento dotaz položili při setkání s generálním ředitelem rozhlasu také organizátoři i-protestu, ale odpovědi se nedočkali, pouze šermování termíny „zpravodajsko-publicistická stanice“, „potřeba modernizace“ a podobně. Ptejme se dál: Je zadání tajné nebo ve skutečnosti žádné nebylo? Vzhledem k tomu, jak vedení rozhlasu v případě Tachecí kličkuje a za jaké fráze se schovává, je pravděpodobné, že podrobnější zadání neexistuje. Jinak by už bylo zveřejněno.

Jak byla nová koncepce Radiožurnálu v Českém rozhlase diskutována a připomínkována?

Barbora Tachecí koncepci představila začátkem prosince na jednání odborného orgánu Českého rozhlasu – tzv. programové rady (nezaměňovat s Radou Českého rozhlasu). Podle jednoho z členů programové rady Tachecí mluvila velmi obecně: „Hovořila o principu tady a teď, o nových super-moderátorech, o zvýšení a zkvalitnění zpravodajství, stále opakovala slova moderní a nový. Z proslovu Tachecí třeba vůbec nebylo jasné, které pořady se ruší. Bylo to překvapivé, protože obvykle se i drobnější programové změny projednávají dost podrobně. Generální ředitel, který byl na jednání přítomen, se za slova Tachecí postavil. Prakticky se o tom nediskutovalo a považovalo se to za schválené. Nevím o tom, že by k Radiožurnálu proběhla nějaká další diskuse.“ O moc lepší to nebylo ani na samotném Radiožurnálu. Teprve v druhé polovině prosince byli se změnami seznámeni zaměstnanci. Mezi oslovenými pracovníky panuje shoda, že byli postaveni před hotovou věc a jakákoli diskuse nebyla možná. Absence diskuse na tak závažné téma na všech úrovních Českého rozhlasu je alarmující. Věděl vůbec někdo, co bude Radiožurnál od ledna vysílat?

Jaký byl postoj vedení Českého rozhlasu vůči Tachecí po 1. lednu?

Když se po novém roce na Český rozhlas snesla snůška kritických připomínek, vytáhla Barbora Tachecí s urputností sobě vlastní do boje. S jakým efektem - je známo. Přesto se vedení rozhlasu, resp. generální ředitel, postavil za ní. „Připomínky posluchačů nebyly brány vážně, bagatelizovaly se, tvrdilo se nám, že se nic neděje, že musíme stát za Radiožurnálem,“ uvedl zdroj z Českého rozhlasu. Soudě podle zápisů se situací zabývala Rada Českého rozhlasu, ale o tom, že by krizi řešilo vedení rozhlasu, není nic známo. Naopak: stálo za Tachecí až do konce jejích dnů. Pak jako blesk z čistého nebe přišlo odvolání. Podle zdrojů z Radiožurnálu právě tento nečekaný krok Václava Kasíka zasadil Tachecí největší ránu.

Bylo odvolání Tachecí „pro rostoucí nesoulad ve vnitřní komunikaci“ důvěryhodné?

Odvolávání vedoucích pracovníků kdekoli je věc citlivá a nepopulární. Odvolávající by měl být schopen na obhajobu svého kroku uvést zásadní argumenty. V rozhlase se pravé důvody odvolání Tachecí spíš zatemňují. Jak jinak si lze vysvětlit mlčení Václava Kasíka nebo prohlášení mluvčího o komunikačních problémech. Nešlo snad s Tachecí mluvit? Nebo s ní nikdo neuměl mluvit? S odstupem několika dní vyplouvají na povrch informace, že Radiožurnál v lednu výrazně překročil rozpočet. To mohl být legitimní důvod odvolání, ale proč nebyl uveden? Proč vedení rozhlasu není schopno se k případu otevřeně vyjádřit a okolnosti pečlivě tají? Nebyl komunikační problém spíš na straně vedení? Postup Barbory Tachecí byl kontroverzní, ale byl Václav Kasík v jejím případě férovým hráčem? Zkušenost spíše říká že ne. Podobná mlha obestírala odvolání předchůdce Tachecí i některé další. Základní otázkou tedy je kdo nese odpovědnost za Tachecí? Že by ryba smrděla od hlavy?